Inzerát
Pil jsem pivo, žádný svatoušek, vzpomíná Koller na fotbalové začátky
Zdroj: Profimedia
Fotbalový kanonýr Jan Koller je naprostý unikát. Nejlepším střelcem české reprezentace se stal navzdory tomu, že ještě ve svých 20 letech ani netušil, že by si mohl fotbalem vydělávat. Nakonec se stal ikonou. A prý jen díky souhrám náhod a přímluvám správných lidí.
Inzerát
Inzerát
Ve své staré škodovce vozil na zadní sedačce magnetofon, protože jeho vůz neměl rádio. A jelikož se za něj styděl, první měsíce parkoval v postranních ulicích Letné.
Že by se na Letnou někdy mohl vůbec dostat, vlastně vůbec netušil. „Od čtrnácti jsem pil pivo, nestranil jsem se žádného posezení a jezdil na disko do Ostrovce nebo do Kozárovic. Jako jsem se staršíma brzy hrál, tak jsem se jich držel i o víkendech, všechno mě naučili. Stalo se třeba, že jsem na zápas přišel ještě trochu nametený a bylo nutné přehnout se přes zábradlí za bránou a vyhodit, co mě tlačilo v žaludku. Odplivnul jsem si a běhal dál. Žádnej svatoušek,“ vypráví pro web Bez frází.
Zdroj:
profimedia.cz
Cesta do Sparty vedla přes B-tým, kde mu umožnili trénovat při jeho pražské brigádě při třídění mincí. A přímluva prý pomohla i před klíčovým přestupem do Anderlechtu.
Související obsah
„Tamní prezident o mě po mé zkoušce vůbec nestál, přesvědčil ho až pan Vacenovský, bývalý hráč Dukly, co v Belgii dělal a prezidenta znal. Vyloženě se za mě přimluvil,“ vzpomíná Jan Koller.
Zdroj:
Profimedia
„Takových lidí, kteří mi pomohli, a trenérů, kteří se mnou měli trpělivost, jsem ve svém životě zažil hodně. Říkám si, proč to dělali,“ filozofuje po letech.
Související obsah
A možná nebýt dobrých duší, které Honzovi ze Smetanovy Lhoty pomohly k velkému fotbalu, nehrálo by Česko třeba ani finále mistrovství Evropy v roce 2004.
Zdroj:
Profimedia
„Jedno vím určitě. Kdybych byl namistrovanej frajírek, každej by se na mě vykašlal. Nevzal by si mě na triko a nechal by na mně, ať se životem prostřílím sám,“ tuší Koller.
Související obsah
„Nepotřebuju dávat najevo, co si můžu dovolit a co mám za sebou. Pro mě je stejně největším přínosem všech těch let, že jsem poznal svět, umím řeči a spoustu jsem se toho o životě naučil. Protože mně by jinak fotbal dělal stejnou radost i v okresním přeboru. Fakt,“ říká s upřímností.
TN.cz
Inzerát
Inzerát
Inzerát