Trenérský tým Jiřího Procházky má nového člena. K Martinu Karaivanovi, Jaroslavu Hovězákovi a kondičně-silovému kouči Filipu Lukešovi před bitvou na UFC 295 přibyl také specialista na grappling a NoGi bjj Jan Stach z gymu SWAG Brno. "Jirka se nebojí experimentovat. Obětovat pěšce, aby získal větší výhodu," řekl Stach v rozhovoru pro TN.cz.
Jaká je vaše role v týmu BJP?
Moje role je grappling a wrestling. Specializuji se hlavně na grappling, takže na tu část boje, která je na zemi.
Wrestling a grappling měl v týmu dlouho na starosti Jaroslav Hovězák. Kde končí jeho práce a kde začíná ta vaše?
Takhle to nevnímáme. Ve výsledku je to komplexní. Nástupy do hodů, wrestling a tak jsou úzce provázané s postojem. Takže se snažíme, aby se naše role spíš prolínaly, než abychom měli jasně vymezený píseček, na kterém pracuje Martin v postoji, kde začínám pracovat já skrz grappling, nebo kde je to zrovna role Jardy. Snažíme se doplňovat tak, aby byl každý přínosem a aby to šlo jedním směrem. Taháme za jedno lano.
Překvapil vás Jirka něčím, když jste ho začal trénovat pravidelně?
Překvapil mě tím, jak je otevřený. Někteří zkušenější MMA zápasnici během tréninku neradi vstupují do nových situací a mají tendenci se opakovaně vracet k věcem, které jim fungují. Jirka na to, jak má dlouhou kariéru a jak je vyspělý zápasník, situace v tréninku rád otevře. Nevadí mu "prohrát" za cenu, aby si nové pozice otestoval. Díky tomu se dostal tam, kam se dostal. Nebojí se experimentovat. Obětovat pěšce, aby získal větší výhodu.
Spárovali jste spolu naplno? Kdo utáhl koho?
Takhle to nefunguje. Hlavně u Jiřího je rozdíl mezi tréninkem a zápasem ještě větší než u jiných zápasníků. Třeba Chamzat Čimajev (pozn. red. – devátá příčka UFC žebříčku střední váhy) vám na tréninku zkusí urvat hlavu a když ho někdo zbije při sparingu, odpovídá to tomu, že by ho zbil v zápase. Jiří to bere hodně studijně, za což jsem rád. Určitě občas nějaké souboje vyhrál, občas prohrál. Ale odpověď, kdo zbil koho, to ze mě nedostanete (smích).
Takže neřeknete, jestli jste Jirku donutil odklepat (pozn. red. – gesto signalizující kapitulaci)?
Kdyby v tréninku nenastalo žádné plácání, tak je to podle mě špatná práce trenéra. Když pracujeme na úniku z nevýhodných pozic, tak se od začátku startuje ve špatných pozicích. Tím se zvyšuje šance, že neuteče, že mu jednou za pět kol někdo vezme záda. Já ho ve špatné pozici nechávám začínat na začátku každého kola nebo po každém uniku. Takže je v tom třeba 40krát a když máte šikovného zemaře, tak není možné, aby si člověk nezaplácal. Je to dobrý nástroj pro rozvoj dovedností, ale někdy je to těžké pro ego. Jirka s tím ale nemá problém. Určitě si v tréninku zaplácal, ale určitě jsme tomu šli naproti.
Zmiňujete ego. V bjj se vždy říkalo: "nech boty a ego mimo žíněnku"...
Důležité je nenechat ego úplně. To vás nutí být lepší. Zdravé ego chcete. Jirka ho ale umí udržet v míře, kdy je to zdravé, kdy se z věcí poučí a umí si vypít nějaký ten těžší moment. Udělat malou prohru, aby se rozvinul.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Tím, že jste se přidal do týmu, znamená to, že game plane na Pereiru povede přes zem?
Gameplaning v MMA zápase je dvousečná zbraň. Když si něco moc plánujete, můžete pak být zaskočeni, když je vývoj zápasu jiný. Ideální je mít mnoho nástrojů, se kterými můžete pracovat. U Jirky jsme spíš zabrušovali jeho nástroje, které už používal, než abychom vytvářeli nové zbraně. Neřekl bych, že plán je nebo není jít na zem, ale určitě je to možnost, kterou bude mít Jirka k dispozici.
Můžete být konkrétní v tom, na čem jste s Jirkou před UFC 295 pracovali?
Já pracuji se sportovci tak, že se podívám na jejich zápasy. Tak jsme to udělali i s Jirkou, podívali jsme se na jeho zápasy a zápasy soupeřů a z toho vycházíme. Jiří má tendence dostávat se do určitých situací, preference k určitým pozicím a ty spíš pilujeme, než abych přišel s novým konceptem.
Co jste tedy viděl v posledním zápase Jiřího Procházky s Gloverem Teixeirou?
Jirka je takový umělec. Rád improvizuje, porušuje pravila a někdy i záměrně, což může být nepříjemné pro soupeře, kteří jsou zvyklí na určitý typ reakcí. Můj úkol není diktovat Jirkovi jaké techniky dávají největší smysl, ale prošel jsem s ním pozice, které v tom zápase nevyplynuly úplně optimálně, a ujistil jsem se, že Jirka má v těch bodech maximální možné porozumění, aby se v té situaci mohl tvořivě rozhodnout tak, jak mu to bude vyhovovat.