Zahraničí

Pod Azovstalem strávila s kojencem 65 dní. Její manžel je v zajetí. SVĚDECTVÍ

V bunkru pod Azovstalem musela manželka příslušníka pluku Azov Anna Zajcevová strávit se svým miminkem 65 dní. Její manžel je nyní v zajetí proruských separatistů z Doněcku. Společně s dalšími ženami teď bojují za to, aby se jim jejich muži vrátili.

V továrně Azovstal v Mariupolu se několik měsíců musely ukrývat tisíce civilistů. Ukrajinští vojáci nejen z pluku Azov totiž o areál továrny několik měsíců bojovali. Platforma CEVRO ARENA nyní přinesla svědectví Anny Zajcevové, která v bunkru strávila několik dní.

"Před ruskou invazí jsem byla lektorkou francouzštiny v Mariupolu. Narodila jsem se tu, stejně jako můj manžel Kiril Zajcev, kterého jsem si před rokem vzala," popsala svůj život před ruskou invazí. "V té době sloužil u mariňáků. Po narození našeho syna se rozhodl odejít do civilu a začal pracovat v továrně Azovstal," dodala. 

Po začátku války vyzvalo vedení Azovstalu své zaměstnance s rodinami, aby se v továrně ukryli. Komplex je totiž protkán mnoha bytelnými bunkry ještě z dob studené války.

Související obsah

"Nevěřila jsem, že by Vladimir Putin zahájil opravdovou invazi a rozpoutal takové peklo. V roce 2014 tu na Donbasu proběhl sice velký, ale pořád lokální konflikt. Rozhodně jsem si nedokázala představit, že válka bude probíhat na celém ukrajinském území," řekla o ruské agresi Anna. "Myslím, že důvod, proč Putin tak nenávidí pluk Azov, souvisí s tím, že v roce 2014 pluk neuposlechl rozkaz tehdejšího prezidenta Petra Porošenka. Ten prohlásil, že Mariupol už je okupován Rusy a povstalci a je to třeba přijmout jako fakt. Velitelé Azova ale kapitulaci odmítli a Mariupol nakonec dobyli zpět. Město se od té doby začalo proměňovat v ukrajinskou, Evropě otevřenou metropoli. Myslím, že to Putin nesl dost nelibě, že se z Mariupolu stalo nejlepší město na Donbasu," prohlásila.

Mnoho týdnů schovávání

V podzemí Azovstalu se s pouze několikaměsíčním miminkem musela schovávat mnoho týdnů. "Kdo to nezažije, jen těžko si může představit, co to znamená, ukrývat se 65 dní v podzemním bunkru za neustálého bombardování. Hlavním úkolem bylo shánět vodu a jídlo. První týden v úkrytu jsme spotřebovávali zásoby, které jsme měli ještě z domova. Ale i tak to nestačilo a používali jsme speciální balíčky s proviantem, které byly do Azovstalu navezeny vojáky ještě před invazí," sdělila.

Související obsah

Všichni muži tak museli získávat vodu a jídlo po celém Azovstalu. "Ale opouštět úkryt bylo nebezpečné, bomby mohly dopadnout kamkoli. Museli jsme s jídlem a vodou šetřit, mnoho lidí začalo rychle ubývat na váze. Sama jsem zhubla o deset kilo, můj otec o více jak 20," vysvětlila. "Mým osobním hlavním úkolem pak bylo zajistit malému synovi kojeneckou výživu, když jsem přišla o mateřské mléko. Nějakým způsobem se naštěstí vojákům podařilo v rozbombardované lékárně kdesi v Mariupolu sehnat kojeneckou výživu," doplnila.

Její miminko bylo v té době jen tři a půl měsíce staré. "Celou dobu jsem myslela na to, kdo se o něj postará, když zemřu pod bombami a on zůstane naživu. Hodně jsem v těch týdnech přemýšlela o sebevraždě. V takové situaci o smrti přemýšlíte pořád. A jediné, na co myslíte, je, aby smrt byla co nejméně bolestná," svěřila se. 

Těžký byl pro ni hlavně 25. duben. "Tehdy došlo k neúspěšnému pokusu o evakuaci. Už jsme byli mimo náš úkryt v jedné budově a ukrajinská armáda četla seznam jmen lidí, kteří měli být evakuováni jako první. Naneštěstí začaly padat bomby, které zranily mnoho ukrajinských vojáků, některé vážně. Rozhodli se proto evakuaci o den odložit, ale ruské drony neustále kroužily nad námi. A kdykoli se někdo pokusil budovu opustit, začaly na něj střílet. Pochopili jsme, že se nám odejít nepodaří," uvedla.

Související obsah

Dostat se poté zpátky do bunkru bylo pod neustálou palbou složité. "V době, kdy jsme s mojí matkou a dalšími lidmi vařili v improvizované kuchyni, bomby srovnaly se zemí celou budovu, kde jsme v tu dobu byli. Mnoho civilistů, včetně mojí matky, utrpělo zranění. Nakonec nás vyprostili ukrajinští vojáci a dostali jsme se zpět do krytu," zavzpomínala.

V úkrytu, kde trávila několik týdnů, bylo dalších 75 lidí. "Kolik jich bylo jinde, to nevím. Jistě mnoho. A jsem si jistá, že pod troskami budov jich ještě hodně leží," upozornila.

Z bunkru Annu s dítětem a miminkem evakuovali 30. dubna. "Předcházelo tomu ale mnoho neúspěšných pokusů. S každým dalším dnem a dalším neúspěšným pokusem člověk ztrácel naději, že se odtamtud někdy dostane. Když jsme 30. dubna vstali, nebyla slyšet žádná střelba ani z jedné strany. Předtím takové situace nastaly, ale Rusové příměří vždy po několika hodinách porušili. Tehdy za námi přišli ukrajinští vojáci, že máme 10 minut na evakuaci. Nasedli jsme do zcela rozstříleného autobusu bez dveří, který nás dovezl mimo Azovstal k řece Kalčik u Mariupolu," řekla

Ukrajinská armáda se tam s lidmi rozloučila a přestoupili do evakuačního autobusu pod patronátem Červeného kříže a OSN. "Tam už nás doprovázeli dva ruští vojáci a byli jsme převezeni do filtračního tábora," připomněla Anna.

Související obsah

Vězněný manžel

Svého manžela naposledy viděla 11. března, kdy jí přinesl kojeneckou výživu, léky a nějaké jídlo. "Poté, co byl zraněn a hospitalizován v improvizované nemocnici někde v areálu Azovstalu, jsem se kvůli utajení nedozvěděla, kde je. Znám svého muže, je velmi kreativní a nikdy se nevzdává. Celou dobu jsem věřila, že něco vymyslí a dostane se k nám, ale nepovedlo se to," popsala. "Vím, že poté, co byl zraněn, mu byla nabídnuta evakuace, ale odmítl kvůli mně a synovi. Řekl, že dokud v Azovstalu zůstáváme my, neodejde ani on," dodala.

Poté, co se dostala na západ Ukrajiny, si se svým mužem ještě mohla několikrát zavolat. "K jejich evakuaci došlo 17. dubna, protože jsem ho viděla v televizi. Jeden francouzský kamarád mi poslal oficiální video doněckých separatistů, kde k nim o berlích přichází. Separatisté po něm chtějí, aby přiznal, že dostali rozkaz se vzdát, což potvrdil," sdělila. "Dnes by se měl nacházet ve věznici v Olenivce v okupovaném Doněcku. Je velmi těžké navázat se zajatci nějaké spojení. Občas se to podaří neformálně díky všudypřítomné korupci mezi separatisty," dodala.

"Poté, co jsem byla evakuována, mi bylo důrazně sděleno, že nesmím mluvit o tom, že manžel byl v pluku Azov, protože bych tím poškodila probíhající speciální operaci. První den, i když jsem dělala rozhovory s velkými západními médii, jsem o tom mlčela. Pak jsem ale mluvila se svým manželem. A ten mě prosil, abychom dali světu vědět, že z nich chtějí udělat hrdiny, ale nikdo jim nechce opravdu pomoci," řekla Anna. "Proto jsem se i já začala více mediálně angažovat. Už nejen jako matka s malým dítětem, ale také jako manželka příslušníka pluku Azov. Jiné ženy oslovily papeže Františka, já jsem mu také poslala dopis. I proto, že chceme poukázat na strašnou situaci statisíců ukrajinských dětí odvlečených do Ruska, o jejichž osudu nic nevíme. Ani o úmyslech, jaké s nimi Rusové mají," doplnila.

Související obsah

Každý večer teď doufá, že přijdou informace, zda je její manžel naživu a nemučí ho. Stejně tak doufají i další ženy, které vedou kampaň za osvobození bojovníků z Azovstalu. "Probíhá to na dvou frontách. Jednu kampaň vede Kateryna Prokopenko, manželka velitele pluku Azov Denyse Prokopenka, a druhou vede žena jiného bojovníka Natalia Zaritská. Jsem členkou obou těchto organizací, ale jelikož žiji na jiném místě než v Kyjevě, kde organizace působí, a také mám malé dítě, je pro mě těžké účastnit se všech aktivit a podporovat je," vysvětlila.

Anna si myslí, že bez pomoci OSN a Červeného kříže by už nebyla naživu. "Vždy, když jsme se pokoušeli o evakuaci bez jejich asistence, po nás Rusové neustále stříleli a shazovali bomby. V přítomnosti jejich pracovníků jsem se ale nakonec cítila bezpečně. A když jsme se následně ocitli ve filtračním táboře, kde se mi Rusové pokoušeli vzít dítě, křičela jsem na ně, že jim ho nedám, že takové děti několik měsíců zabíjeli," uvedla. "Když nás tehdy v noci vezli autobusem do filtračního tábora, bylo mi jasné, že už se z něj nemusím vrátit. Jako manželka bojovníka z pluku Azov jsem byla i já nepřítelem. Proto jsem raději o svém manželovi nemluvila," sdělila.

Jiří Š. Cieslar, TN.cz
Voyo

Sledujte Televizní noviny ve full HD a bez reklam na Voyo.cz

Co byste neměli přehlédnout

Důležité Události

Píše se na Deník.cz