Zdání, že čas plyne s přibývajícím věkem rychleji, není jen pocitem, zjistili vědci. Jedná se o komplexní psychologický jev, ukázala studie.
Vědci Hsiao-Wen Liao, Sabine Hommelhoffová, Laura L. Carstensenová a Marco Wittmann se ve své studii zaměřili na vnímání času. Její výsledky zveřejnila Univerzita v Cambridgi.
Existují podle nich dva mechanismy vnímání času, a to zdola nahoru a shora dolů. První funguje na věci, které se dějí tady a teď. Je založený na pozornosti a vnitřních hodinách. Zjednodušeně se dá říct, že čím více se na čas soustředíme, protože se třeba nudíme, nebo na něco nedočkavě čekáme, tím pomaleji plyne, vysvětlil web Polsat News.
Systém je zodpovědný za hodnocení krátkých úseků. S věkem ztrácí přesnost.
Mechanismus shora dolů zase funguje až poté, co se něco stane. Hodnotí tak týdny, měsíce či roky. Jednoduše se dá říct, že čím více se během nich stane, tím se zdají delší.
Pohled na čas se pak mění s věkem. Lidé jej podle teorie vědců začnou vnímat jinak. „Přesnost hodnocení krátkých časových období se zhoršuje, zatímco význam vnímání délky života jako celku roste,“ uvedli vědci.
Priority se mění, lidé se s věkem méně soustředí na budoucnost i přítomnost. Zapadnou více do rutiny, tím se zmenší počet nových zkušeností, které si zapamatují. Protože je v paměti uloženo méně nových věcí, zdá se období kratší.
To se projevilo ve velkém při pandemii koronaviru. Při té lidé příliš nových zážitků neměli, období se jim tak zdá kratší.
Závěrem vědců tak je, že se nemění čas, ale způsob, jakým ho lidé vnímají. S věkem se tak lidem stává, že dny se zdají dlouhé, zatímco celé roky utečou jako nic.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz