Netrestejte děti za vysvědčení. Za jejich výsledky můžete i vy

Drama jménem vysvědčení už zase klepe na dveře. Ale nedělejme z něho a vůbec ze známek, které děti nosí domů, větší vědu, než je nezbytně nutné. Nejde o život.

Generace moderních rodičů možná už pochopila fakt, který předchozí generace tvrdošíjně odmítaly: fyzické tresty jsou nepřijatelné. Měli bychom je vygumovat z civilizované mapy světa. Dáte-li dospělému facku, kauza teoreticky může dospět k soudu. Proč tedy lze beztrestně fackovat dítě, které je de facto zmenšeninou dospělého a ještě ke všemu je slabší, a tak se nemůže bránit? Možná namítnete, že zákon bít děti nezakazuje, a budete mít pravdu. Ve většině zemí Evropské unie je tomu ovšem naopak, těch „barbarských“ je menšina (4).

Ono zlověstné Škoda rány, která padne vedle, aplikujte leda na hmyz, děti vynechte. Na druhou stranu verbální násilí škodí podobně jako fyzické, ne-li více. Než začnete nad žalostným vysvědčením křičet, počítejte do deseti (to na vzteklouny platí) a v této přestávce si vzpomeňte na své vysvědčení. Pokud na něm byly samé jedničky, pak máte právo být udiveni, že je dítě nepřineslo rovněž. Ale - byly? Co když vás potomek požádá, abyste mu předvedli to své „výzo“? Řeknete, že shořelo?

Rodič, který sleduje potomkův prospěch celoročně, navštěvuje třídní schůzky a s dítětem se pravidelně učí či mu alespoň učivo poctivě vysvětluje, nemůže být vysvědčením nijak překvapen. Ostatně na třídních schůzkách je s klasifikací potomka vždy předem seznamován, jednotliví učitelé známky s rodiči konzultují a informují je, co je třeba udělat pro eventuelní zlepšení situace. Jsou však děti, které se prostě učí hůř než ostatní a známky nevylepší, i kdyby se snažily sebevíce – protože to jednoduše není v jejich silách.

ČTĚTE TAKÉ:

Ptali jste se na vše o vysvědčení

Ptali jste se psychologa na vše kolem vysvědčení

ZAKÁZANÉ VĚTY před vysvědčením

A všichni známe příběhy ze života, v nichž se takzvaní slabší žáci uplatnili mnohem lépe než jedničkáři. Každý z nás si vybaví nějaký takový příběh chlapce, který nosil domů vysvědčení plné čtyřek, ale měl zlaté ruce, šel na řemeslo – a dnes je úspěšným majitelem menší, avšak výborně prosperující stavební firmy. Také naopak: vzpomínáme na premiantku, jež mívala po celé gymnázium samé jedničky, ale pak se chytla špatné party, zběhla z „vejšky“ a skončila – bůhvíjak. Proto neklaďme známkám větší důležitost než mají. Jsou „jen“ důležité, ne ze všeho nejdůležitější.

Jak se tedy zachováme v den vysvědčení? Na to nám odpověděla zkušená učitelka Renata Kadlecová ze základní školy Na Dlouhém lánu v Praze 6. „Rodiče by v každém případě měli reagovat na závěr školního roku jako takový, protože to je výjimečný den, kdy byl ukončen určitý úsek školní docházky dítěte,“ radí Renata Kadlecová. „Doporučuji jakoukoli formu rodinné oslavy podle věku dítěte a možností rodičů. Posezení v cukrárně či restauraci, lepší večeři doma, grilování, kino, výlet – to vše bez ohledu na vysvědčení. Doporučuji nešetřit pochvalou a povzbuzováním.“

Při eventuelním neúspěchu je podle Renaty Kadlecové třeba přemýšlet o tom, co udělali rodiče sami pro to, aby dítě bylo úspěšnější. Pokud mu říkávali: Jdi se učit – to nelze považovat za řešení problému. Mnohé děti nevědí, jak se učit. Ale v této chvíli je na okamžitou nápravu už samozřejmě pozdě. Teď je důležité si s dětmi nad vysvědčením popovídat. Děti by samy měly říci, v čem je podle nich příčina neúspěchu, co by jim v této chvíli pomohlo, co by od rodičů potřebovaly. Například pomoci dohnat mezery, pomoci naučit se učit, najít někoho, kdo by je doučoval…

„Po této analýze rodiče za pomoci dětí stanoví závěry a jakýsi scénář nápravy do budoucna,“ říká Renata Kadlecová. „Pro mnohé děti je motivací už jen samotný fakt, že na nápravu nejsou samy, ale bude pomáhat i rodina. Nový školní rok už pro ně nebude takovým strašákem, a to je důležité.“

Jedním z nejpovolanějších, kdo má k problematice vysvědčení co říci, je také Jan Kaňák, sociální pracovník Linky bezpečí a vedoucí Linky vzkaz domů. Čtenáři se ho ptali na problematiku kolem vysvědčení v on-line rozhovoru. Ludmila napsala: Nový trend diktuje, abychom děti chválili a nesnižovali jim sebevědomí. Ale za co mám chválit syna, který přinese dvě pětky ze dvou zásadních předmětů?

Jan Kaňák však přinesl i pozitivní pohled na věc: „Já si z vašeho dotazu vyvozuji i to, že z ostatních předmětů měl jiné známky než pětky, tak je možné ocenit to, co zvládl, co vám k ocenění přijde vhodné. A pak se také domluvit na tom, jak bude nastaven režim doma ohledně školy v příštím školním roce, aby k takovému hodnocení nedošlo,“ míní zkušený sociální pracovník.

A závěrem k nejméně radostnému aspektu věci. Co si má počít rodič, jehož dítě se nevrátí domů? Na sebeobviňování typu: Já na něho neměl řvát, já mu neměl vyhrožovat… už je pozdě. „Předně držím palce, aby se vám nic takového nestalo,“ říká Jan Kaňák. „Ale kdyby přece jen, tak je ideální zavolat nejprve na nějakou z linek důvěry pro dospělé. V úvahu připadá Rodičovská linka, kterou provozuje Sdružení Linka bezpečí, ta funguje v pracovní dny odpoledne na telefonním čísle 840 111 234; více najdete na www.linkabezpeci.cz. Tam si můžete s odborníky promluvit o vaší situaci a promyslet konkrétní kroky, například jestli nemůže být někde u kamarádů, u příbuzných, jak a kdy kontaktovat Policii ČR ,“ uzavírá zkušený sociální pracovník.