Fukušima: LŽOU nám ZASE? Jak nás vlády obelhávají...

Na tuto situaci narazíte v každém druhém katastrofickém filmu: vláda lidem lže o nějaké tragédii, jen aby nevyvolala paniku. Ale bohužel to není fikce, vlády se tak opravdu chovají…

Z Japonska zní od fukušimské elektrárny samé pozitivní zprávy – radiace není smrtelně nebezpečná, havárie se daří opravovat. Ale co když jsou to všechno lži a situace je kritická? Nebylo by to poprvé, co nám vlády a politici lhali. Podívejte se na ty nejkřiklavější případy v dějinách.

Irák má chemické zbraně!

Že je Sadám Husajn po zuby ozbrojen chemickými zbraněmi, byla hlavní záminka útoku na tuto pouštní zemi bohatou na ropu. Prezident Bush nařídil invazi do Iráku rozhodnutí tvrzením, že Saddám Husajn je "rostoucí hrozbou" Spojeným státům. Už 18 měsíců po invazi však byla jasné, že Irák nemá žádné chemické, jaderné nebo biologické zbraně. Konstatovala to řada nezávislých zpráv, ale dokonce i expertíza, kterou si nechal vypracovat Bílý dům. Inspektor Charles Duelfer v ní tvrdí, že Irák neměl továrny na výrobu zakázaných zbraní a jeho kapacity pro obnovení jejich výroby se rok od roku zmenšovaly. Irák totiž zničil všechny zásoby zakázaných zbraní před více než deseti lety a vůbec neměl žádné velké výrobní prostředky pro tyto účely. Nikdo dnes už neřekne, zda to vláda USA věděla předem a lhala vlastnímu lidu, anebo měla špatné informace. Spousta zdrojů blízkých Bílému domu však tvrdí, že první možnost je pravděpodobnější.

Praha není ohrožena!
Pro lži mocných však nemusíme chodit tak daleko, stačí zůstat doma. V poskytování zcela nepravdivých informací vynikl zejména tehdejší starosta Igor Němec. Každý, kdo si pamatuje, jak tehdejší povodně drtivě dopadly na naši zemi, ocení jeho uklidňující výroky. Raději je ani nebudeme komentovat…

„Doporučuji Pražanům, aby metro využívali co nejvíce. Je to v tuto chvíli nejspolehlivější dopravní prostředek.“ (12. 8. 2002, 14.00)

„Já bych řekl, že Praha není ohrožena. Situace je, bych řekl, nadmíru výtečná. Všechny orgány pracují, jak mají. … Tak přiteče víc kubíků… To, o kolik stoupne, asi není v tuto chvíli důležité, protože jestli to je o 20, 10 centimetrů… Důležité je, že se ta zatopená plocha rozšiřovat nebude.“ (13. 8. 2002, 19.00)

„Když vane silný vítr, voda občas vyšplouchne přes zábrany. V Praze nepanuje katastrofální situace.“ (14. 8. 2002 v noci)

„Když jsem to viděl z výšky, byl jsem překvapen, s jakými škodami se setkáváme. Situace je asi vážná.“ (14. 8. 2002, půl hodiny po předchozím výroku).

Černobyl: Jaká havárie?
Když došlo k tragické nehodě v ruské jaderné elektrárně Černobyl, komunistický režim mlžil, jak jen mohl. Informace, které přicházely z Moskvy, byly polovičaté, pokud ne úplně vylhané. A to pak ještě prošly filtrem našich domácích soudruhů. Jen tak bylo možné, že Moskva připustila, k černobylskému průšvihu došlo až tři dny po havárii. D9ky tomu například Skandinávci několik dní věřili, že příčinou hrozivě vzrostlé radiace je některá z jejich jaderných elektráren. Jak zněla první zpráva o tragédii? Velmi laxně: "V jaderné elektrárně Černobyl došlo k nehodě, při níž byl zničen jeden z reaktorů. Sovětská vláda přijala patřičné kroky k eliminaci nehody. Pomoc pro oběti je připravena a vláda sestavila speciální vyšetřovací komisi."

Sověti se zkrátka snažili co nejvíc zamaskovat škody. V ČSSR měla za úkol informovat o Černobylu ČTK. Jenže ta měla jiné priority. Protože k havárii došlo 26. dubna a za dveřmi byl 1. máj, muselo se psát optimisticky – jen aby na demonstraci přišlo co nejvíc lidí. Vláda se tedy k havárii vyjádřila až prvního máje večer, a to tragicky lživě: "Není třeba přijímat zvláštní opatření." Později se ukázalo, že tyto informace vypustil premiér Lubomír Strouhal, aniž by znal výsledky měření fyziků. Občané, kteří mu uvěřili, se museli o týden později divit, když si v Rudém právu přečetli, že “radiace rychle klesá.“

Žádná nahrávka neexistuje!
Že jsou politici schopní různých lží, není žádné tajemství. Ale aby americký prezident rok lhala o existenci soudního důkazu, to už tak časté není. A přesně to se přihodilo prezidentu Richardu Nixonovi v aféře Watergate. Když novináři objevili, že významní politici vládnoucí konzervativní strany nechali agenty CIA vykrást kanceláře demokratické strany, byla to aféra jako hrom. Musela kvůli tomu odstoupit hromada republikánských politiků – jen prezident Nixon se stále tvářil, jako by se ho celá záležitost vůbec netýkala. Pak se ukázalo, že existují magnetofonové pásky, které skrývají důležitá fakta. Nixon nejprve popíral jejich existenci, později je odmítal vydat s tím, že jako prezident je nemusí nikomu odevzdat. Když je nakonec senátu předal, ukázalo se, že někdo z nejdůležitější pásky vymazal 18 minut. Nixon se vymlouval na nešikovnou sekretářku.

Nakonec však pravda vyšla přece jen na světlo – podařilo se najít kopii pásky, kde byla i vystřižená scéna. Agent CIA na ní prezidentovi do detailů popisuje, jak hodlá utajit Nixonův podíl a celé akci. Spravedlnost naštěstí zvítězila, prezident musel abdikovat…

Vyhráváme! Stalingrad je německé vítězství!
Německá válečná propaganda byla pod Josephem Goebbelsem dokonale vytvořený systém. Dokázala o jasných německých prohrách informovat jako přesvědčivých vítězstvích. Z dnešního pohledu je překvapivé, kolik lidí tehdy těmto absurdním výmyslům uvěřilo. Krásným příkladem vítězství propagandy nad pravdou byla bitva u Stalingradu.

Když začala v lednu 1943 bitva o Stalingrad, vyšla většina německých deníků s jednoznačným nadpisem: „Vítězství!“ O den později deník Elbetalzeitung referoval o masakru takto: „v oblasti Tereku, Stalingradu a v donské oblasti utrpěl nepřítel při pokračování svého marného útoku vysoké ztráty…“. Když došlo i těm největším optimistům v propagandě, že situace u Stalingradu je neudržitelná, zvládli to i dále maskovat. Prostě o Stalingradu přestali psát. Klasický zastírací manévr v jejich podání vypadal tak, že se zaměřili na úspěchy německých ponorek a o Stalingradu se několik dní neobjevilo ani slovo. Pak se začal tón opatrně měnit. Sledujme jen, jak se měnily titulky: „Německé hrdinství v obtížné obraně“, „Odražení sovětských protiútok“, „Sovětské útoky na Donu odraženy“. Když se začali Němci stahovat, maskovalo se to výrazem „pružné vedení boje.“

Fukušimu máme pod kontrolou!

A co fukušimská tragédie? V případě fukušimské katastrofy můžeme snad být klidní. Měřících stanic je po celém světě několik stovek. Nebezpečně výšenou radiaci neprokázalo žádné z měření nezávislých institucí ani několika vlád. Zosnovat takové spiknutí, které by utajilo větší rozměry tragédie, by zřejmě vyžadovalo možnosti, jaké dnes nemá žádná velmoc…