Český hokejista Marek Malinský zaujal hokejový svět. A to ne pouze tím, že ve svých 26 letech hrál už v deseti zemích světa. Naposledy působil v bulharské lize v dresu CSKA Sofia. Tam v pěti zápasech zaznamenal 51 bodů (37+14). Hlavně díky tomu se stal za minulý týden čtvrtým nejhledanějším hokejistou na webu Elite Prospects.
Je vám 26, včetně České republiky jste hokejově prošel už 10 zemí (Kanada, USA, Švédsko, Anglie, Nizozemsko, Litva, Lotyšsko, Německo, Bulharsko). Kde to byla největší exotika?
Exotika byla největší v Bulharsku. Přece jenom je to spíš dovolenková destinace. Vždycky jsem si země vybíral, aby mi to něco dalo. Nejvíce mi dalo Švédsko, kde mě pozitivně ovlivnila mentalita a chování místních lidí. A také pokora. Hodně jsem si užil angažmá v Británii, protože jsem žil v Londýně. Tam mě to hodně obohatilo společensky. Bylo skvělé vidět, jak se lidi k sobě chovají ohleduplně. Z každé země jsem si snažil vzít jen pozitiva. Vždy jsem se snažil, aby to byl správně strávený čas, a někam jsem se tím mohl posunout.
Máte nějaký moment, který byste naopak rád vymazal z paměti?
Když se o tom mluví, tak to zní všechno růžově. Člověk si řekne, že cestuje a hraje hokej. Ale začátky jsou vždy takové hořkosladké. S odstupem času ale vše negativní hodnotím pozitivně. I díky tomu můžete ze života eliminovat to, co nechcete. Takže když to tak vezmu, tak tam není nic, co bych chtěl vymazat.
Máte ještě nějakou zemi, kde byste si chtěl opravdu zahrát?
Už dlouhou dobu mě láká Austrálie nebo Nový Zéland. Je to hlavně kvůli jejich životnímu stylu. Líbí se mi, jak fungují, a rád bych proniknul do jejich života a mentality. Jsou to hodně zajímavé země. Znám nějaké lidi, kteří tam působili, a myslím, že to musí být zajímavá zkušenost. Moc rád bych si zahrál v Sydney. Kamarád teď vyhrál ligu ve Spojených arabských emirátech, a to mě taky hodně láká. Žít v Dubaji a hrát hokej musí být hodně zajímavé. Neříkám, že se do těchto zemí během třeba dvou let dostanu, ale v hledáčku jsou. Než jsem odešel do Bulharska, tak mě hodně lákaly Itálie a Francie. Slyšel jsem od kamarádů pozitiva i negativa, ale to je všude.
Související obsah
Nyní jste byl v Bulharsku. Jak se vám tam žilo a jak jste trávil čas mimo hokej? A hrálo v rozhodování i roli to, že právě v Sofii hraje váš kamarád Nicholas Lang?
Určitě. Nicholas tam hrál už rok, takže mi přes léto řekl hodně informací. Víceméně to bylo díky němu. Jsem za to moc rád. Dali mi takové podmínky, že můžu dál podnikat i studovat, a zároveň jsem pořád u sportu. Kdyby v Sofii Lanýž (Nicholas Lang, pozn. red.) nebyl, tak ani já bych tam nikdy nepřišel. Já na úplně ty neznámé země nejsem. Na to je expert on. Jinak v Bulharsku je to jiná mentalita a člověk si na to musí zvyknout. Lidi jsou za mě trošku zpomalení, ale vypadají všichni spokojeně. Člověk se tam cítí trochu svobodněji.
Máte za sebou deset hokejových zemí, světoběžník je i Lang. Hecujete se navzájem?
Hodně se o tom bavíme a asi se i hecujeme, ale všechno v dobrém. Oba si navzájem fandíme, protože naše cesty jsou podobné, ale zároveň dost netradiční. Hokejový život je krátký a je super zažít další věci. Pak z toho budeme moct těžit i v hokejovém důchodu.
Letos jste v Bulharsku nasbíral za pět zápasů 51 bodů (37+14) a hodně se o tom mluví. Za minulý týden jste byl navíc na webu Elite Prospects čtvrtým nejhledanějším hráčem. Před vámi byl například Connor Bedard a Connor McDavid. Co na to říkáte?
Vnímám větší humbuk kolem sebe. Jsem teď často označován na různých hokejových stránkách. Ozvalo se mi i dost lidí z minulých angažmá. Je to příjemné. Jsem za to rád i kvůli dalším klukům, kteří takto cestují. Doufám, že to může pomoct i klukům v juniorském věku, aby pak hned nekončili a vydali se podobnou cestou jako já s Lanýžem. Bude jenom dobře, když budou poznávat svět. Hokej není všechno a z cestování můžou do budoucna těžit. Kluci díky nám můžou vědět, kde všude se hraje hokej, a třeba se budou inspirovat.
Související obsah
K čemu byste přirovnal bulharskou ligu a jací jsou tamní hokejisté?
Jací jsou spoluhráči, to úplně nevím. Já hrál v podstatě jenom s Lanýžem. Jasně, bylo nás na ledě pět, ale my jsme po gólech byli neuvěřitelně hladoví. Chtěli jsme vyhrávat. S Nicholasem se mi hrálo velmi dobře a užívali jsme si to. My jsme se hokejem bavili a měli jsme naprosto volné ruce. Jsem rád, že mi to tam takhle napadalo, a myslím, že to dokonce byl nějaký rekord bulharské ligy. V Bulharsku pár šikovných kluků bylo a byli to většinou ti, kteří prošli třeba v Česku dorosteneckou nebo juniorskou ligou. Někteří hráli i v Rusku. Většina na tom byla poměrně dobře fyzicky, ale neměli takové to myšlení. Není to hokejová země. Nám to šlo hlavně díky tomu, že máme lepší hokejové myšlení.
Nyní se chystáte do New Yorku. Co přesně tam budete dělat?
Do Ameriky letím díky kamarádovi Matyášovi Kaškovi, který tam založil akademii. Mně bylo nabídnuto, že můžu být hlavním trenérem dvou kategorií. Budeme mít turnaje v Bostonu, Pittsburghu a Montrealu. Budeme připravovat mladé hokejisty individuálně na sezonu. Jsem za to moc rád. Právě Matyáš Kašek hrál se mnou i Nicholasem Langem. Rozhodl se ale jít trenérskou cestou. Daří se mu skvěle, je úspěšný a založil akademii. I já sám to beru jako velkou výzvu. Beru to jako možnost zdokonalit se v trénování. Letím tam teď asi na tři měsíce a třeba se tam pak vrátím. Budu se snažit vzít si z toho co nejvíc. Uvidíme, jaké budou další kroky. Třeba tam zůstanu, a nebo přidám jedenáctou zemi.
