Olympijské zlato Jiřího Liptáka a stříbro Davida Kosteleckého snad nejvíce prožívaly jejich rodiny. Podívejte se na reakce manželek českých olympioniků i radost jejich dětí.
Dvě medaile mají pro oba střelce mimořádný význam. Olympionici jsou totiž dobří kamarádi, společně trénují a přátelí se i jejich manželky a děti. Finálový boj o zlato tak nebyl soubojem rivalů, ale přátelským poměřením sil.
David kostelecký a Jiří Lipták se do olympijské vesnice vraceli v taxíku jako nejlepší kamarádi, kteří se vracejí z povedeného mejdanu. Jeden se zlatem, druhý se stříbrem ale oba s pocitem vítězů. Jejich tréninky, životy i rodiny jsou propojené už dlouhé roky.
Související obsah
"My se známe, jsme kamarádi," říká manželka Petra Liptáková. “Zůstalo to v rodině, je to super,“ dodává družka druhého střelce Lenka Kostelecká.
Jejich manželky a děti žijí v sousedních vesnicích dva kilometry od sebe. Když stáli ve finálním rozstřelu, celý svět čekal na vítěze, ale střelci už měli vyhráno. Zlato si přáli vzájemně. Rodiny doma přesto trnuly napětím.
“Já jsem měla otlačené ruce od fandění,“ přiznala dcera Karolína Liptáková a syn Daniel dokonce pro tátu uronil slzu. Otec zlatého medailisty si dal v noci raději prášek na spaní, aby se ráno probudil až na finále. Když jeho syn poprvé minul, pokoušel se o něho infarkt.
“No zatrnulo, zatrnulo, ještě mi to tady pořád tluče,“ ukazuje otec olympionika Jiří Lipták na srdíčko.
V síni slávy sám nasbíral přes stovku pohárů a medailí – teď má jistotu, že časem potěžká i tu nejcennější, na které má také zásluhu. Jako myslivec a amatérský střelec dal on malému klukovi brokovnici poprvé do ruky. Vestu, ve které šel ve třinácti letech na závod, má dodnes schovanou.
Související obsah
Oba olympionici zvolili stejnou výchovu a jejich děti se zbraní rozhodně nebojí. “Já už střílím z brokovnice. Už se těším až si s taťkou zastřílím ze vzduchovky“ pochlubil se syn Alan Kostelecký.
A syn zlatého olympionika už dokonce má svoji první pušku a nejpozději za dvacet let chce úspěch svého otce zopakovat