Další sporty

Volný čas? Trénujeme pořád. Na životní sezonu chci navázat, hodnotí Jislová

Volný čas? Trénujeme pořád. Na životní sezonu chci navázat, hodnotí Jislová
Česká biatlonistka Jessica Jislová | Zdroj: Profimedia

Česká biatlonistka Jessica Jislová má za sebou životní sezonu, když ve Světovém poháru dosáhla třikrát na umístění v první desítce, což jí pomohlo ke konečné sedmnácté pozici v celkovém pořadí světového poháru. Určitě tak nemusí litovat, že nezůstala u skoků na lyžích, které dělala v dětství nebo čistě běžeckého lyžování, jemuž se věnovali její rodiče. V exkluzivním rozhovoru pro TN.cz zhodnotila sezonu, zavzpomínala na olympijské hry v Pekingu nebo přiblížila, jaká vládne v českém biatlonovém týmu atmosféra, které podle jejích slov hodně pomohl norský trenér Egil Gjelland.

V uplynulé sezoně se vám podařilo skončit třikrát v první desítce světového poháru. Jak ji hodnotíte? Považujete ji za zlomovou?

Určitě. Jednoznačně je to moje nejlepší sezona. Možná i zlomová, ale spíš byla klíčová příprava, která k ní vedla. To byl základ všeho. 

V čem ta příprava byla jiná oproti předcházejícím?

Úplně jiná nebyla, ale konečně jsem se srovnala do toho, co trénujeme, a začalo to přinášet ovoce, které jsem si představovala. Trvalo to déle, než jsem se dostala ze stavu, ve kterém jsem byla, než se k nám Egil (Gjelland – norský trenér ženského biatlonového týmu – pozn. red.) připojil. 

Myslíte si, že skvělé výsledky z uplynulé sezony jdou hlavně za výrazně zlepšenou střelbou?

Střelba určitě hrála roli, ale pozorovala jsem, že i běh se zlepšil, i když byl občas nevyrovnaný. 

Čím to je, že jste takovým způsobem zlepšila střelbu? Oproti předchozí sezoně je tam progres skoro o dvacet procent. 

Já v tréninku střílím dobře pořád, tam nejsou žádné velké průšvihy. A tak to bylo i v předchozích sezonách. Ale konečně se mi to podařilo přenést i do závodu a byla jsem schopná tu práci dělat tak, jak mám. 

Související obsah

Byl tedy problém převážně v hlavě?

Já myslím, že určitě, protože střelba je z většiny o hlavě. I když to v tréninku jde vždycky dobře, tak při závodě může mít člověk nějakou špatnou myšlenku, která mu to celé zkazí. Vždycky záleží na jedné, dvou položkách, a když tam ta hlava není úplně připravená, je to hrozně vidět. 

Předpokládám, že se vám po umístěních v první desítce i zvedlo sebevědomí. Hraje to při závodech taky roli?

Určitě. Když se to povedlo poprvé, tak jsem si říkala, že to je zásluha hlavně střelby. Pokud zastřílím čistě na čtyřpoložkovém závodě, tak je jasné, že ten výsledek bude dobrý. Spíš mě teď potěšil poslední víkend, kdy se to podařilo ve sprintu (V Holmenkollenu dojela Jislová šestá - pozn. red.). Tam se často ukazuje, že nestačí zastřílet dobře a musí se i rychle běžet.

V PCHJONGČCHANGU JSEM SKORO BREČELA ZIMOU

V únoru jste se zúčastnila i olympijských her, kde podle mnohých vyjádření panovaly velmi náročné podmínky. Jak jste to vnímala?

To byla kombinace úplně všeho. Odjeli jsme na úplně jiný kontinent, kde běžně nezávodíme. Já tam naposledy byla na minulé olympiádě. I když nadmořská výška je podobná jako v Evropě, tělo to snáší trochu jinak. Nikdo z nás nevěděl, co to s námi přesně udělá. Do toho vítr a skoro až neregulérní zima, takže ty podmínky byly hodně těžké. Až si myslím, že je škoda, že to tak vyšlo na vrcholnou akci. Výsledky jsou tím pak hodně ovlivněné. 

Zažila jste někde takto těžké podmínky?

Podobně těžké podmínky byly na olympiádě v Pchjongčchangu. Odtud mám ze závodiště podobné vzpomínky, kdy jsem skoro brečela zimou a nechtěla už sahat na kovové části zbraně. V těchto teplotách je to fakt za trest. Někdy se to stane i ve Světovém poháru, ale ne celý víkend. Jde jen o jednorázovou záležitost a za den, dva se to vylepší a je to zase v pohodě. 

Související obsah

​​Dá se na takto extrémní podmínky nějak připravit?

Možná záleží, kde kdo žije. Když je někdo z chladnějších oblastí, tak je na to asi lépe aklimatizovaný. Pak je taky důležité, kdo má jakou stavbu těla a jakou má toleranci k samotné zimě. Jediné, co jsme s tím mohli dělat, je mít s sebou kvalitní termoprádlo, navléct na sebe tolik vrstev, abychom mohli střílet, a používali jsme hřejivé masti, náplasti a tak dále. 

Hrál tam roli i časový posun, kvůli kterému byste bojovali s únavou?

My jsme závodili až odpoledne, takže jsme vstávali třeba v deset ráno, díky čemuž to bylo trochu míň posunuté. Ale určitě je to znát. Sice se mi nechtělo vyloženě spát, ale tělo se s tím musí vyrovnávat a je to úkol navíc. 

A tvrdá koronavirová opatření vám to asi taky neusnadňovala. 

Je pravda, že pravidla tam byla hodně přísná. Na druhou stranu se to vyplatilo. I když to mohlo vypadat přehnaně, tak to fungovalo a pozitivní případy tam nebyly. My jsme na to zvyklí od začátku pandemie, kdy při závodech Světového poháru roušky nosíme, což je možná náročnější než na olympiádě, protože to trvá celou sezonu a rok jsme bydleli sami, což je na psychiku taky dost těžké. 

Olympijské hry byly pod nadvládou Norů, kdy Marte Olsbuová Røiselandová a Johannes Bø získali dohromady deset medailí. Myslíte, že to bylo i díky tomu, že jsou z chladného Norska zvyklí na podobné podmínky?

Možná to tak může být, ale myslím, že na olympiádě měli hlavně skvělý servis. Krásně jim jely lyže a tím, že sníh byl fakt hodně přemrzlý a pomalý, tak rozdíly jsou veliké. Když to pocitově pod nohou ujíždí, tak to ubírá mnohem míň energie. To jim dost pomáhalo, ale samozřejmě to jsou skvělí závodníci, takže by možná byli úspěšní i bez takového servisu.

Související obsah

Røiselandová také vyhrála velký křišťálový glóbus. Co jste říkala na její dominanci?

Marte působí strašně klidně. Ví, co má dělat, a je schopná se vyhnout nějakým kolapsům a výkyvům. To je na ní hrozně fajn, protože Tirill (Eckhoffová) je možná někdy lepší závodnice, ale není rozhodně schopná to udržet na takovéto úrovni déle. Ve Světovém poháru je důležité mít dobré závody všechny, což Tirill v první půlce vůbec neměla a v celkovém pořadí byla dlouho i za mnou a musela se prokousávat nahoru. 

KROMĚ DUBNA TRÉNUJEME POŘÁD

Vám se podařilo skončit v celkovém pořadí Světového poháru na sedmnáctém místě, což je váš největší úspěch. Jaké máte cíle do budoucna? Máte ambice i na první desítku?

Nakonec mě mrzelo, že patnáctka byla celkem blízko, ale to už je takový detail, protože sedmnácté místo je oproti tomu, co jsem předváděla doteď, úplně super umístění. Chtěla bych na to navázat a podávat stabilní a vyrovnané výkony jako v letošní sezoně. Uvidíme, nějaký závod se povede lépe, nějaký hůře, ale když se to podaří udržet na té bodové úrovni, tak budu hrozně ráda. 

Ve středu jste se na úplný závěr sezony zúčastnila i mistrovství republiky v Jablonci nad Nisou, který jste dokázala dokonce vyhrát. Jaký to byl závod?

Trať je hrozně krátká, takže záleží hlavně na střelbě, a ta se mi celkem povedla, tak jsem s tím neměla větší problémy. Ale nechci to zlehčovat. Jsem za to ráda. Ukázala jsem, že střelba drží dobrou úroveň a titul je hezká odměna do volna po sezoně. 

Zároveň byl ten závod rozlučkou pro Evu Puskarčíkovou, která dojela na druhém místě. Jak jste v týmu prožívali její konec kariéry?

Eva se trápila celou sezonu, tak pro nás nebylo úplným překvapením, že by se chtěla věnovat něčemu jinému. Ono nemá cenu dělat sport na vrcholové úrovni, když to člověka už tolik nebaví nebo když vidí, že ty výsledky nepřichází. Jezdit na zadních pozicích nedělá nikomu radost. Snažily jsme se si ty závody s ní užít naplno. Rozhodně se s ní nevidíme naposledy. Bylo to smutné a dojemné, ale určitě to není tak, že když skončí s biatlonem, tak už ji nikdy neuvidíme.

Související obsah

​​I navenek to působí, že v týmu vládne hodně přátelská atmosféra. Je to tak?

Od té doby, co přišel Egil, se atmosféra v týmu dost změnila. Umožnil, aby se každá z nás mohla projevit individualisticky, a každé věnuje stejnou péči. Uznává všechny stejně, což je hrozně důležité v konkurenčním prostředí. Uklidňuje to atmosféru při trénincích, protože se nemusíme ohlížet na to, jestli někdo dělá něco víc, nebo míň. Dodalo to klid do závodů, a to si myslím, že je nejdůležitější. Máme energii se soustředit na své výkony a nemusíme řešit nesmysly okolo. 

Trávíte s holkami z týmu čas i mimo biatlonové areály?

My v podstatě nemáme volno. Mimo dubna trénujeme každý den dvakrát denně. Většina tréninků je společná, takže se vidíme skoro nonstop. Na dovolenou tak nemáme skoro žádný čas, a když jo, tak si člověk chce od týmu trochu odpočinout, aby se pak do něj zase mohl vrátit. Ale to se může změnit, protože holky začínají pomalu končit, takže dovolená bude příležitost je po dlouhé době vidět. 

Jak jste na tom s volným časem? To zní, že váš život se skládá jenom z biatlonu.

Je to tak. My trénujeme v podstatě pořád, ale ani Egil nechce, aby biatlon byl jedinou věcí v našem životě. Dá se s ním o všem v pohodě bavit, a když potřebujeme nějakou změnu, někam odjet, tak to není vůbec žádný problém. Čas na dovolenou nebo výlet se najde, ale že bychom měly nějaký delší čas bez trénování, to určitě ne. I když někam odjedeme, tak sportujeme, abychom se udržely v kondici. 

Co je náplní tréninku v létě?

V létě běháme, jezdíme na kolečkových lyžích, kolo a posilovna. To je asi všechno. A střílíme samozřejmě. 

RUSOVÉ BY MĚLI CHÁPAT, PROČ NESMÍ ZÁVODIT

Na závěr ještě trochu nepříjemná otázka, ale asi by měla padnout. Ruským a běloruským biatlonistům bylo nejprve nařízeno vystupovat jako neutrální bez státní vlajky, hymny a tak dále. Nakonec jim byla možnost startu zakázána úplně. Co si o tom myslíte?

Hodně jsme se o tom bavili v týmu a s lidmi z IBU (Mezinárodní biatlonová unie – pozn. red.) a můj názor je takový, že v Rusku je sport významná část celé té propagandy, a pokud sportovci jsou proti tomu, co se děje, tak by měli chápat, proč jim není dovoleno startovat. Protože jejich výsledky budou pak zneužité k propagaci něčeho, co je prostě špatně. Je samozřejmě strašně hloupé, že jsou trestaní lidé, kteří s tím nemají nic společného. Na druhou stranu toho, kdo za to může, jde potrestat docela těžko. Je nutné na něj vyvinout tlak ze všech možných stran a doufat, že se v té zemi něco změní. 

Bavila jste se o tom s ruskými nebo běloruskými biatlonisty, jak na situaci pohlíží?

S ruskými biatlonisty jsem se nebavila. Ze začátku jim bylo umožněno startovat pod neutrální vlajkou s tím, že body by se jim dál počítaly do světového poháru, ale to jejich federace důrazně odmítla, protože to brala jako urážku na cti. Ale byla jsem v kontaktu s biatlonisty z Ukrajiny. Psali jsme si zprávy a je šílené, co museli zažívat, když jindy s námi normálně soupeří na trati.

TN.cz
Voyo

Sledujte Nova Sport ve full HD na Voyo.cz

K tématu Další sporty

Důležité Události