Kacířské Velikonoce: nejlepší VTIPY o Ježíšovi

Lidé jsou cháska nezbedná a cynická, a tak si o Velikonocích dělají šoufky z religiozních záležitostí.

Velikonoce – stejně jako Vánoce – jsou původně církevní svátek, oslavující zásadní události v dějinách katolické církve. Řada nevěřících je ale přijala i za svůj svátek, slaví si je po svém, trochu pohansky – a těm cyničtějším z nich dokonce nechází chuť trochu si z církve utahovat.

Právě Velikonoce – tedy doba, kdy Ježíš zemřel, aby se o tři dny později opět vrátil mezi živé – jsou totiž podle vtipálků obdobím, kdy se z mrtvých stávají zombie. I Ježíš se podle všeho musel vrátit jako nemrtvý, a tudíž by byla chyba si ho idealizovat a představovat si ho jinak, než jak vypadají zombie ve většině filmů. Katolíkům se sice z té představy otvírá kudla v kapse (i když oni tam mají spíše chleba na házení), ale humorem obdařená část populace (včetně věřících) to většinou bere.

Abychom tedy k Velikonocům něčím přispěli, sesbírali jsme několik nejvydařenějších vtipů o Ježíšovi. Týkají se jak jeho posmrtného období, kdy byl ukřižován, pohřben a následně se probral, tak jeho předchozí éry, kdy chodil po Zemi a konal zázraky.

Víte, proč Ježíš nemůže jíst lentilky?
Kdyby si je nasypal do dlaně, vypadly by mu otvorem po hřebíku.

Ježíš přijde na plovárnu, sebevědomě nakráčí na vodní hladinu a chce se po ní projít, tak, jak to dělal dříve. V tom okamžiku ale zmizí pod vodou a jen díky zákroku plavčíka se neutopí. "Co jse si sakra myslel, chlape?" zlobí se plavčík. "No," říká Ježíš, "já dřív tu chůzi po hladině zvládal v pohodě, ale to jsem ještě neměl v nohách ty díry."

Kristus se prochází městem až potká velmi starého, slepého, plačícího muže.
"Proč pláčeš, dobrý muži?" ptá se Kristus
"Je to už dávno, co jsem ztratil syna."
"Zemřel?"
"Odešel do světa a asi na mě zapomněl."
"To je smutné. Jak vypadá tvůj syn?"
"Nevím, určitě se za tu dobu změnil. Ale poznal bych ho podle děr na rukou a v nohou."
"Otče - tu jsem!"
"PINOCCHIO!!!"

Ráno po svatbě v Káni Galilejské... Hosté se pomalu probouzejí, většina z nich se drží za hlavu a sténá. Jeden s obzvlášť těžkou kocovinou prosí: "Já mám takovou žízeň! Skočte někdo pro vodu..."
Ježíš se zvedne, že tedy půjde, když v tom všichni svorně vykřiknou: "NE! Ty už ne..."

Přijde Ježíš do hospody a sedne si ke stolu štamgastů. "Tam si nesedejte, až přijdou, vyhodí vás," povídá Ježíšovi hospodský. Za chvíli přijde slepý, hluchý a Rom a sednou si k Ježíšovi. Ježíš po chvilce povídá: "Za to, že jste mě tady nechali sedět, vám pomůžu." Sáhne na slepého a ten vykřikne: "Já vidím!" Poté sáhne na hluchého, který z radosti vykřikne: "Já slyším!‘‘ Ježíš se otočí k Romovi, ten ucukne a povídá. "Opovaž se na mě sáhnout, mám invalidní důchod!"

Úvodní fotografie tohoto článku je z filmu Život Briana - ten je celý parodickým snímkem o muži, který se narodíl o chlév vedle než Ježíš a prožil podobný život jako on. I když se církev snažila tento film zakázat a v některých státech se to dokonce podařilo, film se nakonec stal jednou z nejoblíbenějších komedií vůbec. Proslulá je zejména závěrečná scéna ukřižování, kdy si všichni na křížích zvesela prozpěvují optimistickou píseň "Život vždy z té lepší stránky ber:"

Chodí Ježíš po světě, zda ho někde poznají. V Americe si ale každý hledí svého, v Rusku se raději nedívají druhému do očí, v Africe o něm nikdy neslyšeli – zkrátka nikdo ho nepoznal. A tak už chodí marně světem několik let. Nakonec dorazí do Izraele. Dojde až do Jeruzaléma, a tam sedí Kohn před barákem a kouří viržínko. Sotva ho Kohn spatří, vyskočí, otočí se do dveří a zařve: "Mojše, Izáku, honem doneste hřebíky a kladivo - už je tady zas!"

Překlad:

- Od chvíle, co vstal z mrtvých, se chová fakt divně.
- MOZKY! POTŘEBUJU MOZKY!!!
- Vodpal, Ježíši!