O víkendu od 25. – 27. února se měl v ruském Sunny Valley uskutečnit Světový pohár ve skikrosu. Vzhledem k aktuální situaci ve světě se očekávalo, že Mezinárodní lyžařská federace (FIS) závod zruší, ale nestalo se tak i přes to, že do páteční kvalifikace odstartovali pouze závodníci z Ruska, jelikož ostatní akci bojkotovali. Mezi nimi byli i čeští skikrosaři Daniel Paulus a Nikol Kučerová, která po návratu z Ruska poskytla TN.cz exkluzivní rozhovor.
Co si myslíte o tom, že FIS závod původně nezrušila a nechala odjet v Rusku kvalifikaci i přes to, co se aktuálně ve světě děje?
To bylo strašné. Já jsem to vůbec nepochopila a jsem ráda, že jsme se nakonec domluvili a nikdo jsme nejeli. Jediní, kdo jel, tak byli ruští reprezentanti, ale na druhou stranu nevím, jestli museli, nebo nemuseli jet. Nechci na ně nadávat, protože přece jen byli doma a pod jiným tlakem. Asi dvě hodiny po kvalifikaci závod zrušili, ale to bylo docela pozdě. O něčem takovém přece nemohou rozhodovat závodníci, že vůbec nepojedeme. Do tohoto bodu to vůbec nemělo dospět.
Myslíte si, že ten závod zrušili jen kvůli odstoupení závodníků? Že kdyby nedošlo ke "stávce", tak se to odjede?
Já vůbec nevím. Nebudu se dohadovat nad tím, proč to udělali, protože tam těch důvodů bylo víc. Zaprvé by to stejně museli zpětně zrušit, protože by se nejednalo o Světový pohár a mohli by to použít jen jako FIS závod, protože tam nebyl jiný národ, a to podle pravidel nejde. To určitě hrálo roli. Nevím, jakou roli hrála nějaká vyšší politika, když se rušily všechny závody na ruském území. Možná zasáhla FIS z vyšších míst na doporučení olympijského výboru, ale to jsou samozřejmě jenom moje spekulace.
Čí to byl nápad, že do závodu hromadně nenastoupíte? Byla to společná myšlenka, nebo to někdo začal organizovat jako první a strhl ostatní?
Já si nepamatuji, že by to někdo začal organizovat. Prostě se o tom začalo mluvit a myslím si, že každý začal sledovat zprávy a přemýšlet nad tím. Já sama jsem nad tím přemýšlela už dva dny předtím, jestli je správné to jet, nebo co udělat a jak se k tomu postavit. Sám jednotlivec ale nic moc neudělá, a navíc je potřeba myslet i na své bezpečí, přece jen jsme byli v Rusku, že jo. Ale myslím, že s tím přišli jako úplně první Němci, kteří to dostali nařízeno ze svého svazu. Pak se ale domlouvali i trenéři, že nechtějí jet, domlouvali se závodníci. Myslím si, že byli i závodníci, kteří chtěli jet, ale museli se podřídit většině.
Takže nebyla možnost volby, že nějaký závodník z dané země pojede a druhý ne?
Ano, byla. My jsme dva (se skikrosařem Danielem Paulusem), tak se domluvíme jednoduše, ale nevím, jak se k tomu stavěli ve velkých týmech, kdy polovina chce a polovina ne. Myslím si, že ti co nechtěli, druhou polovinu přesvědčili a taky jim většinou přišlo nařízení ze svazu, ať jsou jednotní. Aby to nebylo tak, že jeden pojede a druhý ne.
Obávali jste se o své bezpečí, že by vás z Ruska vůbec nechtěli pustit?
Oni nás právě nechtěli pustit. Proto jsme letěli až v sobotu. Ve čtvrtek se o tom začalo mluvit, po tréninku se to začalo řešit a já jsem už sháněla letenky na pátek ráno, ale oni nám řekli, že nám nedají dřív jak v sobotu žádné autobusy, žádnou dopravu. Ale myslím si, a to je moje domněnka, že počítali s tím, že pokud neodjedeme do pátku, tak nastoupíme alespoň do té kvalifikace. Snažili se nás tam držet. Ve čtvrtek se podařilo odjet pouze Australance, která tam byla sama a měla k sobě dva lidi, a Britovi s jedním trenérem, takže ti vzali taxíka, sbalili se a odjeli na letiště. Ale třeba kanadský tým čítal 25 lidí a tam to tak jednoduché nebylo.
Související obsah
Bavila jste o té situace s ruskými závodníky, co si o tom myslí?
S nimi se baví strašně špatně, protože neumí anglicky většina z nich. My se normálně pozdravíme, jsme spolu v pohodě, ale spíš to jsou jen takové fráze jako "Jak se máš?" a gratulujeme si. Ale že bych se s někým znala tak, abych si s ním povídala o něčem jiném, než jsou závody, tak to asi ne. Myslím si, že jim to asi taky nebylo příjemné, když viděli, že my tam všichni seděli v civilu a oni závodili. Asi si to dali jako trénink. Mně by taky nebylo příjemné za nimi jít a ptát se jich, jestli si nepřipadají jako blbci.
Jak to plánujete se závody dál, pokud se situace na Ukrajině nezmění? Budete se chtít účastnit ostatních závodů?
Zrovna včera jsem o tom vedla diskuzi s Kanaďankou Brittany Phelanovou a vydedukovaly jsme, že jsou dva úplně odlišné pohledy. Jeden je ten, že i když je takováto situace, tak přece jen je to sport, který by měl vyzařovat něco pozitivního a měl by lidi spojovat, a i když je válka, měli bychom každý žít svůj život. Nežít svůj život je v podstatě to, co ti agresoři chtějí, kam nás chtějí dostat. Na druhou stranu v této situaci, kdy nám za humny válčí a my si tu hrajeme na sport, může působit, že celou situaci znevažujeme. Ještě jsme si říkali, že když někdo vyhraje, tak jestli bude chtít zveřejňovat šťastné fotky, že vyhrál Světový pohár, když půlka internetu je zaplavena tím, že na Ukrajině umírají lidé. Je to morálně strašně těžké a já se přiznám, že nevím, co budu dělat.
Ve skikrosu je klíčový samotný start: