Režisér Peter Weir přijíždí do Prahy představit svůj film Útěk ze Sibiře

Oslavovaný filmový režisér Peter Weir přijel sice na rozhovor taxíkem, ale cesta za prací na jeho posledním epickém filmu Útěk ze Sibiře, byla nesmírně zdlouhavá, zatímco scenérie kolem se měnila.

Ve filmu sledujeme skupinku mužů, kteří utíkají ze sovětského gulagu na Sibiři, až se nakonec dostanou do Indie. Pěšky. A to se opravdu stalo. Prošli pouštěmi, v tundře zažili cyklóny a užili si hodně hladu a žízně. A Weir se věnoval několik let sbíráním a pročítáním příběhů z vražedné černé díry Sovětského svazu.

"Když jsem mluvil s těmi, co přežili, ptal jsem se, co způsobilo, že přežili, i když šance byly mizivé. Téměř všichni odpověděli, že smysl pro humor. Pak základní čistota - když nemáte přístup do umývárny, měli byste si najít sníh a tím si umýt tvář, vyčistit zuby. A pak to byla poezie - pro ruské východoevropany je poezie nejlepší forma umění. Pro jiné je to učení. Byli mezi nimi i profesoři.“

PSALI JSME:

TV Nova vás zve na MFF PRAHA – FEBIOFEST 2011

Weirovy rešerše a natáčení nepochybně ovlivnily jeho světový názor. Popisuje svou cestu taxíkem sem: „Ten akcent jsem okamžitě poznal. Byl to Rus. A začal mě zajímat. Řekl jsem mu, že mě veze na film o gulagu. A on řekl: O těch gulazích je to přehnané. Nechtěl se o tom bavit. Myslím, že důvodem tohoto vzdoru je skutečnost, že bylo tolik informátorů, včetně vašich přátel a rodiny. To jsme viděli ve filmu Životy těch druhých. Takže je jednodušší to nechat být, uzavřít paměť do schránky s víčkem a pohřbít ji na smetišti.“

Weir ale s filmovou technikou svého kánonu podobně nezachází. Zatímco se v 90. letech režisér odchýlil od avantgardních, halucinačních filmů australské nové vlny, stal se slavným díky rychlejší akci, větší lehkosti a pravděpodobně díky pevnější populistické přístupnosti. Útěk ze Sibiře, jeho první film po sedmi letech je významný návrat k jeho raným skvostům. Minimálně ve svém fyzickém vjemu, kdy jsou zde úžasné metaforické scény v krajině, které se zesilují s hbitým zvukovým designem. Na to režisér reaguje tak, že prožíval estetickou renesanci: "Myslím, že je to série krajin, prostředí. V některých mých předchozích filmech hrála krajina velkou roli.“

PSALI JSME:

Slavná jména na Febiofestu představí své snímky!

Pod pláštěm opojných krajin, je jádro filmu, které je o individualizovaném utrpení při útěku přes nesnesitelnou zem před smrtí, která postihla miliony. Kupodivu ale tempo filmu a přísná rozhodnutí vyhnout se normalizovaným dramatickým záměrům heroismu, romance či pokusy o vzpouru, ponechává jakýsi rozjímavý prostor mezi divákem a tématem, které podle Weira dává filmu určitou jinou možnost, než je dokumentovat bolest. "Nevím,” říká Weir, “zda vzhledem k intenzitě dnešního života a vzhledem ke stresu a napětí, si lidé nedávají pozor na to, aby nechodili na filmy, které je budou nějak deprimovat, nebo jim odčerpávat energii. Tak se bojím, zda tento film takto nepůsobí. Nechci používat slovo inspirující, protože toto slovo se stalo naprosto kýčovité, ale existuje určitá empatie mezi divákem, tématem a cílem; být naživu vyvolává dobrý pocit. Takhle to působí na mě; je to o lidech, kteří přežili.“

Co se týká způsobu Weirova vyprávění, můžete čekat stylizovanou cestu do duší postav, zpustlých psychik. "V jednu chvíli jsme měli verzi scénáře, která byla více halucinační,“ říká Weir, „ale pořád jsem se vracel k tvářím těch lidí, jejich lidství a pomyslel jsem si, že nechci, aby to bylo o mně. Chtěl jsem tu stylistiku vypustit a udělat to prostě jednodušší. Když byl Matisse starší a tvořil akt, mohl ho namalovat ve dvou nebo třech tazích štětce. Říkal: „Když se podívám znovu na své rané obrazy, na své akty, mají víc bezprostředního šarmu, ale méně síly.“ Proto se jeho dílo zjednodušilo. Říkal jsem si, že to je fantastický komentář a dobrý cíl, pokud máte štěstí, že vaše kariéra je dostatečně dlouhá. Do určité míry sázím všechno na herce. Nechám film dýchat a budu spoléhat na diváky, že si spíš doplní další myšlenky, než aby poslouchali hudbu.“

ČTĚTE TAKÉ:

Febiofest přiravuje světové hity. Uvidíte i film Coppolové