Válka na Ukrajině

Těla převálcovaná tanky, lidé rozstřílení na ulici. Přeživší z Buči popsali, co se tam odehrávalo

Z ukrajinského města Buča se objevují další a další mrazivá svědectví lidí, kteří ruský teror přežili. Podle místních ruští vojáci bezdůvodně stříleli do lidí na ulicích a najížděli do nich tanky. Svoje otřesné zážitky popsali deníku The Guardian.

Podle Tarase Ševčenka byl začátek ruské okupace jako scéna z filmu. V šest ráno 24. února sledoval ze své kuchyně s výhledem na letiště v Hostomelu, jak do města vlétlo asi 20 ruských vrtulníků.

"Připadal jsem si, jako bych byl ve filmu, víte. Viděl jsem všechny vrtulníky, dokonce jsem viděl tváře těch výsadkářů," popsal Ševčenko deníku The Guardian. V tu chvíli začala měsíc dlouhá okupace Buči. Události následujících dní byly podle 43letého muže nepředstavitelné.

Související obsah

První tři dny podle Ševčenka zavládlo ticho. Pak se vše obrátilo vzhůru nohama, když se u jeho domu odehrála přestřelka mezi ruskými vojáky a teritoriální obranou. Zpočátku ve městě se svou matkou zůstali, protože nevěděli, kam by odešli a neměli ani dostatek financí. Pak si uvědomili, že kvůli válce v ulicích města už je na útěk pozdě. 

Další den měla ve městě zavládnout panika. "Všichni hledali způsob, jak se odsud dostat," vypověděl Ševčenko s tím, že jeho matka se přestěhovala do sklepa pod domem, kde byla spolu s dalšími osmi rodinami. Pátý den město přišlo o dodávky plynu, obyvatelé domu si proto jídlo začali připravovat nad ohněm.

​Ševčenko tvrdí, že viděl, jak ruští vojáci zastřelili na ulici seniora, který šel se svou manželkou. Poté, co s nimi mluvil a kritizoval je, ho měli zastřelit. "Ženě řekli, ať pokračuje dál," vypověděl Ševčenko s tím, že jakmile začala plakat, tak jí vojáci měli vyhrožovat. "Pokud si chceš lehnout vedle něj, můžeme tě taky zastřelit," popisoval ruské výhrůžky ženě Ševčenko. Událost se měla stát asi 40 metrů od jeho domova.

Ševčenkovu výpověď potvrdila i jeho matka. "Ten starý muž něco agresivně řekl vojákovi, zastřelili ho a nařídili ženě, aby odešla. Když byl zastřelen, byla jsem venku a slyšela jsem výstřely," popsala 77letá žena.

Související obsah

O vraždách v ulicích Buči vypověděli i další svědkové. "Ulici Jabluska v Buči stále lemují mrtvoly popravených lidí. Ruce mají svázané za zády bílými hadry, byli střeleni do zátylku. Takže si dovedete představit, jakého bezpráví se tu dopouštěli," citoval zpravodajský web CNN starostu města Anatolije Fedoruka, který v sobotu poskytl rozhovor agentuře Reuters.

U kostela v Buči se nachází masový hrob, kam měli být pohřbeni civilisté zabití v bojích kolem města. Podle starosty se v něm může nacházet až 300 lidí. CNN upozornilo, že informaci nelze ověřit. Novináři stanice viděli asi tucet těl v pytlích uvnitř hrobu.

Organizace Human Right Watch uvedla, že zdokumentovala obvinění z válečných zločinů v okupovaných oblastech, včetně Buči. Podle jejích informací tam 4. března "ruské síly shromáždily pět mužů a jednoho z nich krátce na to popravily". Svědek organizaci vypověděl, že předtím muže přinutily kleknout si na silnici a přetáhnout si košile přes hlavu. Poté jednoho z nich měly střelit do týlu.

Útěk z města

Ševčenko a jeho matka se 9. března rozhodli, že se z města okupovaného ruskou armádou chtějí dostat ven. Zdálo se ale, že jsou v pasti. Nakonec byl dle svých slov rád, že se v ten den o útěk nepokusili, protože někteří statečnější obyvatelé Buči byli zastřeleni a zůstali ve svých autech mrtví.

Další den ruští vojáci ohlásili na 11. března otevření humanitárního koridoru, ale povolili odchod pouze ženám a dětem. Ševčenko svou matku poslal samotnou a připojil se k mužům, kteří chtěli odejít do obce Romanivka. Ta je od Buči vzdálená 12 kilometrů. Celou dobu s sebou nesl čtyřkilového psa.

Související obsah

​Z města odcházel pěšky po polích s asi dalšími dvaceti muži. Kolem nich měly bzučet kulky, které některé muže poranily. "Nemohli jsme ani pomoci zraněným, protože jakmile se přiblížíte k někomu, kdo spadl, můžete být také zastřeleni. Bylo nás čím dál méně. Neustále jsem se ohlížel dozadu a do stran. Nestarali jsme se o sebe a nevšímali si jeden druhého. Převzali jsme nějaké zvířecí instinkty. Cítil jsem se jako uprchlík z koncentračního tábora," vypověděl Ševčenko, který mířil k obci Romanivka.

Související obsah

Po cestě přes Irpiň viděl mrtvé lidi v autech a na chodnících, kteří byli rozmáčknutí tanky. Zápach byl dle jeho slov nesnesitelný, těla měla ve městě ležet asi deset dní. Nakonec se mu povedlo dostat k evakuačním autobusům a na kyjevském hlavním nádraží se setkal se svojí matkou. Kolik dalších mužů kromě něj cestu přežilo, Ševčenko neví.

"Když jsem se dostal do bezpečí a uběhl nějaký čas, měl jsem pocit, že to byl žert. O 15 kilometrů daleko byl klid. Cítil jsem se jako ve filmu Matrix. Někdo mě tam na 16 dní hodil a sledoval, jak se chovám. Později jako by mě vytáhli zpět do mírumilovného světa, poplácali mě po hlavě a řekli mi: 'dobře, přežil jsi'," zakončil Ševčenko vyprávění. 

TN.cz
Voyo

Sledujte Televizní noviny ve full HD a bez reklam na Voyo.cz

Co byste neměli přehlédnout

Důležité Události

Píše se na Deník.cz