Tak trochu a trochu a ještě trochu delší škodovka

Zdroj: Oficiální zdroj

Se Škodou 120 z výrobního roku 1977 jsme se setkávali na našich silnicích dost a dost. Překvapit nás tedy nemůže. I když existuje jeden model, který vám vyrazí dech.

V Ústí nad Labem najdeme jeden unikát. Škodovku. Už ten znak na přední kapotě naznačuje, že tahle „stodváca“ není obyčejná. Ale z předního pohledu přejděme pár kroků vedle a... Ano. Tohle auto má na délku 7,2 metru. Její zadek zdobí nápis Limusine a s více než sedmi metry se chlubí titulem nejdelší české auto.

Lepší než hospoda

Elektrikář Jarda se stavařem Martinem se v hospodě nudí. Po pár pivech jejich snění dosahuje vrcholu. Postavíme vlastní speciál. Nejdřív chtějí auto nafouknout do všech stran. Když zjišťují, že neseženou širší skla, smiřují se jen s přeměnou obyčejné 105ky na limusine verzi. Trvalo to půl roku. „Nejsložitější bylo spasovat ten předek se zadkem, aby to bylo rovné všechno, aby to sedělo, souosí, všechno to házet do váhy, provázek pomáhal, vodováha, všechno možný,“ dodává Martin Jinek.

Technické informace ve výsledku vyrazí dech. Klasický škodovácký motor, ale modernějšího typu se vstřikováním 1.3 MPI má výkon 50 kW. Hmotnost vozu vzrostla z 900 na 1380 kilogramů. Počet míst – dvě vpředu a čtyři až pět (podle hmotnosti cestujících) vzadu.

První a jediná v republice

Slaví se první květen roku 2008, svařené části auta ještě nestihly pořádně vystydnout a do ulic Ústí nad Labem poprvé vyráží splněný bílý sen, říká řidič Valenta. „Jezdili jsme s tímhle autem ještě neschváleným, měli jsme papíry jen od krátkého a já jsem přišel o řidičák na půl roku.“ Mohou buď jezdit dál s nelegálním autem, platit pokuty a riskovat další ztrátu papírů. Nebo se vydat cestou, jakou zvolí jen ti nejvytrvalejší z kutilů. Nahlásit přestavěné auto na úřady a proměnit ho v legální. „Když jsme si zažádali o přestavbu, tak už na úřadě nám řekli, že se nikdo nikdy nepokoušel o nic podobného, jako přihlásit takové auto, že budeme jediní. Taky se jim do toho moc nechtělo, trvalo to dva roky, než to přihlásili, ale podařilo se,“ dodává Jinek.

První česká limuzína vyrobená v garáži získává rodný list. Její noční světýlka těší oko, klimatizace tělo, mini bar a lednička zas chuťové buňky. Na druhou stranu, k posilovači řízení by výrobci měli dodávat svaly navíc, nevejde se do myčky, lesk se jí dá vrátit jenom ručně. A především, jen stěží projíždí prudké zatáčky.
Závod s normální verzí limuzína prohraje. Ale jenom o zadnici. Neumí jet rychleji než stovkou.

Říkalo se jim DODO – dodělej si doma. Stovky, sto pětky, sto dvacítky. Staré škůdky. Nezáleží na tom, jestli byly krátké, dlouhé, bílé, nebo červené. Důležité bylo, že jely. Když jely. A že život na jejich sedačkách byl, je a možná i bude psina. A především, škodovky jsou prostě naše, dodává na závěr jejich sběratel Ladislav Hrubý. „Každý správný Čech se ve škodovce povozil, pospravoval, každý druhý na ní nadává, ale nebýt jich, tak by půl národa nejezdilo.“