Hodináři jsou v Česku nedostatkovým zbožím. Staří odcházejí a mladých je málo. Problém mají i výrobci hodinek. Těm nezbývá, než si školit a vychovávat vlastní pracovníky. Přesto je to obor, ve kterém se dá velmi slušně uživit.
Jak vypadá výuka hodinařiny? "Naučíme se, jak se ty hodinky mažou, jak se rozebírají," říká Hana Peřinová, učitelka hodinářství z Jihlavy.
Vychovává uchazeče o ušlechtilé řemeslo využívající toho nejšpičkovějšího a nejpreciznějšího lidského umu. "Nesmíte mít klepavé ruce a potřebujete dobrý zrak," vysvětluje Lenka Házová, mistryně montáže ze společnosti Prim Nové Město nad Metují.
Nutná je i trpělivost. Tu má třeba Nikola Hněvkovská. Studovala práva, ale biflování paragrafů ji nebavilo a našla se až u hodinařiny. "Jedna závada dokáže znehybnit celý stroj, takže jsem schopná přemýšlet i čtyři hodiny nad tím, co tam nefunguje," uvádí studentka Nikola Hněvkovská.
Největší zájem o hodinařinu je paradoxně mezi padesátníky. "Určitě to není jednoduchý obor. Je tam potřeba mít manuální zručnost, trpělivost a dobrý zrak i pevnou ruku" upozorňuje Vladimír Panáček, zástupce ředitele Střední školy průmyslové, technické a automobilní z Jihlavy.
"Když se do toho potom ponoří, tak se určitě do toho řemesla zamilují. Máme i hodinářské kurzy pro dospělé, ty jsou obsazené na tři roky dopředu," dodává Panáček.
"Pokud chceme výrobu hodinek zachovat, tak jsme nuceni si ty pracovníky vychovávat sami. Pro nás je to cesta, jak se dostat k hodinářům, vyučit si své lidi tady u nás. Máme celkem 11 hodinářů. To záleží na člověku, jak mu to jde rychle. Je to mezi jedním a dvěma lety," uvádí Renata Červenák Nývltová, generální ředitelka Prim, Nové Město nad Metují.
"My je naučíme to, co potřebujeme my na našem strojku, který si tu sami vyrábíme. Máme tu i hodináře, který se kvůli této práci přestěhoval z Ostravy," dodává šéfka společnosti Prim.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz