Český soud dnes řeší významnou soudní při. Ani ne snad závažností činu, ale dopadem na zdejší praxi. Střední zdravotní školu z Prahy žaluje bývalá studentka, které škola zakázala na vyučování nosit muslimský šátek. Ta se brání, že šlo o plošné opatření proti kšiltovkám a kapucím.
K Obvodnímu soudu pro Parhu 10 přišly podpořit ředitelku školy desítky studentek. Muslimka, která školu žalovala, ale k soudnímu jednání nedorazí, prý má strach. K soudu přišli i příznivci islámu a soud proto kvůli velkému zájmu přesunul jednání do největší zasedací síně.
"Přišly jsme podpořit naši ředitelku. Tohle je úplný nesmysl. Máme stanovený řád, který ona (muslimka) nedodržela," řekla jedna z demonstrujících studentek, podle které by všichni, bez výjimek, měli dodržovat stejná pravidla. Opačný názor prezentovala dívka, která dorazila k soudu v šátku. "Myslím, že je jedno, co kdo nosí na hlavě," řekla novinářům. Dívka školu ani studentku, která podala žalobu, nezná.
Její prohlášení se ale nesetkalo s porozuměním u dalších přítomných. Muž středního věku na ni začal pokřikovat, že "to může rovnou nosit do práce hákový kříž". Podle něj mají cizinci respektovat český právní řád a zvyklosti. Přítomní odpůrci islámu posléze dívku vyzvali, aby si sundala šátek, prý je to uráží.
Studentku podpořila i ombudsmanka
Za muslimskou studentku, která žalovala školu, se postavila i ombudsmanka Anna Šabatová. Ta sice uznala, že škola neměla v úmyslu dotknout se zákazem něčí víry, ale přesto se dopustila diskriminace. Šabatová uvedla, že pokud někdo nosí pokrývku hlavy z náboženských důvodů, stojí tyto důvody nad společenskými normami.
Pochopitelně se ke kritice školy přidala i advokátka Radka Korbelová, která dívku zastupuje. Popřela, že by studentku k nošení hidžábu nutili mužští příbuzní, protože je v Česku ani nemá. Dívka podle ní nosí šátek od dětských let a je na jeho nošení zvyklá. Připouští i to, že je pro ni hidžáb náboženským symbolem.
Škola ustoupila, náboženství má výjimku
Sama škola před dvěma lety ze striktního pravidla školního řádu ustoupila. Sice nadále platí zákaz pokrývek hlavy, tedy kapucí, kšiltovek, čepic nebo šátků, ale ředitelka školy už z ně smí udělit výjimku pro věřící studenty z náboženských důvodů.
Takový poprask přitom v Česku vyvolal případ, kde se muslimka chce halit jen do hidžábu, tedy ještě relativně malého šátku, který ani nezakrývá obličej. Na světě jsou však i mnohem extrémnější formy ženského zahalování. Přečtěte si o nich...
Hidžáb je jedním z nejmírnějších zakrývání žen. Jde o šátek, pod kterým si žena skrývá vlasy krk a dekolt. Původně toto slovo v arabštině znamená také clona nebo závěs.
Čádor je proti hidžábu už nikoli šátkem, ale oděvem. Je dlouhý, splývavý až na zem, obvykle černý nebo z tmavé barvy. Stále ale odhaluje celou ženinu tvář a jinak jí zakrývá tělo až po kotníky. Nosí se hlavně v Íránu, ale oblibu si získává například v Afghánistánu.
Nikáb je závoj, který ženě odhaluje pouze oči a připomíná burku (která jde ovšem v zahalování ještě dál). Někde se k zakrývání obličeje používá rouška s gumičkou, která se přetáhne přes nos až pod oči. Jinde je to obdélník látky, který se přiváže na obličej a čelo tkaničkami nebo v modernějším provedení na suchý zip. Přes tuto připevněnou roušku pak ženy ještě přehazují další závoj.
Burka je příkladem nejextrémnějšího způsobu ženského zahalování. Že je pod burkou žena prakticky není možné zjistit, protože závoj zakrývá i jindy ponechanou škvíru na oči. Jde vlastně o celý svrchní oděv až na zem, který si ženy oblékají na běžné oblečení, když jdou kamkoli na veřejnost. Burku svlékají zase až doma anebo při vstupu do svatyně.
Na nošení burky - ostatně ani na jiných způsobech zahalování - se muslimové se neshodnou. Když má ovšem žena na sobě burku, už je to s velkou pravděpodobností z náboženských důvodů. Děje se tak v Afghánistánu, Pákistánu, Bangladéši, Spojených arabských emirátech či Indii. Leckde pod přísným trestem, pokud by se žena objevila na veřejnosti bez burky. Taková povinnost ovšem v Koránu nikde zakotvena není.
Samotné zahalování žen naráží na stejný problém. Souvisí spíše se zavedenými zvyklostmi a samotní muslimové se v dodržování tohoto zvyku radikálně liší stát od státu. V Koránu prorok Mohamed zmiňuje zahalování jen ve dvou případech, které se týkaly jeho manželek. Podle významných muslimských expertů však žádná zmínka v Koránu nenařizuje muslimkám zahalování - ani ty dvě následující. Podle odborníků na islámské právo jde pouze o chybný výklad svaté knihy, který nevychází z víry, ale z neislámských zvyků či politiky:
"A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. A nechť spustí závoje své na ňadra svá. A nechť ukazují své ozdoby jedině svým manželům nebo otcům nebo tchánům nebo synům nebo synům svých manželů nebo bratřím nebo synům svých bratří či sester anebo jejich ženám anebo těm, jimž vládne jejich pravice, nebo služebníkům, kteří nemají chtíče, anebo chlapcům, kteří nemají pojem o nahotě žen. A nechť nedupou nohama, aby lidé postřehli ozdoby, které skrývají.“
„Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, aby přitahovaly k sobě své závoje! A toto bude nejvhodnější k tomu, aby byly poznány a nebyly uráženy.“
Jenže i mezi samotnými ženami, pokud k tomu nejsou nuceny, se názory na zahalování liší. Jedny to považují za zvyk, druhé se alespoň bez šátku/hidžábu cítí "nahé" a bez ochrany. Je ale velmi početná skupina muslimek, které nenosí ani šátek, natož burku.
Jednou z nich je například sedmadvacetiletá muslimka z Francie Sabrina Benali, která teď žije v Praze a v srpnu poskytla rozhovor MF Dnes. k zahalování řekla toto: "Moje maminka je například opravdu zásadová muslimka. Modlí se pětkrát denně, ale šátek prostě nenosí. Vždycky mě učila, že víra je čistě osobní věc. Záleží na každém, jak si ji interpretuje. Když si člověk přečte Korán, měl by si na ty věci udělat vlastní názor. Takže když jsem si v Koránu přečetla pasáž, která říká, že Bůh řekl Prorokovi, aby schoval své ženy před zraky ostatních, řekla jsem si: Já nejsem Prorokova žena, tak proč bych se měla schovávat? Na druhou stranu to respektuji, a když přicestuji třeba do Íránu nebo Saúdské Arábie, kde šátky vyžadují, tak si ho vezmu."
Studentka, která žaluje Střední zdravotnickou školu v Praze 10 to vidí opačným způsobem. Soudně se brání proti nařízení školy, které sice platí plošně, ale protože zahalování do šátku považuje za vyjádření své víry, domnívá se, že ji školní zákaz diskriminuje.
Ze zdravotnické školy v Ruské ulici odešly v roce 2013 dvě muslimky, údajně kvůli tomu, že na vyučování nesměly chodit v šátku zahalujícím vlasy a krk. Škola zákaz odůvodnila tím, že ve školním řádu jsou zapovězeny všechny pokrývky hlavy.
Ať už soud rozhodne jakkoli, nevydá svým verdiktem žádný zákon, který by se nutně vztahoval na všechny školy. Půjde o precedent či spíše judikát, o který se v podobných sporech se žáky či jejich rodiči mohou další školy opřít (nebo také ne). Zákaz zahalování v Česku však plošně neplatí - tedy s výjimkou veřejných shromáždění.
Mohou si ho stanovit jen školy ve svých vnitřních předpisech, což byl i případ zdravotnické školy z Prahy 10. Ta nařízení použila proto, aby žáci v hodinách neseděli v čepicích či kšiltovkách.
Sledujte Televizní noviny ve full HD a bez reklam na Voyo.cz
