Další sporty

Živí se házenou a miluje motorky. Fandím Márquezovi, říká křídelník Zahradníček

Živí se házenou a miluje motorky. Fandím Márquezovi, říká křídelník Zahradníček
Český házenkář Jan Zahradníček. Zdroj: Profimedia.cz

Český házenkář Jan Zahradníček momentálně válí v dresu Brna, před příchodem do moravské metropole však čtyři roky nastupoval v dresu německého Dessau. Ve 2. Bundeslize nabral šestadvacetiletý křídelník řadu zkušeností, které mu daly hodně do sportovního i běžného života. V rozhovoru se rozvyprávěl nejen o zahraničním angažmá a dětském snu, který se mu splnil, ale také o vášni k motorkám, sledování MotoGP a fandění mistru světa Marcu Márquezovi.

Před uplynulou sezonou jste se vrátil do české házenkářské extraligy. Co vás po letech v cizině vedlo k návratu?

V Německu už jsem nebyl moc spokojený. Nemyslím herně, ale už mi to nepřinášelo do života se vším všudy to, co bych chtěl. Celý rok jsem každý den přemýšlel nad tím, jestli se vrátit, nebo ne. Navíc už jsem na sobě cítil, že se nezlepším, protože jsem neměl motivaci dál pokračovat v tom, co umím. A jelikož jsem to měl domů poměrně daleko, chyběl mi takový ten osobní život, volno, kamarádi a podobně. Proto jsem se rozhodl, že se vrátím zpátky do Čech.

Celé čtyři roky jste působil ve 2. německé Bundeslize. Jak velká zkušenost to pro vás byla? Co vám zahraniční angažmá dalo a vzalo?

Byla to obrovská zkušenost. Mohl jsem hrát proti týmům, na které jsem koukal jako malý, a taky si zahrát proti hráčům, k nimž jsem vzhlížel. Beru to nejen jako skvělou zkušenost, ale i fantastický zážitek. Hodně jsem se naučil a hodně mi to dalo. Jak fyzicky, tak herně. Dokázal jsem si, že umím hrát i proti největším týmům. Nemyslím si, že by mi to něco vzalo. Spíš to byl obrovský posun a získání zkušeností i do normálního života.

Mohl byste porovnat úroveň házené v Německu a tady? Co zázemí, fanoušci, styl hry...?

Srovnávat se to asi úplně nedá. Tady v Česku je úroveň sice velká, ale Německo je přece jen daleko profesionálnější. Úroveň, přístup od hráčů i vedení, herní zázemí, to vše je na vyšším levelu. Hlavně je tam člověk víc vidět a dá se tam víc a víc posouvat dál. Hra je silovější a rychlejší. Co se týče fanoušků, mají mužstva velkou podporu. Na každý zápas chodí dva až tři tisíce lidí.

Jak jste zvládl adaptaci, jazyk a odloučení od rodiny a známých? To asi muselo být hodně náročné.

Od třetí třídy jsem měl sen, že budu hrát v Německu a házená mě bude živit. Každý mi sice říkal, že to není možné, ale já si šel za svým a dokázal, že na to mám. Hodně mi pomáhali kluci z týmu, bez nich bych to sám asi nezvládnul. Potom jsem si ale zvykl a řešil si věci víceméně sám. Z němčiny jsem maturoval, neuměl jsem ale vůbec nic, takže jsem musel zase do školy, kde jsem jazyk oprášil. Když jsem se pak s klukama bavil víc, pomalu jsem se rozmluvil. Ale začátky byly těžké. Od rodiny jsem šel už ve čtrnácti na internát s tím, že si jdu za svým, takže přesun do Německa zas takový skok z tohohle pohledu nebyl.

Související obsah

V jednom z dřívějších rozhovorů jste zmínil, že kdybyste se vrátil do Čech, už byste se chtěl asi věnovat něčemu jinému než házené. Proč jste u ní nakonec zůstal?

Chtěl jsem kariéru úplně utnout, ale ozval se mi trenér z Brna, kde jsem znal spoustu kluků a věděl jsem, že to tam jde nahoru. Tak jsem si řekl, že to ještě chvilku zkusím a uvidím, co dál. Každopádně to bylo dobré rozhodnutí a jsem za něj moc rád.

Letos jste tedy nastupoval za Brno. Měl jste ale i jiné nabídky? Co třeba návrat do Zubří, kde se vám před odchodem povedlo vybojovat bronz?

Jinam bych už ani nešel, protože jsem to chtěl mít také co nejblíž k domovu, ke známým, rodině a kamarádům. Chtěl jsem nějak normálně fungovat i v osobním životě a vše si za ta léta vynahradit. Určitě mě napadlo, jaké by to bylo si tam zahrát, ale asi bych tak daleko už nešel.

Váš tým v play-off hodně potrápil Plzeň a chvíli to dokonce vypadalo na překvapivý postup. Proč to nakonec nevyšlo a jak velké bylo zklamání?

Bylo to náročné pro oba týmy a nikdo nečekal, že bychom mohli Plzeň tak potrápit a hrát až do konce. Připravovali jsme se jinak, trénovali jinak a myslím, že soupeř byl připravený na něco jiného. Některé zápasy jsme zvládli hlavně díky bojovnosti a podpoře fanoušků. Sice jsme vypadli, ale dokázali jsme si, že umíme hrát i proti mistrovi. Plzeň pak samozřejmě ukázala zkušenost a sílu kolektivu i širokého kádru, který spolu hraje dlouho. Nás trošku potrápila i zranění, ale myslím, že to můžeme brát spíš jako úspěch než jako zklamání, kam se Brno za nějakou dobu posunulo.

Jak jste byl celkově se sezonou v Brně spokojený? Z pohledu atmosféry v kabině, podmínek, výsledků či fanoušků. Sice vás čekají ještě bitvy o umístění, ta hlavní část už je ale za vámi.

Jelikož je to moje první sezona v Brně, tak jsem nadmíru spokojený. Hraju s klukama, které znám a je s nimi sranda. V kabině je to hodně přátelské a otevřené. Navíc jsem spokojený i herně, protože dostávám hodně prostoru. Těší mě i výsledky a myslím, že spokojení mohou být nejen fanoušci, ale i trenér. Udělal tu strašný kus práce a od toho se budeme všichni odrážet dál.

Už brzy vás čeká zaslouženě volno. Jak ho budete trávit a jak to vypadá s budoucností? Chcete pokračovat v Brně?

Teď to bude volnější asi týdne, pak začneme trénovat zase víc, protože hrajeme ještě o umístění, takže sezona ještě nekončí. Doufám, že se umístíme co nejlépe. Každopádně si volno užiju a budu se snažit si odpočinout.

Teď trochu z jiného soudku. Od házené k motorkám. Vy patří mezi velké fanoušky motorsportu, a hlavně Marca Márqueze. Kde jste k takovému koníčku přišel? A proč právě Márquez?

Taťka motorky hodně sledoval, když jsem byl malý, takže jsem se koukal často s ním. A postupně mě to nějak chytlo. Protože jsem v házené a sportu obecně hodně dravý jako on, tak se mi moc líbil. Jezdil a jezdí neskutečně, tak jsem ho začal víc sledovat, a nakonec to byl už jen on, kdo měl zajímal a na koho jsem vždycky koukal.

Byl jste se podívat i na nějakých závodech? Jak a které se vám nejvíc líbily?

Jezdíval jsem se koukat do Brno, kde to bylo super. Skvělý zážitek. Užíval jsem si hlavně zvuk motorek, který v televizi normálně není tolik slyšet. Jednou jsem se byl podívat i v Německu na Sachsenringu. Jinde jsem bohužel z časových důvodů nebyl, protože se to krylo se zápasy. Ale určitě bych se chtěl podívat i na závody do světa a oblétat to všechno.

Setkal jste s Márquezem už i osobně, nebo se vám to ještě nepoštěstilo?

Osobně jsem se s ním ještě nesetkal, ale chtěl bych. Myslím si, že se nějaká příležitost určitě někdy najde. Určitě bych s ním chtěl aspoň fotku, to je další cíl.

Související obsah

Koukáte jen na MotoGP nebo i na nižší kubatury nebo superbiky? A sledujete výkony českých jezdců?

Když je závodní víkend, tak koukám na všechny kubatury, na Moto2, Moto3 i MotoGP. Superbiky moc nesleduji, protože moc nebyly v televizi, MotoGP mi je navíc přednější. Určitě sleduji Filipa Salače. Fandil jsem i Kubovi Kornfeilovi, když ještě závodil.

Kromě sledování motorek i jednu sám vlastníte. Jak často jezdíte a z jakého důvodu vás to baví? Přece jen je to celkem nebezpečná záliba.

Jezdím poměrně často, skoro každý den. Ať už jen na tréninky, nebo se jen projet před nimi. Samozřejmě pokud to počasí dovolí. Jak člověk sedne na motorku, jdou veškeré problémy a starosti stranou. Člověk vypne a užije si jízdu naplno. Mě navíc přitahuje rychlá jízda, takže ať už na silnici nebo na závodním okruhu je to ten nejskvělejší zážitek, co jsem měl. Navíc jsem dostal i možnost mít motorku s totožnými barvami, co má Márquez. Dokonce na ní i seděl, což je úplná bomba. Chtěl bych za to poděkovat kamarádovi Martinovi, protože se mi tak splnil další sen.

Sám jste zmínil, že jste si na vlastní kůži vyzkoušel i závodní okruh. Jaké to bylo?

Jel jsem na Masarykově okruhu v Brně a musím říct, že jízda člověka naučí víc jak celá sezona na silnici. Obzvlášť když tam někdo chodí každý den. Je to pak super do provozu. Člověk získá jistotu, otrká se, naučí se, jak správně zatáčet, brzdit…

Na jakou nejvyšší rychlost jste to kdy vytáhl? A jaký to byl pocit, nebál jste se už trochu?

Tuhle otázku bych nejradši vynechal, kdyby si to někdo přečetl, tak abych nedostal vynadáno od mamky. Ale ta rychlost byla každopádně vysoká. A byl to parádní adrenalin.

S motorkami je spojená i řada nehod. Boural jste někdy i vy osobně nebo se vám to zatím vyhýbá?

Musím zaklepat, ale nehodu jsem zatím ještě neměl. A doufám, že ani mít nebudu. Ale člověk nikdy neví, na co najede, nebo koho potká. Musí předvídat hodně dopředu.

Máte ohledně motorek nějaký sen, který byste si chtěl splnit?

Chtěl bych si zajezdit na více okruzích, podívat se další závody a určitě se ještě víc zdokonalit v jízdě. Protože člověk se dennodenně učí, obzvlášť na motorce, kde se učí víceméně pořád. A samozřejmě se potkat s Marcem.

České házenkářky se nedávno představily na světovém šampionátu:

TN.cz
Voyo

Sledujte Nova Sport ve full HD na Voyo.cz

Důležité Události