Sportovní návraty

Sportovní návraty 2: Super Mario jako zachránce i učitel pro Jágra

Sportovní návraty 2: Super Mario jako zachránce i učitel pro Jágra
Zdroj: Profimedia

Když se řekne slovo hokej či NHL, tak si každý na první dobrou vybaví několik famózních hráčů. Jedním z nich je Mario Lemieux, obrovská ikona Pittsburghu, bez nějž by nejlepší liga světa v pensylvánském městě zůstala jen těžko. I on svou kariéru přerušil, ale vrátil se. Jako hrdina.

Fanoušci Pittsburghu, a především přímí pamětníci z osmdesátých let, by těžko hledali větší modlu, než je legenda s číslem 66 na dresu. Když totiž Lemieux k Tučňákům přišel, klub se topil v obrovské krizi.

Kromě finanční tísně jej trápil i nízký zájem publika. Na zápas chodilo jen něco kolem sedmi tisíc diváků, což bylo zoufale málo a dokonce se velmi hlasitě hovořilo o tom, že by se klub z Pittsburghu odstěhoval.

Tyhle úvahy měl zmrazit právě příchod talentovaného Lemieuxe a tak se také stalo. Hned z první střely v NHL totiž tento tehdy mladíček, který v předchozí sezóně v juniorské QJMHL zapsal v 70 zápasech těžko uvěřitelných 282 bodů, skóroval.

Související obsah

V nováčkovské sezóně nakonec zapsal 100 bodů. Navíc získal Calderovu trofej, dostal pozvánku na All Star Game a jako první zelenáč vůbec tam vybojoval ocenění pro nejužitečnějšího hráče.

„The Magnificent One” záhy naplnil arénu, klub se díky tomu dostal z krize a Lemieux brzy dostal na dres kapitánské céčko. V letech 1991 a 1992 pak zvedl nad hlavu Stanleyův pohár. To už ale po jeho boku rostla česká legenda Jaromír Jágr.

Zdroj: Profimedia

Jenže jeho famózní kariéru výrazně ovlivnila vážná nemoc. V roce 1993 odhalil, že mu byla diagnostikována Hodkingova nemoc, což je národové onemocnění mízních uzlin. Celý hokejový svět trnul a měl obavy o jeho život. Bez hokeje byl tehdy skoro čtvrt roku.

Lemieux ale ukázal, že má tuhý kořínek a do hry se vrátil. Při derby o Pensylvánii ve Philadelphii mu pak aplaudovala vyprodaná aréna úhlavního soupeře.

V létě ale prodělal ještě operaci páteře a v nadcházející sezóně 1993/94 odehrál jen 22 zápasů v základní části.

Následující ročník pak kvůli operaci a celkové slabosti po radioterapii vynechal úplně. Nebýt toho, mohl svou úžasnou produktivitou atakovat rekordy nedostižného Wayna Gretzkého.

Související obsah

Vrátil se ve velkém stylu, zaznamenal další dvě 100bodové sezóny (celkově jich měl 10), překonal milník 500 a 600 gólů, ale v roce 1997 oznámil po porážce v play-off s Flyers, že končí s aktivní kariérou. Jako jediný ji ukončil s průměrem dvou bodů na zápas.

Ještě ten rok byl uveden do Síně slávy NHL, a stal se tak devátým hráčem v historii, který k tomu nepotřeboval tříletou lhůtu po skončení aktivního působení.

Psal se rok 1998, Pittsburgh se znovu topil v dluzích, vyhlásil bankrot a znovu se mluvilo o stěhování. O rok později převzal vládu nad klubem právě Lemieux, jenž se tak stal prvním bývalým slavným hráčem, jenž převzal správu klubu, ve kterém hrál.

Zdroj: Profimedia

Postupně se mu jej povedlo oddlužit (trvalo to zhruba šest let), ale na sklonku roku 2000 zase stál na ledě v plné polní po boku kapitána Jaromíra Jágra. Návrat to byl skvostný. V prvním zápase proti Torontu (27. 12. 2000) dal gól a připsal si tři nahrávky.

Hned v následující sezóně jej ale znovu dohnala zranění, stihl však ještě s Kanadou získat zlato na domácí olympiádě v Salt Lake City a po Jágrově odchodu znovu začal zastávat post kapitána.

Související obsah

Zápasů v jeho kolonce ale kvůli rozsáhlému chorobopisu příliš nepřibývalo a sezónu po výluce, během níž odpočíval, nakonec nedohrál. Definitivně skončil 24. ledna 2006.

V té době už měl ale v Pittsburghu kvalitního nástupce – Sidneyho Crosbyho, který tehdy ve své první sezóně v NHL podobně jako on získal 100 bodů (konkrétně 102).

Zdroj: Profimedia

Lemieux u Penguins zůstal dodnes jako vlastník a z manažerské židle se radoval z dalších tří Stanleyových pohárů.

Na závěr si ještě připomeňme výčet jeho úspěchů. Kromě dvou Stanley Cupů získal šestkrát Art Ross Trophy pro neproduktivnějšího hráče základní části.

Třikrát pak bral trofej Maurice Richarda pro nejlepšího střelce a má i stejný počet Hartových trofejí pro nejužitečnějšího hráče celé ligy a čtyřikrát se stal lauretátem Ted Lindsay Trophy, kterou uděluje nejužitečnějšímu hráči zase hráčská asociace NHLPA.

Jako MVP byl dvakrát oceněn i v play-off (Conn Smythe Trophy) a vzpomínána byla i Calderova trofej pro nejlepšího nováčka.

Za svůj návrat po vyléčení nebezpečné nemoci dostal trofej Billa Mastertona za oddanost hokeji a má i Lester Patrick Trophy za přínos americkému hokeji.

TN.cz
Voyo

Sledujte Nova Sport ve full HD na Voyo.cz

Důležité Události