Odešla ikona světového filmu. Zemřel Ingmar Bergman

Byl označován za největšího filmového režiséra 20. století. Jméno Ingmana Bergmana vyslovovali s posvátnou úctou tak renomovaní tvůrci jako Steven Spielberg, Francis Ford Coppola, Martin Scorsese či Akira Kurosawa. Od pondělního rána už tento velikán světové kinematografie není mezi živými. Zesnul ve věku 89 ve svém sídle na baltském ostrově Faarö, kde žil posledních dvacet let vzdálen světskému ruchu a shonu.

Dobrovolné útočiště neopustil ani letos zjara, kdy mu u příležitosti 50. výročí vzniku filmového festivalu v Cannes byla udělena za celoživotní zásluhy Palma palem. Pro prestižní cenu poslal svou poslední životní družku Liv Ulmannovou, hvězdu svého slavného snímku Scény z manželského života, natočeného v roce 1973 a jehož volné pokračování Saraband (2003) bylo posledním snímkem, který natočil.
Ingmar Bergman se narodil 14. července 1918 v Uppsale v rodině protestantského pastora. O svém dětství v tehdejším puritánském Švédsku hovořil jako o boji na život a na smrt s rodiči. "Šlo v něm o jediné, zda v něm podlehnou oni, nebo já," říkal později.

Po maturitě v roce 1937 definitivně odešel z domova. Postupně pracoval jako asistent režie ve stockholmské opeře, potom jako režisér nejrůznějších divadel v zemi a nakonec se stal ředitelem Královského dramatického divadla ve švédské metropoli. V roce 1945 natočil svůj první film Krize. Z více jak pěti desítek snímků, které během plodného života vytvořil, patří k nejznámějším Večer kejklířů (1953), Lesní jahody a Sedmá pečeť (oba 1957), Mlčení, Šepoty a výkřiky i Fanny a Alexandr, za nějž dostal řadu prestižních cen včetně amerického Oscara, Zlatého Globusu a francouzského Césara.

Na protest proti daňové politice švédského státu se v roce 1981 přestěhoval do Mnichova. Už předtím však šokoval tehdejší společnost svou otevřenou sexualitou, která ho podle vlastních slov "nutila k neustálým nevěrám a nemorálnímu chování".

Zanechal po sobě osm dětí, které zplodil se šesti manželkami. Po smrti poslední z nich Ingrid von Rosenové v roce 1995 se odstěhoval na ostrov Faarö, kde ho občas navštěvovali nejbližší příbuzní a přátelé. Většinu času trávil sledováním filmů v domácím kině a psaním vzpomínek.