NEOBJASNĚNÉ PŘÍPADY: Haničku (11) vrah pobodal a zastřelil. Chyběly ale důkazy

Zdroj: isifa.com

Byl předposlední březnový den roku 1999, když se ze školy domů nevrátila desetiletá Hana Topinková z Libušína na Kladensku. Tehdy ještě nikdo netušil, že pátrání po dítěti se brzy promění v hledání vraha. A ještě později v kriminalistický pomníček…

Libušín je malé městečko čtyři kilometry za Kladnem směrem na severozápad. Žijí tu asi čtyři tisíce lidí, což není málo, ale zároveň to není tak moc, aby se ta zpráva rychle neroznesla. Když se v úterý nevrátila ze školy desetiletá Hanička Topinková, lidé ještě netušili, jak dramatický spád ta informace brzy dostane.
 

Vystrašení rodiče pochopitelně obvolali Hančiny kamarády a kamarádky, ale marně. Jejich dcera u nikoho z nich nebyla. Sama se také neozvala. Ještě večer proto zašli na policii a nahlásili její zmizení.
 

Pátrání ještě ani pořádně nezačalo, když přišla zpráva, která rodiče Haničky zdrtila. Policii se 1. dubna ozvala matka chlapce z nedalekých Třebichovic. Hrál si s dalšími dětmi v rozpadlé cihelně na okraji obce. Místo připomínalo spíše smetiště a právě tam, pod převráceným křeslem a dalšími odpadky děti objevily tělíčko pohřešované Hanky.
 

Bylo už pozdě, a tak policie široké okolí cihelny uzavřeli dokonce i pro dopravu, do rána hlídkovali a teprve s rozbřeskem se pustili do zjišťování stop a ohledávání mrtvého dítěte. Že nešlo o nehodu, ale vraždu, bylo jasné ihned.
 

Podrobnější informace ale přinesla až pitva. Vrah dívenku pětkrát bodl nožem, především v oblasti beder. Kromě toho ji také zastřelil ranou do týla. Z těla patologové vyprostili kulku ráže 9 mm a také její ucpávku. Zároveň konstatovali, že v těle neobjevili stresové hormony, které se vyplavují je-li člověk v silném stresu a bojí se o život. Taková reakce organismu naznačovala, že přinejmenším poslední minuty života prožila Hanička v klidu a beze strachu z ohrožení.
 

O posledních vteřinách života dítěte se to bohužel říct nedalo. Stresové hormony podle patologické zprávy potřebovaly na své vyplavení do těla dvacet vteřin. A bodné rány byly podle patologů holčičce způsobeny ještě zaživa. Co z toho vyvodit? Možná to, že vrah dítě pětkrát rychle bodl a teprve potom zastřelil. Anebo bylo všechno jinak?
 

Související obsah

NEOBJASNĚNÉ PŘÍPADY: Otýlii Vranskou zabil a rozřezal FANTOM, který nebyl nikdy dopaden

8. 1. 2013

Policie se pustila do pátrání po vrahovi. A to nejen v terénu, ale i v laboratoři. Kriminalisté zkoumali všechno, co šlo. Nejen tělo holčičky, nejen rány, které způsobil vrah a nejen stopy za jejími nehty, ale i veškeré oblečení a věci, které měla u sebe.
 

Kombinace těchto metod měla úspěch. Detektivové díky tomu vytipovali možného vraha. Nežil ani daleko, ale přímo v Libušíně, v jedné z chat v zahrádkářské kolonii. Karel T. tam pobýval už asi rok a živil se všelijak, většinou sběrem starého železa a krátkodobými brigádami.
 

Lidé muže znali. Měl špatnou pověst, okolí ho mělo za podivína a blázna, prý z něj šel strach. Lékařský posudek později konstatoval, že muž opravdu trpí rozvinutou paranoidní psychózou. Ale to nebylo všechno – policisté se dopátrali toho, že se muž už léčil v psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích. Ale především před lety prokazatelně zneužil svoji dceru a její kamarádku! Soužití s ním zřejmě navíc asi nebylo žádný med, protože pět let předtím se mu oběsila manželka.
 

Související obsah

NEOBJASNĚNÉ PŘÍPADY: Sadista dívky zabil a vykuchal. Zemřel také?

11. 12. 2012

Už 17. dubna, zhruba dva týdny po nálezu těla Haničky Topinkové, vzal podezřelého muže soud do vazby. Nebylo to jen tak, i když přímý důkaz policistům stále chyběl. Těch nepřímých ale bylo hned několik. Na šatech Karla T. se našly povýstřelové zplodiny. Stejné jako na bundě mrtvé Haničky. Na ručníku, který dal muž vyprat své matce, se zase našla vlákna shodná s materiálem dívčina trička. To už soudu stačilo.
 

Vyšetřování ale pokračovalo a policisté se zaměřili především na výslechy zadrženého muže. Jak se ovšem ukázalo, nebylo to nic jednoduchého. Karel T. buď blázen byl nebo ho uměl mistrně sehrát. Anebo spíše obojí. Policistům například tvrdil, že by se nechal u soudu zastupovat raději prezidentem. „Ano, mám patologické změny v těle. Hlasivky jsou tak spojeny s přirozením, že mívám takovou tu nevyváženost," prohlásil například.
 

Ale něco muž přece jen prozradil. Přiznal se, že vlastnil perkusní pistoli, která byla použita při vraždě. Dál se ovšem detektivové nedostali. K pistoli muž řekl pouze to, že ji před časem komusi věnoval. Pistoli ani nůž použitý při vraždě se policii nikdy najít nepovedlo.
 

Ačkoliv jsou vyšetřovatelé dodnes přesvědčeni, že měli v rukou toho „pravého“, před soud se Karel T. nikdy nedostal. Počátkem listopadu téhož roku, co byla Hanička zavražděna, státní zástupce mužovo stíhání ukončil. Z vazby putoval Karel T. opět do ústavu v Horních Beřkovicích, odkud ho po několika měsících propustili. Nechal si změnit jméno a žije v malé obci na Rakovnicku.
 

Přestože se tedy nedá s určitostí říct, že vrah malé Haničky Topinkové nebyl nikdy dopaden, rozhodně nebyl nikdy odsouzen. A případ tak dál figuruje mezi kriminalistickými pomníčky.