Zrezavělé ekranoplány už svět nezničí

Měly porazit Američany na vodě i ve vzduchu. Místo toho teď ekranooplány rezaví na pobřeží Kaspického moře.

V 60. letech 20. století vymysleli v Sovětském svazu novou zbraň – ekranoplán. Byl to stroj na pomezí letadla, rakety, lodi a vznášedla. Až stometrové stroje s deseti proudovými motory spojovaly nejlepší vlastnosti všech těchto strojů.

Létaly na principu tzv. dynamického přízemního efektu, kdy je letoun tlačen vpřed tím, že se tlakem vzduchu “odráží“ od vodní hladiny. Díky podobnému principu se dokáží vznést z hladiny vodní ptáci. Tato technologie byla sice známá už před válkou a ve Skandinávii dokonce vzniklo několik prototypů, ale prakticky ji dokázal využít až tým pod vedením inženýra Rostislava Alexejeva. Ten se rozhodl vyrobit jeden z největších létajících strojů, které kdy existovaly. Ekranoplán přezdívaný Kaspické monstrum vážil neuvěřitelných 550 tun a dokázal přepravit až 900 vojáků a k tomu dva obrněné vozy.

Stroj se ideálně hodil na rychlé přesuny velkého počtu pěchoty a mohl sloužit k bleskurychlému vylodění vojska. Dokázal se pohybovat několik metrů nad hladinou jako klasické vznášedlo a dosahoval rychlosti až 500 km/h. Na kratší vzdálenosti se však dokázal i vznést do letové výšky normálního letadla. Kombinoval vlastnosti jiných dopravních prostředků takto: do rychlosti 80 km/h se choval jako loď, při 100 km/h se změnil ve vodní kluzák a při 150 km/h vzlétl jako klasické letadlo.

Kvůli komplikacím ve vývoji se ale nakonec ekranoplány vládci oblohy ani oceánů nestaly. Ruská armáda vytvořila jen několik prototypů – konkrétně jeden čtyřsettunový Lun a tři stotunové ekranoplány tpyu Orljonok. Dodnes leží poblíž námořní základny Kaspijsk. A právě tam jeden ruský blogger známý jako Igor 113 objevil zbytek největšího ekranoplánu Lun. 400 tun těžké monstrum tam odpočívá zcela bez ochrany, od světa je oddělené jen rezavým plotem. Blogger pořídil stovky fotek tohoho monstrózního stroje ze všech možných úhlů.