Tím, kdo bojuje proti koronaviru v první linii, je i bývalý olympijský vítěz ve vodním slalomu Lukáš Pollert. Vrcholový sport už ale přes 20 let nedělá a pracuje v Motolské nemocnici jako lékař.
Nesnáší námahu, nesbírá medaile a dělat po třicítce vrcholový sport mu připadá infantilní. Lukáš Pollert je zkrátka svůj. Dnes je z něj čerstvě padesátiletý elegán.
„Dělám anesteziologa v Motole na kardiochirurgii. Jsem členem transplantačního týmu, kdy s profesorem Liškou děláme transplantace plic,“ řekl televizi Nova Pollert, který na Letních olympijských hrách v Barceloně 1992 vybojoval zlatou medaili a o čtyři roky později v Atlantě byl stříbrný. Také je vicemistrem světa z roku 1997.
Související obsah
Se sportem na nejvyšší úrovni seknul už před dvaceti lety, prodal medaile a dál ho nijak nesleduje. Doma nemá ani televizi. „Mám elektro kolo, takže občas na něm vyjedu a baví mě sjezdové lyžování. Vyjedu lanovkou nahoru a pak jedu rovně dolů. Ty zatáčky už mi dělaj problémy, jak člověk musí zabrat těma nohama, takže raději jedu šusem,“ dodal.
Související obsah
K vrcholovému sportu se tak Pollert dostane většinou jen přes své děti. Má jich šest. „Závodně lyžují a i jezdí na vodě. Naštěstí ten vodní slalom se dá jezdit na kanále v Tróji, což je otevřený areál, tam by se snad i ten Covid bál mezi těma vlnama a válcem,“ směje se.
V březnu mu bylo padesát, ale žádná velká oslava se nekonala. Kdysi ho kvůli pití piva málem vyhodili z olympijské vesnice v Barceloně. Dnes už se alkoholu nedotkne. „Vstanu, jdu do práce, pak z práce a pak si jdu lehnout. To je takovej můj slavnostní den,“ uzavřel.