Smutné následky nouzového stavu. Přibylo domácího násilí, je brutálnější

Zdroj: Profimedia

Kateřina Kotyzová

Aktualizováno 12:31, 12. 11. 2020 12. 11. 2020, 12:21

Během nouzového stavu v Česku vzrostl počet případů domácího násilí o třetinu, zjistily v rámci výzkumu socioložky. Stoupla i jejich brutalita. Současná situace navíc donutila k volání o pomoc i lidi, kteří žijí v prostředí domácího násilí už desítky let.

Blanka Nyklová ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR a Dana Moree z Univerzity Karlovy spolupracovaly na výzkumu domácího násilí během nouzového stavu a jejich výsledky jsou velmi znepokojivé.

Zjistily, že na neziskové organizace se kvůli tomuto problému obrátilo o 30 až 40 procent více lidí než před nouzovým stavem. "Současně stoupla brutalita těchto činů," uvedla Dana Moree v rozhovoru pro magazín Univerzity Karlovy Forum.

"Také se objevil nový fenomén – na organizace se začali obracet lidé, kteří mají s domácím násilím letitou zkušenost. Žijí v takovém vztahu třeba třicet let," doplnila ji Nyklová.

V době karantény oběti už neměly žádnou možnost úniku. Svou roli také sehrály informace v médiích, protože se o domácím násilí hodně psalo i během první vlny epidemie koronaviru. Zdá se, že dělat osvětu o této problematice není potřeba, protože je všeobecně známá, podle socioložek to tak však není.

Související obsah

Domácí násilí v Olomouci: Na ženu si vzal nůžky, na policisty kudlu

3. 1. 2020 Kristýna Vondřichová K. VONDŘICHOVÁ

Povědomí o domácím násilí má snad každý z nás, mnoho lidí však neví, co všechno může do této kategorie spadat. "Úplně krásně to ilustruje nedávno zveřejněný případ, který se týkal znásilnění v manželství. Strhla se kolem něj smršť reakcí na sociálních sítích, kde se opravdu objevovaly názory, že přece není možné znásilnit manžela či manželku," říká Nyklová.

Násilí přitom ani nemusí mít podobu fyzického ubližování. "Začíná už v okamžiku, kdy mě někdo nutí dělat něco, co nechci – skrývá se pod ním kontrolující jednání – někdo mi kontroluje e-mail, účet v bance, nebo mě omezuje v kontaktu s přáteli a rodinou, nutí k sexuálním praktikám, které mi nejsou příjemné a podobně," vysvětluje Moree.

S definicí domácího násilí má problém i česká legislativa. Zákony totiž s takovým pojmem vůbec nepracují. Případy se tak posuzují jako týrání či znásilnění. Snadněji se tak pomoci dovolají ti, kteří jsou vystaveni fyzickému násilí.

Související obsah

01:07

Muž měl těhotnou ženu kopat a bít, partnerce vyhrožoval smrtí i před policií

23. 6. 2020

"Stává se, že i když oběti pomoc vyhledají, jejich situace není vnímaná jako situace domácího násilí," upozorňuje Moree. "Pokud oběť čelí dlouhodobému psychickému násilí nebo jiným méně viditelným formám útoků, je pro ni obtížnější pomoc najít," dodává.

Policie má relativně omezené prostředky, jak tyto případy řešit. Snažší je to u neziskových organizací, které jsou schopné pomoci i v případech méně viditelného a prokazatelného násilí. "Ale třeba v případě azylových domů už je problém s místní příslušností i kapacitou," vysvětluje Nyklová.

Jedním z řešení by mělo být zřízení celostátní krizové linky, na které by odborníci obětem domácího násilí byli schopni poradit a poskytnout kompletní informace o možnostech pomoci. Socioložky zároveň apelují na zřízení většího množství azylových domů.