Důvodem neustupující pandemie koronaviru SARS-CoV-2, způsobujícího onemocnění Covid-19, je mimo jiné i jeho vývoj a mutování. Virus se přirozeně vyvíjí a výzkumníci, pracující na lécích a vakcínách, které by ho měly umět zlikvidovat, musí ve své práci tento proces zohlednit. Mutace viru totiž mohou být mnohem nakažlivější a smrtelnější.
První mutace, mutace alfa, se objevila ve Velké Británii na podzim 2020, proto dostala název britská mutace. Šířila se výrazně rychleji a měla často i horší průběh nemoci. Británie kvůli ní zavedla přísná opatření a na dlouho se izolovala od okolního světa. Přesto se mutace záhy rozšířila do celého světa, v Česku převládla v březnu 2021.
Počátkem roku 2021 se objevila další, mutace beta, označovaná jako jihoafrická, právě v této zemi se totiž objevila poprvé. Ta s sebou nesla vyšší výskyt těžších případů a vyšší podíl nakažených i mezi mladšími ročníky. Masivní nárůst nemocných vyvolala například v Německu. Potrápila i vědce, na rozdíl od britské totiž proti ní nebylo vyvíjené očkování tolik účinné.
Gama mutace, označovaná jako brazilská, se objevila ve stejném čase jako jihoafrická, ale především v Jižní a Severní Americe. I brazilská varianta je nakažlivější a odolává úspěšněji vakcinaci.
Z Indie přišla mutace delta, která s sebou přinesla i další vlnu restrikcí a přísných omezení. Šířila se totiž nečekaně rychle, nákaza se objevila i u lidí s již absolvovaným očkováním.
Zatím poslední varianta, mutace omikron, přišla z Botswany a Jihoafrické republiky. I tuto variantu, která rychle převládla nad jinými druhy, charakterizuje rychlé šíření a odolnost vůči protilátkám.
