Legendární Cizinecké legii hrozí zánik!

Zdroj: oficiální zdroj

Vysoce postavený velitel francouzské Cizinecké legie se bojí, aby se legendární vojenská jednotka nestala obětí úporných opatření.

Velitel 13. brigády francouzské Cizinecké legie, plukovník Cyril Juščenko, v rozhovoru s ruskými novináři z deníku Pravda vyjádřil obavy, že Cizinecká legie nemusí přežít dalších pět let. Jeho jednotka doposud sloužila v Džibuti, ale na konci roku 2010 odtamtud byla stažena. Juščenko se bojí, že celá brigáda teď bude rozpuštěná a zbytek Cizinecké legii ji bude brzy následovat.

Třináctá brigáda Cizinecké legie je jednou z nejslavnějších vojenských jednotek na světě. Vznikla v lednu 1940, aby pomohla bojovat Finům proti útoku Sovětského svazu. Nestihla se tam však ani dostat; v době, kdy se legionáři blížili ke svému cíli, se Finsko zrovna přestalo bránit. “Naštěstí“ vojáci nemuseli zahálet – Němci zrovna v té době zaútočili na Norsko, takže legionáři zamířili právě tam. Podíleli se na bojích o přístav Narvik, ale podlehli přesile.

Byli ve všech válkách

Legionáři se potom přepravili do Británie, kde se připojili (jako první) k nově budovaným jednotkám generála de Gaulla. Část vojáků z 13. brigáda se však vrátila zpět do Francie a věrně tam sloužila kolaborantské vichistické vládě. Velitelem jednotky byl tehdy gruzínský princ Amilahvari – hrál klíčovou roli v osvobození Eritreje od italských vojsk na jaře roku 1941.

Těsně poté se 13. brigáda podílela na porážce vichistů v Sýrii a Libanonu – tam její vojáci bojovali proti francouzským legionářů z brigád oddaným vládě ve Vichy. Naštěstí, díky obratnému veliteli Amliahvarimu, proti sobě legionáři nevypálili ani kulku. Gruzínský princ nechal místo palby hrát pochod legií a vichističtí legionáři po jeho poslechu hromadně zběhli… Dalších úspěchů slavné brigády je tolik, že je těžké nějaký vynechat, například v roce 1943 excelovala v bitvě u El Alamanu. Tamní vítězství však bylo krvavě vykoupeno, v bitvě zemřel velitel Amilahvari. Vděční Francouzi po něm nechali pojmenovat jednu z pevností v Džibuti. Další na řadě bylo osvobození Itálie a Francie a poté konečný útok na Německo.

Na tom všem se vojáci ze 13. brigády podíleli. Neodpočinuli si však ani po válce – hned po jejím konci odpluli do Indočíny, kde se zapojili do bitvy o Na-San (1952) a při její obraně proti Vietnamcům hráli klíčovou roli. Bohužel při bitvě u Dien Bien Phu se štěstí od legionářů odvrátilo: utrpěli zde drtivou porážku, Vietnamci se dokonce zmocnili přísně střežených zástav legie. Podle pověsti, která se mezi legionáři vypráví, vlajku získal zpět jeden z vězňů. Přestože byl těžce zraněn, ukradl ji a uvázal si s ní zranění. Takto ukrytou ji pak údajně měl až do doby, kdy se Ho Či Min rozhodl zajatce propustit.

Je to konec?

Z jedné války do druhé – to by mohlo být heslem 13. brigády. Zmasakrovaná jednotka byla po vietnamském debaklu obnovena a roku 1954 byla nasazena v Alžírské válce. Od roku 1962 má stálou základnu v Džibuti. Pokud bude opravdu zrušena, jak se obává její velitel, bude to pro Francii znamenat konec vlivu v Africe…