Český fotbalista Michal Sadílek si v nizozemském Twente vybojoval neotřesitelnou pozici, kdy vyjma trestu za červenou kartu odehrál všechny zápasy. Moc si pochvaluje, jaká v týmu vládne atmosféra a hostování z PSV si užívá. V exkluzivním rozhovoru pro TN.cz také prozradil, jaké byly jeho začátky, když do Nizozemska odešel už v šestnácti letech, proč nevyšel jeho letní přestup do Sparty a z jakého důvodu zvolil hostování v Liberci místo v rodném Uherském Hradišti.
O víkendu jste vstřelil za Twente první gól, který navíc rozhodl o výhře. Jaký to byl pocit?
Na jednu stranu jsem byl naštvaný. Z mé gólové oslavy (na gól se můžete podívat ZDE) bylo patrné, co jsem tento měsíc prožil. Dostal jsem červenou kartu před zimní přestávkou (v utkání proti Utrechtu, pozn. red.) a myslím si, i jsme se na tom shodli v klubu a měl jsme podporu široké fotbalové veřejnosti, že byla neoprávněná. Takže jsem kvůli tomu první ligový zápas po zimní přestávce nehrál. Následně jsem se s klubem odvolal na disciplinární komisi. Byl jsem v podmínce a teď o víkendu jsem mohl hrát. To, že jsem ten zápas rozhodl gólem, byl prostě krásný pocit. Možná méně pro Willem II, protože jsem to utkání neměl ani odehrát. V úterý jsem to byl na disciplinární komisi dořešit a ten trest mi zůstal. Teď kvůli tomu nebudu dva týdny hrát zápas, takže je to docela složitá situace, ale jsem rád, že jsem mohl pomoci a získali jsme důležité tři body.
Co se v tom utkání s Utrechtem stalo? Proč byla červená nespravedlivá?
Šel jsem do hlavičkového souboje s hráčem Utrechtu a nešťastně jsem ho předloktím zasáhl do krku. Nebylo to nic úmyslného, nechtěl jsem mu ublížit. Položil jsem mu předloktí na rameno, odkud mi sjelo a zasáhl jsem ho do krku. Samozřejmě, že jeho reakce byla taková, že z toho udělal cirkus, všichni hráči Utrechtu se seběhli k rozhodčímu a vyvíjeli na něho tlak. Pro toho rozhodčího to snad bylo druhé utkání v sezoně, i když to byl prosinec, takže taky to hrálo nějakou roli. Ale nedá se nic dělat. V každém utkání se k vám štěstí nepřikloní. (Celou situaci najdete ZDE.)
Z posledních devíti ligových zápasů jste sedm vyhráli a dva remizovali, jaká vládne v týmu atmosféra?
Atmosféra v týmu je skvělá. Máme skvělou partu. I když nám začátek sezony nevyšel a byli jsme na předposlední příčce, tak ta atmosféra byla pořád výborná. Myslím si, že v zahraničním týmu jsem takovou nezažil nebo neslyšel jsem, že by taková byla. Držíme za jeden provaz a myslím, že to je vidět i na tom hřišti. I když třeba nehrajeme nějaké bůhvíjaké zápasy, co se týče fotbalovosti, tak vždycky to nějak urveme bojovností a vůlí, že to chceme někam dotáhnout, což je teď na výsledcích vidět.
V lize vám patří čtvrté místo se čtyřbodovou ztrátou na třetí Feyenoord. Jaký jste si v týmu stanovili cíl na sezonu? Je to právě tato pozice?
Před sezonou jsme si cíle nedávali, i když do týmu přišli kvalitní hráči a sportovní ředitel v médiích konstatoval, že play-off, které by zaručilo, že budeme hrát alespoň konferenční ligu, by pro nás mělo být dosažitelné. Samozřejmě sezona se nějak vyvíjí, jsme čtvrtí a chtěli bychom zůstat v horních příčkách tabulky.
POZICE STŘEDNÍHO ZÁLOŽNÍKA MI JE VLASTNÍ
V Twente jste do konce sezony na hostování a ve stejnou dobu vám končí i smlouva v PSV. Máte náznaky, že Twente opci uplatní? Chtěl byste v klubu zůstat?
Teď to akorát řeší manažer David Nehoda, tak uvidíme v následujících týdnech. Já se pak dozvím určité detaily. Potom se nějak rozhodnu. Momentálně se soustředím pouze na Twente a chci odvádět ty nejlepší výkony.
Takže v tuhle chvíli nevíte, jestli je reálnější, že se vrátíte do PSV, nebo zůstanete v Twente?
Zatím ne. Nevím, jak to bude. Samozřejmě mám nějaké zprávy, ale ještě nic není definitivní. Nechávám to na manažerovi a soustředím se na fotbal a co můžu ovlivnit.
Stejně jako v předešlých působištích i v Twente rotujete sestavou, kdy jste nastupoval na levém beku a ve středu zálohy. Jaká pozice vám více vyhovuje?
Levého beka jsem hrál v první polovině sezony v PSV, protože ostatní leví beci nebyli dostupní. Pak mi tu roli dali i v jedenadvacítce, i když mi to bylo proti srsti. V Liberci zase trenér Hoftych věděl, že jsem střední záložník. Trenér Ron Jans v Twente mě má také za záložníka. Na levé straně obrany jsem nastoupil jen, když naši leví beci měli koronavirus, a byl jsem jediný, kdo měl s tou pozicí zkušenosti. Dá se říct, že od října nebo listopadu hraji jenom středního záložníka, což mi je vlastní.
V listopadu se po dlouhodobém zranění vrátil na hřiště Václav Černý. Jak spolu vycházíte? Je pro vás pomoc, že máte v týmu českého parťáka?
Velká pomoc by to byla, kdybych přišel a neuměl jazyk. Ale určitě mi to pomohlo na začátku, když jsem neměl první měsíc bydlení a na začátku jsem bydlel u Venci. V tom mi hodně pomohl. On ale skoro nebyl na trénincích, protože byl v rehabilitačním centru a připravoval se individuálně. Až na konci října jsme se poprvé uviděli v kabině a na trénincích. Oba umíme holandsky a v kolektivu bez sebe dokážeme žít, ale je příjemné, že si spolu můžeme pokecat ve vlastním jazyce a udělat si občas srandu. Myslím si, že i Venca je rád, že tu jsme společně.
V NIZOZEMSKU JSEM SE FOTBALOVĚ I LIDSKY POSUNUL
Do Nizozemska jste odešel už v šestnácti letech. Jak se stane, že se šestnáctiletý kluk dostane z Uherského Hradiště do klubu, jako je PSV?
Dá se říct, že evropské top kluby, které na mezinárodním poli mají nějaké jméno, mají síť skautů po celém světě a na mezinárodních zápasech hráče sledují. Já jsem byl už ve čtrnácti letech na stáži v PSV a do šestnácti i v dalších týmech v Evropě. Když jsem pak dovršil šestnácti let, kdy jsem mohl přestoupit do zahraničí, tak mě PSV vzalo na hostování s opcí a po půl roce ji uplatnilo. Jsem zpětně hodně rád, že jsem ten krok udělal.
Zařídil vám přestup tenkrát agent, nebo jste vyloženě zaujal během nějakého reprezentačního zápasu?
Obojí. Na ty stáže samozřejmě kontaktovali mého agenta, to mi hodně pomohlo, protože sám bych to asi nedokázal vyřídit ve čtrnácti letech. Ti skauti jezdí i na klubové zápasy. Když jsem hrával za dorost ve Slovácku, tak se jezdili dívat na různé turnaje a dělali si určitý přehled o tom, jak se vyvíjím. Díky tomu mi v šestnácti dali šanci.
Takže zpětně odchod do Nizozemska v šestnácti letech hodnotíte jako dobré rozhodnutí?
Naprosto. Samozřejmě jsem měl v hlavě, že to nemusí vyjít. Ale nijak jsem si to nepřipouštěl. Buď to vyjde, nebo ne, ale zkušenost to bude obrovská. Během prvního roku, roku a půl jsem se naučil holandštinu, což taky každý člověk neumí. Pomohlo mi to se osamostatnit. Po dvou nebo třech letech u pěstounské rodiny jsem šel do vlastního. Nejen fotbalově ale i lidsky jsem se hodně posunul.
Co bylo v začátcích pro vás nejtěžší? Jazyková bariéra? Odtrhnutí od rodiny a kamarádů?
Abych pravdu řekl, tak skoro vůbec nic, protože já jsem byl i doma takový samotář. Přišel jsem z tréninku navečer, učil jsem se a hned jsem šel spát. Byl jsem vlastně jen ve škole a na trénincích. Rád jsem se zavřel do pokoje a byl v klidu. Už když jsem byl v Čechách, tak jsem měl doučování angličtiny, takže jsem se na to už připravoval, že by šance v šestnácti mohla přijít. To mi pomohlo v zabudování se do kolektivu. Když jsem přišel do Holandska, tak jsem chtěl předvést, že na to mám a přesvědčit klub, že by mě měl koupit. Po dvou a půl letech, co jsem byl v zahraničí, jsem se stal kapitánem naší devatenáctky, což je asi značka toho, že se mi to povedlo.
Co říkáte na formu Ajaxu, který v Lize mistrů jako první nizozemský tým vyhrál všechny skupinové zápasy a v lize má úchvatné skóre 61:5?
Holandská liga jde celkově hodně nahoru. Co se týče koeficientu, tak jsou snad na pátém místě před Francií a mají před sebou jen anglickou, německou, italskou a španělskou soutěž. Všechny týmy tady mají kvalitu a Ajax je mužstvo, které má ty nejvyšší ambice a má na to vyhrát i Ligu mistrů, si myslím.
Vy jste ale byli jeden z týmů, který je dokázal obrat o body. Jaký to byl zápas?
My jsme s nimi remizovali 1:1, ale myslím, že jsme v tom zápase měli navrch a mohli jsme vyhrát. Byl to ale velmi dobrý zápas a těším se za tři týdny, až přijedeme do Amsterdamu a pokusíme se je opět obrat o body. Je to skvělý klub, ale bereme je jako konkurenty v lize a snažíme se jim cestu za titulem znepříjemnit.
POŘÁD CHCI DOKAZOVAT, ŽE SI REPREZENTACI ZASLOUŽÍM
V minulé sezoně jste hrál v české lize, kde se vám dařilo. Jak byste porovnal tuto soutěž s nizozemskou?
Česká liga je hodně soubojová a o taktice. Musím ale uznat, že v holandské lize šla taktická připravenost klubů také hodně nahoru. V Česku je pořád cítit taková ta východní zarputilost. V Holandsku jsou fotbalisti. I z tabulkově horších týmů přestupují hráči do Anglie, Itálie a jiných velkých soutěží. Lidi se dívají na holandskou ligu, protože je hodně atraktivní.
Čím to podle vás je, že se českým týmům a reprezentaci dlouhodobě daří proti holandským soupeřům, když holandské týmy mají prokazatelně lepší výsledky v Evropě?
Protože to jsou individuální hráči, kteří myslí sami na sebe, což je samozřejmě dobré, protože pak to můžete dotáhnout hodně daleko, ale Češi jsou ochotni pro svůj tým udělat cokoliv. To se stalo i na Euru, kdy jsme to ubojovali týmovostí, zatímco Holanďani nevypadali jako jeden tým, což nakonec rozhodlo.
Na zmíněném Euru jste odehrál pouze jednu minutu. Mrzelo vás, že šance nebyla větší, nebo jste byl vděčný, že jste dostal pozvánku už v takto mladém věku?
Já jsem byl hlavně rád, že jsem se dostal do nominace kvůli tomu, že ze Slavie nemohl přijet Ondra Kúdela kvůli probíhajícímu trestu. Byl jsem vděčný i za tu minutu proti Holandsku. Samotná účast na turnaji byla pro mě obrovskou zkušeností.
Jakou cítíte, že máte v reprezentaci momentálně pozici?
Konkrétně jsem o tom s trenérem Šilhavým nemluvil. Beru to tak, že pořád musím dokazovat, že do reprezentace patřím a záleží hlavně na mé výkonnosti, jak v klubu pracuji, jak se vyvíjím. Chci dokazovat, že si zasloužím být hráčem reprezentace České republiky. Bojuju o každou nominaci. Když se dostanu na sraz, tak samozřejmě závisí na aktuální formě.
V baráži na MS čeká reprezentaci Švédsko. Jak vidíte šance?
Šance jsou vždycky. Myslím si, že když se všechno sejde a hráči budou zdraví, tak se tam můžeme dostat.
Švédsku bude chybět kvůli kartám Zlatan Ibrahimovič. Je to podle vás vítaná pomoc?
Oni už nějakou dobu hráli bez něj. I tak dokazovali, že jsou národní tým, který se neustále posouvá nahoru. V poslední době nechyběli na velkých šampionátech a hráče mají v nejlepších soutěžích, takže mají velkou kvalitu.
KARIÉRU BYCH RÁD UKONČIL VE SLOVÁCKU S BRÁCHOU
V létě o vás měla zájem pražská Sparta, proč to nakonec neklaplo?
Jednání probíhala mezi Spartou a mým manažerem. Ale bylo to jen takové oťukávání, jaká je má pozice v PSV a jak bych se na to díval, kdyby se ten přestup uskutečnil. Což trvalo poměrně dlouho. Věděl jsem, že chci z PSV někam odejít, kde budu mít větší herní vytíženost a během toho se ozvalo Twente a za tři dny bylo všechno vyřízeno. To byl pro mě důkaz, že o mě opravdu stojí. Teď jsem rád, že jsem v Twente a nedívám se dozadu, co mohlo být.
Mluvil jste osobně s Pavlem Vrbou nebo Tomášem Rosickým?
Po telefonu jsem s nimi mluvil, ale byly to jen takové otázky, jak to se mnou vypadá, jakou bych měl pozici v týmu, takže nic konkrétního. Sparta ani nebyla v kontaktu přímo s PSV.
Českou ligu nadále sledujete? Jste v kontaktu s bráchou Lukášem, který hraje ve Slovácku?
Jo, sleduji. Hlavně Slovácko, kde hraje brácha, a Liberec, kde jsem loni působil a moc jsem si to tam užil, mám tam hodně kamarádů. Pokud to jde a nemáme taky zápas, tak se koukám. Snažím se mít přehled.
S Lukášem jste si někdy zahráli v jednom týmu?
Hráli jsme proti sobě, ale to bylo ještě v mladších žácích. Spolu jsme hráli jen na benefičních utkáních. Je to můj sen a myslím, že i bráchy, si jednou zahrát spolu. Pokud možno, tak nejlépe za Slovácko. Ale uvidím, jak se ta kariéra bude vyvíjet. Ale bylo by to moc krásné jak pro nás, tak pro naše nejbližší.
Takže si ideální konec kariéry představujete tak, že se vrátíte do Slovácka?
To by byla moje představa, ale samozřejmě člověk neví. Může to být i dřív, nebo vůbec. Samozřejmě moc bych si to přál a bylo by to ideální.
Když jste šel před minulou sezonou do Liberce hostovat, bylo i ve hře angažmá ve Slovácku, kde byste si s bráchou zahrál?
Ano, Slovácko bylo jedna z možností. Ale nakonec jsem zvolil Liberec i z důvodu, že jsem nechtěl konkurovat bráchovi, jelikož je také střední záložník. Na jednu stranu by nám to mohlo úplně krásně vyjít, že bychom si spolu zahráli, ale na druhou stranu by nám to mohlo uškodit. Dalším důvodem byly i evropské poháry, které jsme s Libercem hráli.
