APLIKACE TN.CZ
Domácí

„Vyhrožoval, že to tu vystřílí.“ Školy kvůli inkluzi nemohou přesunout problémové žáky

Létající školní potřeby, židle, nebo dokonce i lavice. I tak může vypadat inkluze v české praxi. Proč v některých evropských zemích inkluzivní vzdělávání funguje? Víme o nejslabších místech systému a podaří se to změnami napravit?

„Rozeběhl se po dlouhé chodbě proti spolužákovi a řval ze všech sil ‚Já tě zabiju‘ a pokračovat už nebudu, to byla snůška vulgarit,“ popisoval situaci zástupce ředitele ZŠ Děčín Ondřej Michálek.

„Většinou jsem to schytala já. Snažili jsme se, aby neublížil spolužákům. Používal nůžky, tužku, házel židlí i lavicí. To byl ještě slabý odvar. Pak vyhrožoval, že si vezme zbraň od otce, že to tu vystřílí. Skončilo to tak, že jsem tam ukončila pracovní poměr a šla jsem jinam,“ popsala chování problémového žáka učitelka na prvním stupni Jana.

Také takhle může vypadat realita po zavedení inkluze v českých školách. Učitelé se s podobnými případy setkávají nejen na druhém stupni, ale už i na tom prvním. Samotnému záměru inkluze přitom nelze nic vytknout. Všem dětem má zajistit rovný přístup ke vzdělání a možnost učit se společně v běžných školách.

Související obsah

​Podobný princip uplatňují například i v Itálii, Švédsku, Nizozemsku nebo Finsku. Jenže zatímco v řadě evropských zemí mají s tímto modelem dlouhodobé zkušenosti, v Česku se stále potýkáme s jeho praktickým fungováním.

Školy nezvládají těžké poruchy chování

Podle průzkumu z roku 2024 nesouhlasilo 81 % učitelů a ředitelů se současnou podobou inkluze. 80 % jich pak označilo za velký problém psychický stav některých žáků, zejména těch s vážnými poruchami chování a problémy s respektováním autorit.

Proč se s tím některé školy dodnes nedokázaly vypořádat? Odpověď musíme hledat už na začátku zavádění inkluze. „Podle zjištění NKÚ z roku 2020 byla inkluze zpožděna o dva roky, a to v rámci školení a příprav. Inkluze byla spíše teoreticky než prakticky připravena pro kantory a asistenty pedagoga. Ředitel by měl mít právo říci stop, škola toto dítě nezvládá a stát by ho měl umístit do speciálního zařízení, kde jsou odborníci k tomu studovaní a připravení na to pracovat s takovým žákem. Bavíme se o těžkých poruchách chování, které na běžnou základní školu nepatří. Inkluze neznamená právo ubírat všem žákům přístup k plynulému a bezpečnému vzdělání, což u těchto žáků nejsme schopni zaručit,“ poznamenal expert na školství Karel Rajchl.

Související obsah

​Výsledkem podle nich často je, že rodiče ostatních dětí raději nechávají své potomky déle doma a s individuální výukou. Obávají se totiž o jejich zdraví. Problém je ale širší než jen samotné chování některých žáků. Běžné školy často nemají dostatek odborníků, kteří by dokázali dětem s různými vzdělávacími potřebami pomáhat. Chybějí školní psychologové i speciální pedagogové. A učitelé tak mnohdy zůstávají na řešení složitých situací sami.

Do potíží se tak dostávají s dětmi, které trpí například poruchami pozornosti s hyperaktivitou nebo poruchami autistického spektra. Současný systém se ale snaží problémové žáky udržet na běžné základní škole za každou cenu. „Rád bych viděl posílení ředitelských pravomocí, rád bych viděl navýšení klinických psychologů na školách. Ono se to dobře udělá lehce na papíře, realita je úplně jiná,“ komentoval Rajchl.

Systému pak trvá měsíce i roky, než dítě například s extrémními poruchami chování umístí do speciální školy nebo výchovného ústavu. Pochopitelně jeho agresivní chování poznamená nejen celou třídu, ale v některých případech i učitele a nabourá tím celou výuku.

Běh na dlouhou trať

„Celý ten cyklus trval čtyři roky, kdy se scházíte s rodiči, děláte výchovné komise. Vždy přijde do té školy, až dojde na to, že i OSPOD vyčerpá všech 150 možností, kdy to dojde k soudu, a je mu navržena třeba ústavní výchova,“ popsal realitu Michálek.

Související obsah

​Což nastalo i v případě inkluzivního žáka, který měl extrémní poruchy chování. Nakonec skončil ve výchovném ústavu a žáci i učitelé si mohli oddechnout. „Zpravidla vezmu-li v potaz standardní proceduru, myslím si, že klidně může trvat několik let, než se uplatní méně intenzivní opatření vůči dítěti. Je tam rozpor v tom, aby byla chráněná práva dětí i rodičů. Je rozpor chránit práva osob a zajistit řešení situace. Pokud by to šlo zkrátit, jen dobře,“ řekl děčínský okresní státní zástupce Jindřich Vít.

„Agresivního žáka velmi intenzivně řešíme, ale není to jen v rukou MŠMT. Ty intervence musí být s přispěním ministerstva zdravotnictví, často je tam psychický problém. Toto nepodceňujeme a i na vládě jsme řešili, že ty resorty se musí zapojit. Musíme se dostat k tomu, že pedagogicko-psychologické poradny nebudou přetížené a budou fungovat více se školami. A celý systém má být o tom, že v té škole má být personál dostatečný, má tam být metodik prevence, u inkluze nad těmi asistenty má být speciální pedagog. Systém musí být narovnán,“ prohlásil ministr školství Robert Plaga (za ANO).

Ministerstvo školství se momentálně snaží řešit nedostatek školních psychologů, asistentů pedagoga i speciálních pedagogů. Zadalo tak vysokým školám, aby připravovaly více odborníků, mimo jiné dětských psychologů, kteří by postupně mohli zaplnit prázdná místa. Jestli se změny skutečně projeví a přinesou výsledky, na to si ale budeme muset ještě dlouhou dobu počkat a také doufat, že se změnami nepřicházíme takříkajíc s křížkem po funuse.

jal, TN.cz

Související témata

Co byste neměli přehlédnout

Důležité Události

Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz