Hans Ulrich Rudel: vzdušný postrach sovětských tanků

Zdroj: oficiální zdroj

2. července 1916 se narodil Hans Ulrich Rudel. Vyrostl v letecké eso německé Luftwaffe a nadšeného nacistu. Tím zůstal i po válce.

Rudel se narodil v Konradswaldau v polském Slezsku. V roce 1933 vstoupil do Hitlerjugend, o tři roky později byl jako důstojnický čekatel přijat k letectvu – Luftwaffe. Během dalších dvou let prodělal pilotní výcvik, výcvik střemhlavého bombardování a pozorovací výcvik.

Na začátku roku 1939 se Rudel stal poručíkem a začátkem války létal nad polským bojištěm v pozorovacím letounu. Už za toto nasazení si vysloužil ocenění.

V roce 1940 byly vyslyšeny Rudelovy žádosti o přeložení k hloubkovým bombardérům – Stukám. Jeho nová jednotka Immelmann nesla jméno německého leteckého esa z 1. světové války a při začátku německé ofenzivy do Sovětského svazu bojovala na východní frontě. Jen 22. června 1941, kdy operace Barbarossa začala, vzlétl Rudel čtyřikrát. O měsíc později dostal Železný kříž I. třídy.

Na východní frontě se Rudelovi povedl i další parádní kousek. V říjnu 1941 přesně spuštěnou tunovou bombou natolik poničil sovětskou bojovou loď Marat, že klesla na dno přístavu Kronštadt. Zahynulo při tom 326 mužů. Loď ale i přes masivní poškození a absolutní nehybnost dokázala ještě zasáhnout svými děly do pozemních bojů mezi Sověty a wehrmachtem. Při dalších vzletech potopil Rudel další dvě lodi, na konci roku 1941 získal za bojové výsledky Německý zlatý kříž.

Na začátku roku 1942 už měl Rudel za sebou 400 bojových letů. O rok později už měl misí na kontě tisíc. Nějaký čas poté, co odletěl svou tisící bojovou misi, byl Rudel přidělen k nové protirankové jednotce Panzerjagdkommando Weiss. Ta právě testovala nový typ letounu Junkers 87 (Stuka) upravený pro ničení tanků. Stroje se osvědčily a v mírné úpravě se na východní frontě proslavily pod přezdívkou Panzerknacker (louskáček tanků).

Podívejte se, jak stuky útočily na tanky

Rudel zanechal znatelnou stopu i v největší tankové bitvě v dějinách - v bitvě u Kurska. První den operace Zitadelle, tedy německého útoku na ruské linie, zničil dvanáct tanků. Sám Rudel objevil způsob, jak ruské tanky T-34 nejúčinněji ničit. Střílel na boky nebo zadní část, kde bylo kvůli chlazení motoru jen velmi slabé pancéřování. Útok vyřadil motor, ten vybuchl a posádka tanku většinou v kovové pasti uhořela. Rudelovu taktiku začaly používat i další protitankové jednotky.

Rudel dál létal a začátkem března 1944 se vrátil z bojové mise číslo 1500 a byl povýšen na majora. Sbíral také další a další vyznamenání včetně Rytířského kříže s diamanty, zkříženými meči a dubovými ratolestmi. To bylo nejvyšší vyznamenání v německé armádě. Posledním impulsem pro toto ocenění bylo Rudelovo přistání na nepřátelském území, kde chtěl zachránit sestřelené kamarády ze své letky. Přetížené letadlo ale nemohlo v bahně vzlétnout a letci museli utíkat před ruskými pronásledovateli pěšky a přeplavat ledový Dněstr.

Rudel se nakonec ke svým dostal jako jediný. Na konci března byl jmenován v denní zprávě vrchního velení ozbrojených sil, protože za dva dny zničil 26 tanků a bojových vozidel.

Zdroj: oficiální zdroj

Prvního června 1944 vylétl Rudel na bojovou misi číslo 2000, v srpnu zničil tří stý nepřátelský tank. V prosinci 1944 měl Rudel na kontě 2400 bojových vzletů. Byl vyznamenán Rytířským křížem se zlatými dubovými ratolestmi, meči a brilianty. Toto vyznamenání žádný jiný německý voják nedostal, bylo vyrobeno přímo pro Rudela.

Rudel byl i hrdinou německé propagandy
 

V únoru 1945 zasáhla nad východem Německa Rudelovo letadlo protiletadlová palba. Pilot byl těžce zraněn. Lékaři SS mu museli amputovat pravou nohu pod kolenem. I s protézou se ale vrátil do kokpitu. Na zapřenou, Hitler mu totiž další létání zakázal, aby zůstal jako živý vzor pro mládež. Další Rudelova letecká vítězství už se tak nepřipisovala na jeho osobní konto, ale jeho spolubojovníkům z jednotky, které už jako plukovník velel.

Obdivuhodná kariéra skončila s počtem 2530 bojových vzletů, žádný jiný bojový pilot neměl tolik misí. Rudel během nich zničil 519 tanků, 800 vozidel a tří lodi. Zbraně z jeho letounu umlčely 150 protileteckých baterií a přinesly smrt a zkázu do množství nepřátelských bunkrů. Na kontě měl i několik mostů a čtyři pancéřové vlaky. Ve vzdušných soubojích zaznamenal devět potvrzených vítězství. Na samém konci války byla jeho jednotka umístěna v Čechách, Rudel i s kolegy odletěl a vzdali se Američanům.

Zdroj: oficiální zdroj

Poražen je jen ten, kdo se sám vzdá
 

Když se v roce 1946 dostal ze zajetí, provozoval ve Vestfálsku dopravní firmu. O dva roky později ale uprchl do Itálie a s falešným pasem od Červeného kříže se dostal do Argentiny. Tam založil Kamaredenwerk, organizaci, která pomáhala uprchlým nacistickým válečným zločincům. Spolu s bývalými esesáky a gestapáky pomáhali nacistům, kteří prchli do Jižní Ameriky, ale i těm, kteří pobývali v Evropě. Těm posílali například potravinové balíčky nebo jim platitli advokáty. Rudel a jeho kolegové například také chránili novou identitu Josefa Mengeleho. Řídil se zkrátka svým válečným heslem: "Poražen je jen ten, kdo se sám vzdá“.

Rudel napsal několik knih o svém válečném angažmá, pracoval jako obchodník se zbraněmi a vojenský poradce jihoamerických diktátorů nebo narkobaronů. Zároveň podporoval radikální pravicová uskupení v Německu, v roce 1953 za jedno z nich dokonce kandidoval do parlamentu. V Jižní Americe dělal i zástupce mnohým německých firem, kterým i svými styky s diktátory pomáhal k velkým průmyslovým zakázkám. Hans Ulrich Rudel zemřel v roce 1982.