Zabili Honzíka Rokose: 24 a 20 let vězení. ROZHOVOR S VRAHY

Soud poslal do vězení Antonii Staškovou a Pavla Grepla. Za vraždu Honzíka Rokose dostali 24 a 20 let.

U soudu dnes stála Antonie Stašková a její přítel Pavel Grepl. Oba byli podezřelí z otřesné vraždy pětiletého Honzíka Rokose.

Staškovou nakonec soud poslal do kriminálu na 24 let, Grepla na 20 let. Rozsudek není pravomocný. Pavel Grepl se na místě odvolal, Antonie Stašková si ponechala lhůtu  pro odvolání.

Státní zástupkyně Lenka Bradáčová přitom navrhla v závěrečné řeči u ústeckého krajského soudu pro Staškovou, matku dítěte, 25 let a pro jejího druha 22 let.

Soud nakonec sáhl k výjimečnému trestu, ale doživotní neuložil, protože Grepl a Stašková nejsou podle znalců pro společnost nebezpeční.

Vyšší rozsudek pro Staškovou soud odůvodnil tím, že ona byla iniciátorkou celé akce. Raději, než aby svěřila Honzíka otci Romanu Rokosovi, dítě zabila. Grepl jí při činu napomáhal.

Dítě umíralo několik hodin

Matka chlapce Antonie Stašková a její přítel Pavel Grepl podle obžaloby zavraždili Honzíka Rokose loni v prosinci.

Stašková chlapce údajně dvakrát bodla do hrudníku a dítě pak v bolestech umíralo několik hodin. Grepl ho nakonec udusil. 

Malého Honzíka několikrát pohřbili a zase vyhrabávali. Koncem loňského roku je ve starém kravíně u Mostu objevili strážníci. Motivem vraždy prý byla pomsta Honzíkovu otci, kterému Stašková nechtěla dítě vydat, ačkoli to podle rozhodnutí soudu musela udělat. 

Oba obžalovaní před soudem svalovali vinu jeden na druhého. Jak se vše doopravdy seběhlo, nepřiznali ani při rekonstrukci. 

V půlce srpna se policejní rekonstrukce pouštěla v soudní síni. Obvinění Pavel Grepl a Antonie Stašková tam nejprve odděleně předvedli za pomocí figuríny a policejních figurantů svojí verzi příběhu, pak ještě totéž společně.

Obžalovaní se při pohledu na záběry z místa činu neubránili slzám.

Přečtete si výňatky části reportáže z pořadu Reportéři ČT, kterým Stašková a Grepl ještě před rozsudkem poskytli ve vazbě rozhovor. Reportáž Česká televize vysílala 21. července 2008.

Antonie STAŠKOVÁ, matka Honzíka

Teď už jako nemá cenu, abych lhala, že jo, protože Honzíka už nemám, takže já jsem lhala vlastně kvůli Honzíkovi, jo, těm policajtům, že jsem v tom Kynžvartu.

Mercedes WIMMEROVÁ, redaktorka

A co jste třeba lhala?

Antonie STAŠKOVÁ, matka Honzíka

No, jako že budu furt v tom Kynžvartu bydlet, jo, že když budou chtít po mě něco, tak že mě tam najdou. To byla taková lež, protože jsem věděla, že mě začnou honit.
...

Já jsem jim řekla, jo, ano, protože jako lhala jsem, opravdu můžu říct, že jsem lhala, protože jsem věděla, já jsem potřebovala čas, čas, abych mohla prostě zmizet, jak se říká, jo.
....

No, pak jsme jezdili všude možně, ale spali jsme i v autě jako, jo. Ale to bylo takový docela perfektní, i Honzíkovi se to líbilo, což jsem se teda jako divila, jo, protože se nebál, nic. Chodili jsme hodně na procházky, hodně na výlety jsme jezdili. 

Byli jsme třeba v Plumlově. Byli jsme v Lednici na tom zámku, po tý zahradě jsme se tam honili. Byli jsme tam na těch dravcích, jak tam jsou dole v tý Lednici. 

To prostě hrozně jsme si to užívali, no. Zrovna si vzpomínám, jsme sledovali na kmeni stromu dvě veverky, jak se honěj, nahoru, dolu, to bylo fakt perfektní. A já říkám Honzíkovi: "pst, ticho, koukej."

Pavel GREPL, přítel A. Staškové

Já jsem se s ním neskrýval, já jsem s ním pořád chodil ven, jo, a když jsem viděl, že jsme mu pak ublížili jako v tom; nebo že nás hledají, tak jsem sem ještě jako spíš víc jezdil a chodil s malým ven, aby nás někdo viděl. Já jsem čekal, že nás chytnou nebo že nás někdo pozná, jo, prostě že nás, no, prostě že někdo na nás upozorní, že nás viděli tam a tam a že prostě přijedou a seberou ho, jo.

Pavel GREPL, přítel A. Staškové

Tam jsme měli vykopanou už jámu, už několik dní předem. Říkám, tam hlavně tenkrát jsem taky jako kopal jámu a snažil jsem se vždycky, aby k tomu nedošlo. Tak jsem vždycky přemejšlel, jak to oddálit, jo. Pak mě tam napadlo vlastně jít, jet za tou její tetinou, jo. Tak jsme odjeli tam a byli jsme v tom Ústí, jo.

Antonie STAŠKOVÁ, matka Honzíka

Pak jsme ho tam dali, no. Nechali jsme ho tam a jeli jsme pryč.

Mercedes WIMMEROVÁ, redaktorka

A jak dlouho tam byl pohřbený, než jste pro něj přijeli?

Antonie STAŠKOVÁ, matka Honzíka

Až do toho osmadvacátýho.

Antonie STAŠKOVÁ, matka Honzíka

Tak on to vykopal, Pavel. Jako ono tam toho moc nebylo, jako zase, jo, ale on to vykopal a dali jsme ho dozadu na sedačku. Jako je fakt, že ten pohled mi připadal jako trochu jinej. 

Já jsem si řekla, to už není on. Ale bylo mi trošku líp. Já vím, že to zní blbě, ale bylo mi trošku líp, že ho vidím, že ho aspoň vidím. Říkám, kdyby, kdyby mě nechal Roman žít, tak se tohle nestalo.

Pavel GREPL, přítel A. Staškové

Já prostě pak jsem rozhodnutý, že to ukončím, protože...

Mercedes WIMMEROVÁ, redaktorka

Jak to myslíte, že to ukončíte?

Pavel GREPL, přítel A. Staškové

Chtěl jsem se zabít, jo, protože jako ztratil jsem smysl celýho života.

Antonie STAŠKOVÁ, matka Honzíka

Já říkám, jako... a on: "Hm." A já říkám: "A jak to chceš udělat?" A on říká: "Nejdřív uděláme Honzíka, abys měla jistotu, že ho nedostane." 

Já jsem nebyla u toho, protože já jsem šla pryč, protože on říkal: "Jdi napřed, já mu ještě něco povím." Já jsem nevěděla. Pak jsem zaslechla akorát, jak Honzík zařval, tak jsem začala k němu utíkat. Vzala jsem si ho na sebe, ale věděla jsem, že mu nemůžu pomoct kvůli Romanovi. Já ho tak nenávidím.

Antonie STAŠKOVÁ, matka Honzíka

Já jsem věděla, že to je špatně, ale prostě jsem byla zařeklá, že mu ho nedám už jenom z toho důvodu, že to je člověk, kterej se celou dobu o něj nestaral, pak si takhle louskne a vyhraje ho. Tak jsem říkala, ne, nedám mu ho.