Jablečný mošt z vlastní zahrádky snadno a rychle!

Konec roku se nezadržitelně blíží a zahrada dává poslední plody naší celoroční práce. Říjen je čas pozdních odrůd jablek, a tak není na škodu připomenout si pravidla (zahradní) moštárny.

Komu se nelenilo, tomu se na stromech urodilo. I když letos to vypadá, že se muselo urodit i těm, kterým se lenilo. Co s takovým množstvím plodů z ráje? Možností se nabízí spousty – uskladnit je, vyrobit pálenku, jablečné víno, usušit je nebo si vyrobit jablečný mošt. Právě v tuto dobu se na stromech ve větru houpají zimní odrůdy jablek a čekají na osud, který jim připravíme. Jsou to například odrůdy Idaret, Domino, Aneta, Jantar, Resista, Topaz, Zuzana, Zvonková a další.

Jak poznáme, že jsou jablka uzrálá? Již od počátku října je třeba zkoušet zralost každým dnem, a to tak, že za ně mírně zatáhneme nebo jimi zakroutíme. Když nám jablko zůstane i se stopkou v ruce, je dozajista zralé. Pokud se ale chystáme na výrobu moštu, zralá a spadaná jablka nám nemusí vůbec vadit. V takovém případě je nicnedělání to pravé. Pokud ale chceme trhat jablka ze stromu, nejlépe uděláme, když si kvůli tomu přivstaneme nebo si počkáme až na večer, přes den můžeme udělat spoustu jiné užitečné práce.

Ti , jež mají dobrý sklep, si určitě budou chtít část úrody uchovat jako přirozený zdroj vitamínů. Na uskladnění ovšem nejsou spadaná jablka vůbec vhodná, brzy by začaly ve sklepě hnít. Ze stromů tedy vybereme ty nejpěknější jedince bez jakýchkoliv kazů (žádné poškození od hmyzu, žádné strupy a praskliny) a s největší opatrností je v jedné vrstvě stopkami nahoru uložíme do bedýnek. Naši předci říkávali, že není dobré je ihned umístit do sklepa, nechejte je ještě pár dnů na vzduchu, aby si na změny pozvolna přivykly.

Jak uchovat vitamíny

Uchovat si na zimu vitamíny z jablek lze i formou moštu. Na stromech i pod nimi totiž zbude ještě spousta „nevýstavních“ jablíček, jež nejsou vhodné ke skladování, či darování rodině, přátelům a známým. Tyto už nepotřebují tak jemné a opatrné zacházení. Bez obav tedy můžeme stromy otřepat nebo jablka posbírat i přímo ze země. Je dobré si už předem vytipovat a domluvit, kam co nejdříve jablka ke zpracování převezeme, aby nám zbytečně nezahnívala.

Většinou to bývají moštárny při zahrádkářských svazech, které jsou na moštování profesionálně vybavené. Tam nám rychle a za přijatelnou cenu jablka rozdrtí, vypresují a domů si odvezeme čistý mošt. Před tím však jablka umyjeme, některé moštárny je sice před lisováním opláchnou, jiné by však mohly špinavá jablka odmítnout zpracovat. Nesmíme zapomenou ani na nádoby, ve kterých si stočený mošt odvezeme. Můžeme použít obyčejné PET láhve, skleněné nádoby, demižony a podobně. Velmi důležité je ovšem jejich důkladné vypláchnutí a vyčistění. Počítejme také, že z kila a půl až dvou kil jablek dostaneme asi litr moštu.

Když už je mošt doma na stole, rodina se seběhne a hlavně děti se budou předhánět, kdo víc vypije. Ve chvíli, kdy už nikdo nebude moci, nedej bože, aby bylo někomu špatně, začneme přemýšlet, co se zbytkem moštu, abychom si jej mohli dopřávat po celou zimu. Čerstvě stočený mošt totiž vydrží maximálně tři dny, pak začne kvasit.

Na to, jak čerstvý mošt uchovat, existuje spousta postupů. U nás se osvědčily dva. Ten první spočívá ve využití mrazáku. Prostě mošt nalijeme do plastových láhví (ovšem ne až po úplný okraj, protože tekutina se zmrznutím roztáhne a zvětší svůj objem, a tak by nám nádoby praskly) a uzavřené láhve poskládáme do mrazáku. Namítnete: kdo má doma takové mrazáky, aby se mu tam vešly všechny přebytky zahrady?

Tepelná úprava moštu

Tedy je tu druhé řešení, taktéž jednoduché a osvědčené. Mošt dáme do velkého hrnce a zahříváme na plotně pod bod varu, opakuji pouze pod bod varu. To je velmi důležité, protože varem se spousta vitamínů ničí, a to určitě nechceme. Proto si pohlídáme, aby mošt měl teplotu maximálně 90 °C. Když mošt dosáhne zhruba této teploty, na mírném plameni ji neustále udržujeme.

Předem si připravíme plastové láhve, nejlépe zelené, dobře vymyté a vypařené. Naskládáme si je do kbelíku tak, aby se nemohly převrátit či položit na bok. Správně zahřátý mošt do nich ihned nalijeme přes trychtýř, a tentokrát až po samý okraj. Pod zátkou by neměl zůstat vůbec žádný vzduch, raději obětujeme pár kapek při přelití, než aby tam nějaký zůstal. Potom zazátkujeme a všechny takto naplněné láhve uložíme ve vodorovné poloze do chladného sklepa. A na zimu máme vystaráno.

Neděste se, když se některé láhve malinko zdeformují, není to ničemu na škodu. Pokud si s přípravou dáme záležet, a celý proces netrvá dlouho, přes zimní období můžeme pít mošt jako čerstvý.