Několikasetkilometrovou vzdálenost při střídavé péči musí překonávat mnoho dětí v Česku. Podle mnohých je častým důvodem soudních tahanic neschopnost rodičů se na střídavé péči rozumně dohodnout.
Jedním z rodičů, kteří o potomka pečují na střídačku, je Josef Špulka z Borovan na Českobudějovicku. Se svým synem tráví vždy deset dnů v měsíci. Po zbytek měsíce je syn s matkou v jiné obci.
„Nemají o dítě vlastně zájem. Oni mají zájem o to, aby složka byla uzavřena, nic víc. Já mám strašně dobrý vztah se synem, ale nedokázal jsem dosáhnout ničeho. Dítě teď komplikovaně jezdí do školy, kde ani jeden rodič nemá trvalé bydliště,“ popsal průběh střídavé péče pan Špulka.
O kontakt s dítětem musel bojovat. „Já jsem na střídavou péči čekal sedm let, kdy jsem nedostal střídavou symetrickou péči, ale asymetrickou. Byl to ale takový výsměch soudu,“ konstatoval dále Špulka.
Rozhodnutí a postoj soudů jsou mnohdy velmi rozdílné. „U nás začala střídavá péče, když měli kluci čtyři až šest let. Celou dobu jsem se bál, že je to někdy už nebude bavit. Ale celou dobu kluci říkali, že si nás chtějí užít obou, tak to klapalo jako hodinky,“ přiznal další otec s dětmi ve střídavé péči Ota Jelínek.
„Syn žádal střídavou péči a je mu čtrnáct let. Žádá to už od svých jedenácti,“ přiznala jiná matka v obdobné situaci Patricie Fialová.
„Nejde tak ani o to, kdo je tady viník a jestli má vyhrát matka nebo otec. Hlavní zřetel se musí vždycky brát na to dítě,“ poznamenal advokát Vladimír Lejsek.
V Česku se ročně rozvede asi 20 tisíc párů. Celkem je rozvedených rodin asi půl milionu. „Často si chce jeden z rodičů děti uzurpovat prakticky jenom pro sebe. Někdy jsou předmětem sporu i peníze, tedy výživné nebo i rozdělení majetku,“ popsal ředitel Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě Aleš Hodina.
„Následují třeba spory týkající se toho, kam dítě bude chodit do školy nebo kde bude mít svoje hlavní zázemí,“ dodal Lejsek.
Podle psychologa Petra Šobry zároveň nelze přesně určit, jaký typ střídavé péče je po rozvodu či rozchodu rodičů pro dítě nejšetrnější. „Vždy to bude záviset, od kterého dítěte, jaké tam má potřeby, jaké jsou očekávání těch dospělých a jakým způsobem jsou rodiče schopni spolu komunikovat,“ uvedl.
„V momentě kdy rodiče mezi sebou budou mít dobré vztahy a budou spolu komunikovat, tak už je jedno, jestli je ta péče střídavá, asymetrická nebo symetrická. Důležité je, aby tam vytvářeli prostředí, ve kterém se dítě bude cítit v bezpečí,“ popsal dále Šobra.
Zároveň by podle něj v žádném případě neměli rodiče přenášet v těchto situacích na dítě plnou zodpovědnost. „Není nejvhodnější způsob, a já ho silně nedoporučuji, aby se ta zodpovědnost dala na dítě, jestli chce trávit víc času u jednoho nebo druhého rodiče. Tuto zodpovědnost bychom měli nést my dospělí,“ dodal Šobra.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz