Počítačové viry jsou všude. Hrozí snad každému

Je ráno. 4. květen roku 2000. Třiadvacetiletá Laura usedá ke svému počítači. A jde si – jako každé ráno - zkontrolovat poštu.

Cože? Mail od kolegy z práce? A v předmětu: I LOVE YOU. Chvatně otevírá mail. V něm příloha: Milostný dopis pro Tebe. Klikne na ní a nic se zdánlivě neděje.

Ale přitom se vlastně děje hrozně moc. Do počítače totiž vnikl virus. Hackerům šlo tehdy o jediné. Přechytračit systém, propašovat do něj vlastní program. Díky němu vám pak třeba rozesmátí smajlíci řekli, že jste idiot. Největší legenda prehistorického hackingu se jmenuje – Kevin Mitnick.

Kevin Mitnick byl v oboru mistr. Nikdo neměl špetku pochybnosti. Už v 15 dokázal vytáhnout ze zaměstnanců operátorů hesla a čísla a díky nim inkasovat peníze za hovory. Shromažďoval tajné informace o společnostech Motorola a Nokia, a když mu jeho parádní jízdu v roce 2000 mu zastavila FBI, vyměřila celkovou škodu na 300 miliónů dolarů. V base si proto poseděl 5 let a dnes paradoxně vede úspěšnou firmu na potírání počítačové kriminality.

„Každý z nás, včetně mě, udělal ve svém životě něco, za co by nebyl úplně pochválenej, ale to je prakticky spojené s tím, že ono se dá učit jen na reálných zkušenostech, to znamená, že každý se jednou někam dostal, kam neměl, kde to neměl povolené. A já nejsem žádná výjimka,“ vzpomíná Rostislav Turek, odborník na počítačovou bezpečnost.

Existuje jeden hlavní rozdí mezi současností a situací před deseti lety. Byznys. Hackery dřív většinou nemotivoval kšeft. Ani Kevin Mitnick prý hackerstvím nechtěl zbohatnout. To se mu podařilo, až když obrátil a začal na boji proti hackerům vydělávat. Dnes se hackerstvím pro radost baví jen děti.

„Dnes jsou děti už od deseti roků velmi schopné a šikovné, dokážou se leckam dostat, které pak nevědí, co s těmi informacemi dělat, tak je rozhazují na všechny strany a pak to má své důsledky,“ dodává Turek.

Hackerství je nyní organizovaný zločin. V této branži se točí tolik finančních prostředků jako v obchodu s drogami. Hackeři často už ani nepracují skryti doma, ale v luxusních kancelářích firem, které na oko podnikají třeba v úplně jiném oboru.
„Ti nejsofistikovanější hackeři vás ani nevyruší při práci.

Nezmění vám nic v počítači, nic nerozbijí, jen vám nenápadně nainstalují do počítače program a díky němu mohou sledovat, co děláte, na jaké stránky chodíte, zjišťovat hesla k vašemu internetovému bankovnictví a krást vaše peníze,“ tvrdí Yuval Ben-Itzhak, technický ředitel AVG Technologies.

Hacker se dokáže stát vládcem jakéhokoliv počítače. Připojí ho třeba do takzvané zombie sítě neboli do botnetu – sítě podobně ukradených stovek tisíc počítačů. Majitele počítače mohou buď finančně zruinovat. Nebo prostřednictvím jeho počítače útočit.

Obrana před hackery je často bezúspěšná. Když totiž spojí síly, jen těžko se před nimi ubrání i ty nejsilnější firmy. A tak se proti nim snaží bojovat jejich vlastními zbraněmi.

Podle Yuvala Ben-Itzhaka se na ně dost těžko přichází. „Pro hackera je mnohem pohodlnější pracovat v jedné zemi – třeba na Filipínách nebo v Rusku nebo klidně v USA, ale atakovat jinou zemi. Protože než se policisté těch různých zemí zmátoří a propojí, má hacker dost času na vyklizení pole.“

Navíc často ani nekrade ze svého počítače. Součástí skrývaček hackerů je trik, při kterém na útoky používají cizí nakažený počítač. Jeho majitel o tom ani nemusí vědět. A policie pak udeří na úplně nevinného člověka.

„Před deseti lety člověk hned poznal, že má nakažený počítač. Všechno na něm šlo jinak, přestal fungovat. Teď je to úplně naopak. Teď uživatel vůbec o ničem neví. A viry nadělají o to víc škody,“ říká Yuval Ben-Itzhak.

Je ráno. Leden roku 2011. Lauře už je o jedenáct let víc. Po celá ta léta den co den udržuje stále stejný rituál. Usedá ke svému počítači. Nevědomky zavadí o ikonu v prohlížeči. Počítač se na chvilku zpomalí. Ale jako by se nic nestalo. Funguje dál. A přitom se děje hrozně moc.