VELKÝ ROZHOVOR: Přes šest měsíců jsme neviděli denní světlo

Kauza unesených Čechů v Libanonu pomalu přináší další informace o tom, k čemu vlastně došlo. Za únosem pětice Čechů stála místní tajná služba, která chtěla dostat z České republiky Alího Fajáda. Připravila proto léčku, které se chytla i Vojenská zpravodajská služba v Praze.

Pětice Čechů - Jan Švarc, Adam Homsi, Miroslav Dobeš, Pavel Kofroň a Martin Psík - a jejich průvodce, bratr Alího Fajáda odsouzeného v Česku - zmizela 18. července v údolí Bikáa nedaleko města Kafraja. Policisté objevili jen prázdné auto s pasy, penězi a dalšími osobními věcmi.

Po šťastném návratu domů se reportérovi TV Nova podařilo udělat rozhovor s Pavlem Kofroňem o tom, jak probíhala výměna, únos a návrat domů. .

Redaktor (R): Jaké byly vaše první pocity na svobodě?

Pavel Kofroň (K): Myslíte svobodu jestě v Libanoně nebo už v Čechách?

R: Myslím už v Čechách.

K: Tak v Čechách pocity, hektika strašná, protože celý let probíhalo vyšetřování, takže to uteklo jako voda. Najednou jsme byli v Praze, sedli jsme si ve Kbelích, letadlo zastavilo a říkali: „Honem, honem, musíme přeběhnout, jsou tu novináři a připravte se, bude strašnej šrumec.“ Takže řeknu, že jsem si to ani nějak neužíval ani ty první dny. Nebo teda první hodiny na svobodě.

Související obsah

03:16

ANKETA: Pět životů za jeden? Češi komentují výměnu zajatců

5. 2. 2016

R: Já se zeptám na ten úplný začátek, když jste vlastně v Libanonu zjistili, že jste uneseni, jak to vlastně probíhalo?

K: To unesení? No první co jsem… kdy jsem si říkal, že to není v pořádku, když se otevřely dveře a byl tam chlápek se samopalem, jo. My jsme tam teda měli domluvenou schůzku někde v těch místech, že tam bude schůzka s někým, ale ne se samopalníkama, takže říkám si: "Sakra, něco není v pořádku, ale jsme v Libanoně a tady ten samopal patří k té kultuře, tak třeba je to nějak ochranka toho zpovídaného." Tak nás vytáhli z auta, začali nás svlíkat, poutat, to už jste slyšeli, házet do auta, ale furt říkali: "Je to v pořádku, ničeho se nebojte, je to tak, jak má bejt." Tak říkám: "Tak jak má bejt, dobře, v pořádku, pořád ještě možná jedeme za tím zpovídaným, ale už je to takový, už to smrdí." A když nás zavřeli do tý klece, tak říkám: "Tak to už v pořádku není, něco v pořádku rozhodně není. Něco tady smrdí."

Související obsah

03:54

Hádky kvůli Fajádovi: Premiér mlží a bezpečnost země je v ohrožení!

5. 2. 2016

R: Vy jste tedy jeli natáčet reportáž předpokládám?

K: Jeli jsme, chytli nás při cestě z natáčení uprchlických táborů, při cestě za rozhovorem s opozicí ze Sýrie a tam, co jsme se měli potkat s tím syrským opozičním politikem, tak tam nás chytli.

R: Tady v médiích probíhaly zprávy o tom, že celých těch sedm měsíců jste neviděli denní světlo, je to pravda?

K: Bylo to šest a půl, abysme se moc nelitovali, šest a půl měsíce, 204 dnů jsme neviděli denní světlo. Byli jsme v místnosti bez oken nebo okna byly zatlučený, byla tam jedna žárovka mizerná a když nás převáželi v noci, měli jsme na hlavách kukly, takže jsme neviděli denní světlo.

Související obsah

Je to venku! Stropnický promluvil o tajném úkolu uneseného agenta

5. 2. 2016

R: Jak probíhalo to osvobození?

K: No osvobození. To nebylo osvobození, to bylo propuštění a do dneška mi není jasný, ani nám to nikdo asi neřekne, proč to tak bylo, že nás naložili večer do auta, vozili nás dvě hodiny tři hodiny, já nevím, to se těžko určí a vykopli nás v horách. Tam byli hromady suti a nějaká skládka, vyhodili nás z auta: "Tady si sedněte," taková strž za mnou byla, taková hloubka dolu, tam tekla řeka a říkám si: "Tak teď budou střílet nebo nás pustěj." Tak nás pustili a řekli: "Tady si sedněte a vy dva," arabsky mluvící co tam byli, vlastně náš překladatel a ten kolega Sajeb bratr Aliho: "Támhle běžte nahoru, tam je světýlko, tam si řekněte o pomoc," a odjeli. A když jsme se dostali nahoru do tý chaloupky, teda potom zavolali: "Poďte za náma," a já říkám: "Hele já tam nejdu, jestli to jsou zase nějaký, nějaká habaďůra, já počkám venku na policajty," a oni: "Ne, poď nahoru jsou to nějaký řidiči kamiónu." Tak jsme šli nahoru za nima a oni říkali: "Jako co tady děláte? To je území Hizballách, tady kdyby vás někdo viděl, tak vás znova chytnou a..," takže vlastně únosci nás dali na nejbezpečnější místo v Libanonu, kam mohli, jako nás pustili v horách na území Hizballách. Nevím. To bylo jakoby propuštění. No já nevím, za půl hodiny přijeli policajti, naložili nás do auta, nějaký ty místní taky a opět, si přišli k chlápkovi prostě pistoli a já říkám: "Police?" "Jo, police, police," tak říkám: "Pistole proč? Ukaž průkazku." Jako posunkama. Tak ukázal průkazku a poď, tak říkám: "Tak to zkusíme, protože nevím, jestli nás zase chce unýst někdo jinej." Sedli jsme do aut, odvezli nás do nejbližšího města na stanici svojí, zavolali do Bejrútu, ať si pro nás přijedou. Z Bejrútu přijela dodávka, říkám: "Tak fajn, teď výslech a za tři hoďky už budeme na velvyslanectví a zejtra domu." Přijeli jsme do Bejrútu k takový budově ošklivý, samý lidi se samopalama, dotáhli nás do podzemí, klec. Jo, cela předběžného zadržení. "Až ráno na vás bude mít někdo čas, tady si lehněte," a zamkli a nazdar. Tak jsme do rána byli zase na dalším místě na betoně v cele zavřený.

R: Já už jsem se vás na to ptal, když vídíte hru českých tajných složek a libanonských a jak se spekuluje kdo, proč, jak unesl, napadlo vás, že tam za tím může být něco takového, to znamená, že jste předmětem nějakýho výměnného obchodu?

K: No napadlo nás to, tam padalo strašně teorií. První byla, že nás fakt chytli při něčem, co se podle nich nemělo dít. My jsme se jako novináři pohybovali na území, kde bysme bývali neměli být. Takže nás chytli: "Jsou to špioni a pak je pustíme, jsou to fakt novináři, pustíme je." Pak jsem si říkal: "Když už nás maj, tak nás asi budou chtít využít nějak řeknu politicky nebo za peníze nebo výměnou." Takže vlastně od začátku to bylo směřovaný k tý výměně, tak to nás napadlo až třeba po třech měsících, kdy to sami přiznali, že to je kvůli výměně. Taky nás napadalo naopak, že to udělali Američani, to napadlo pana Švarce, že to udělali Američani, aby naopak znemožnili mou obhajobu. Já to tam měl vyhraný ty soudy a teď nás chytnou a je to v háji všechno. Takže teorií bylo spoustu, to že to je nějaká hra tajných služeb, těžko říct.

R: Co jste se dozvěděli v Praze, když jste přiletěli, vysvětlil vám to někdo?

K: Ne, ne, nikdo nic.

Související obsah

01:02

Unesení Češi už jsou doma! Letadlo z Libanonu přistálo

4. 2. 2016

Únos Čechů v Libanonu byl pečlivě připravovanou akcí libanonské tajné služby, která usilovala o návrat jednoho ze svých krajanů a člena tajné služby Alího Fajáda. Ten byl tou dobou v rukách českých soudů, které rozhodovali o jeho předání do Spojených států. Češi se do Libanonu vydali v červenci na popud právě Libanonců, kteří nabízeli informace o jiném uneseném Čechovi, Pavlu Hrůzovi. Ten zmizel o několik měsíců dříve v Libyi.