Red Orchestra 2 vám připomene hrůzy války

Zdroj: Oficiální zdroj

Návrat na bojiště druhé světové války je drsnější, než byste čekali a ne nutně díky realistickému pojetí hry.

Historie studia Tripwire je převyprávěním příběhu Popelky, ve kterém se z ušmudlaných amatérských modderů stanou díky vítězství v soutěži Make Something Unreal profesionální herní vývojáři. Skutečnost, že vzešli takříkajíc z lidu, jim zajistila u hráčů důvěru, která je - jak se ukázalo - tak bezmezná, že mnoho z nich přesvědčila k investici do nedodělaného produktu jenom na základě slibů jeho autorů.

Technická chyba ale pravděpodobně nebude první fackou, kterou vám hra Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad uštědří. Ještě dříve okusíte, jaké to je schytat ránu do hlavy bůhvíodkud po několika vteřinách na bojišti. Tenhle metaforický pohlavek je přesně tím, co hráči zdegenerovaní příliš dlouhým pobytem na frontách moderních stříleček potřebovali.

Red Orchestra 2 vás na "jiný postup" připravuje už na cvičišti, když vás učí střílet naslepo zpoza překážek (na rozdíl od všech ostatních dnešních stříleček opravdu nic nevidíte), nebo když vysvětluje, že při střelbě na vzdálenější cíle je potřeba mířit nad místo, které chcete zasáhnout. Unikátní je i systém krytí - stiskem tlačítka se schováte téměř za cokoliv, nejen za pravítkem narýsované překážky, jako je tomu u konkurenčních her. Přísloví "těžko na cvičišti, lehko na bojišti" tady však neplatí. Na účtě za první bitvu stojí: dva zabití nepřátelé, sedm mrtvých ve vlastních řadách. A to je jen singleplayer!

Pokud si hru kupujete především kvůli dvěma slibovaným singleplayerovým kampaním, budete zklamaní. Existuje pádný důvod, proč je kampaň ve výčtu vlastností hry na oficiálních stránkách jmenována až na devátém místě. Nejde totiž bohužel o nic jiného, než o sled bitev s tupými boty pospojovaných historickými záběry z války a brífinky s otřesným komentářem v angličtině s ruským a německým přízvukem.

Iluze válečné vřavy je ta tam, když zjistíte, že vaši spolubojovníci a protivníci jsou jen přesně mířícími idioty. Vydáte-li vojákům rozkaz, aby se kryli za tamhletou zdí, velmi pravděpodobně se vám stane to, že se "ukryjí" na obou stranách překážky. Nešťastníci zcela odhalení střelbě ale dost možná přežijí, neboť nepřátelé si dělají největší starosti o vás. Potvrdí vám to i respawn, když čekáte a sledujete postup vojáka, do jehož role se vzápětí vžijete: trdlo si běhá po poli bez jakéhokoliv krytí, ale vteřinu na to, co se do něj převtělíte, dostává zásah do hlavy.

Kampaň je vlastně jen dlouhým tutoriálem. Skutečná válka nastává až po kliknutí na nabídku multiplayeru. Tři módy hry - týmový deathmatch, obsazování území v Territory a víceméně to samé v Countdown, kde však máte jen jeden život - slibují přestřelky až 64 hráčů i něco málo tankových bitev. Systém, který by oddělil nováčky od veteránů, neexistuje, každý si musí projít minimálně několikahodinovým očistcem, během něhož trefí leda tak svého kolegu.

Další překážkou bránící odhalení Red Orchestry 2 jakožto výjimečné hry jsou na začátku zmíněné technické obtíže. Prosvítání stínů nepřátelských vojáků zpoza krytů jsme zaznamenali pouze v kampani, šílené poklesy FPS (snímků za sekundu) pak všude a nezamezila jim ani nedávná šestisetmegabajtová záplata. Není ničím neobvyklým, když se vám na PC, kterému nedělá problémy ani Crysis 2, sníží počet snímků za sekundu v momentě ze 60 třeba na 10. Kdyby ta hra alespoň vypadal hezky! I když běží na technologii Unreal Engine 3, která dokáže zázraky, hra působí jako nějaká stará vykopávka.

Hodnocení: bomba │ pohoda │ ujde │ SLABOTA │ průšvih

Verdikt: Red Orchestra 2 je rizikovou investicí. Vývojáři slibují nejen opravy, ale také další kampaň, nové módy a další obsah. My tu však nejsme od toho, abychom hodnotili vize, ale produkt, který dodali na pulty obchodů, a ten v tuto chvíli připomíná přinejlepším betaverzi.

Název: Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad

Žánr: akční

Obtížnost: vysoká

Lokalizace: není

Platforma: PC

Cena: 699 Kč