Počítačový tomograf si posvítil na tajemství legendárních houslí.
Zhruba 300 let přemýšleli výzkumníci nad tím, co dělá stradivárky tak dobrými ve srovnání s běžnými houslemi. Tajemství pravděpodobně
odhalil počítačový tomograf, běžně používaný v nemocnicích.
Vědci jím proskenovali patero starých houslí včetně těch od
Antonia Stradivariho a osmero moderních nástrojů. Tomografem analyzovali
fyzické vlastnosti houslí, aniž by riskovali poškození nástroje v ceně milionů
dolarů.
Pracovali s mírně upraveným programem, který jinak slouží ke
zjištění poškození plic postižených rozedmou.
Nezjistili žádné význačné rozdíly mezi hustotou dřeva
ve starých a moderních houslích. Nalezli však diference mezi hustotou dřeva,
které pocházelo ze starých a novějších lesů. Právě hustota dřeva má podle
odborníků vliv na zvukové výkony hudební nástrojů.
Za výborný nástroj může jiné podnebí
Vědci odlišnou hustotu dřeva vysvětlují klimatickými změnami. Lesy podle nich rostly před stovkami let v jiných podmínkách než dnes a tím pádem bylo jejich dřevo kvalitnější.
Existují ale také jiné odpovědi. Dřevo ve stradivárkách je staré 300 let , a proto hrají staré housle lépe než novější kusy. V neposlední řadě jim kouzlo vdechl sám výrobce Antonio Stradivari, jehož jméno se stalo synonymem pro nejlepší housle na světě.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz