Nejhorší kanibalové všech dob: lidožrouti, kteří šokovali svět

Co dovede člověka k tomu, aby jedl lidské maso? Někdy hlad, jindy však i psychická úchylka.

Případ slovenského kanibala Mateje Čurka, který se chystal sníst neznámého Švýcara, přitáhl pozornost ke kanibalům. V moderních dějinách je jich víc, než byste si mysleli…

Zdroj: tvnoviny.sk

Alfred Packer
- byl americký zlatokop, kterého ke kanibalismu zřejmě dovedl obyčejný hlad. Roku 1874 odešel s dalšími pěti muži do hor. Po dvou měsících se vrátil sám – jeho společníci ho prý napadli a on je v sebeobraně zabil. Nevěrohodnou historku mu však nikdo nezbaštil a po dalším výslechu se Packer přiznal, že muže zabil s jejich těla snědl. Dostal za to trest 40 let, ale pro nedostatek důkazů byl z vězení pokrátké době propuštěn. Případ však rozbouřil veřejné mínění ve Spojených státech; přiměl také úřady ke zvýšení úrovně bezpečnosti ve zlatokopeckých osadách.

Albert Fish
- jedl lidské maso, protože mu to přinášelo potěšení. Psychicky narušený muž byl sadista – v době mezi světovými válkami v New Yorku děsil obyvatele svými děsivými sadistickými zločiny. Jeho nejhorší zločin ho také přivedl na elektrické křeslo. Na konci 20. let 20. století unesl, znásilnil, zabil a nakonec snědl desetiletou holčičku – a to rovnou ze srdce New Yorku, z Manhattanu. O šest let později poslal rodině dívky dopis, ve kterém do detailu popsal, ja svůj zločin provedl a jakou radost z něj měl. 16. ledna 1963 byl Fish popraven ve vězení Sing Sing.

Jednotný revoluční front
- byla skupina revolucionářů v západoafrické Sieře Leoně. Na konci 90. let 20. století vedla dlouhou a na evropské poměry neskutečně krvavou bitvu s vládou své země. Nešlo jim ani tak o nějaké myšlenky, nejvíc se snažili ovlivnit místní diamantové doly – jedny z nejbohatších na světě. Jejich kampaň provázelo neuvěřitelné násilí. Do svých řad najímali už malé děti, které nutili zabíjet a pak konzumovat nepřátele. Do dětských těl tam měla přecházet síla dospělých. Dodnes není známé, kolik obětí si jejich řádění vyžádalo, odhady OSN však mluví o nejméně tisících mrtvých…

Issei Sagawa
- patřil k nejvzdělanějším kanibalům v historii. Japonský student měl titul z anglické literatury, který získal na prestižní univerzitě Sorbonna v Paříži. Právě v hlavním městě Francie Sagawa zabil svou spolužačku, jejíž tělo pak snědl. Francouzské soudy ho však prohlásili za mentálně nezpůsobilého nastoupit trest a vydaly ho do Japonska. Dnes žije na svobodě. Jak je to možné? Z ústavu pro mentálně nemocné, kam byl v Japonsku umístěn, ho totiž kvůli hloupé administrativní chybě propustili – pouhý rok poté, co sem byl umístěn!

Andrej Čikatilo
- je jeden z nejhorších sadistických kanibalů všech dob. Tento Rus v 80. a 90. letech zabíjel a jedl své oběti v okolí Moskvy. Když byl konečně chycen, přiznal se k 50 obětem! Vyšetřovatelé však odhadují, že obětí bylo mnohem víc, možná až o třetinu! Důvěřivé Rusy dokázal obalamutit poměrně jednoduchým způsobem: s oběťmi se spřátelil, pak se jim dostal do bytu, kde je zabil a pak snědl. Pojídání lidského masa ho údajně sexuálně vzrušovalo. Jeho řádění skončilo 14. února 1994, kdy byl popraven.

Armin Meiwes
- se svým kanibalismem veřejně chlubil. Roku 2001 tento psychicky postižený muž dal na internet inzerát, že hledá člověka, který by se dal umučit a pak sníst. Tragické je, že na inzerát se opravdu ozval zájemce. Na Vánoce roku 2001 se oba muži setkali a Meiwes provedl vše tak, jak si naplánoval. Děsivý čin si dokonce natočil na video. Policie sice konala pozdě, ale přesto kanibala dopadla. Dostal nejvyšší možný trest – doživotní vězení.

Jeffrey Dahmer
- zavraždil a snědl 15 mladých mužů. Některé zkonzumoval zaživa! Tento sériový vrah z amerického Milwaukee své oběti nejprve nalákal do bytu, tam je surově ubil, anebo udroboval. Přestože nebyl odsouzen, spravedlivé trestu se dočkal - 28. prosince 1994 byl spoluvězni ubit k smrti.

Stella Maris College Rugby Team
-jsou tragickým případem kanibalismu ze zoufalství. Uruguayský fotbalový tým letěl roku 1972 do Santiago Chille, ale letadlo se nad Andami zřítilo. Někteří cestující přežili, ale nečekalo na ně nic dobrého. Záchranné výpravy se v neprůchodném terénu nebyly schopné na místo pádu letounu dostat. Celkem 16 pozůstalých po pádu letadla však dokázalo přežít zimu i hlad. Aby se nasytili, jedli pozůstatky těch, kdo nepřežili. Jen díky nim mohli přežít v ledové pustině déle než dva měsíce!