Tenis

Federer? Nechápal jsem, jak můžu hrát pět setů s juniorem, vzpomíná Novák

Federer? Nechápal jsem, jak můžu hrát pět setů s juniorem, vzpomíná Novák
Bývalý světový hráč číslo 5 Jiří Novák Zdroj: Profimedia

Jiří Novák patří mezi nejúspěšnější tenisty v historii samostatné České republiky. V žebříčku to dotáhl na páté místo mezi singlisty, zahrál si Turnaj mistrů, kde porazil André Aggasiho, a ve čtyřhře se dostal třikrát do grandslamového finále. Ze všeho nejraději ale vzpomíná na Davis Cup, kde se mu velmi dařilo. Navíc je stále jediným tenistou na světě, který v této soutěži dokázal porazit Rafaela Nadala. "Byly plné haly a fanoušci nás tlačili, a když jsme hráli venku, tak zase tlačili soupeře. To bylo něco úžasného," vzpomíná v exkluzivním rozhovoru pro TN.cz

Co jste říkal na výkony českých hráčů na letošním Davis Cupu v Innsbrucku?

Byl jsem mile překvapen a klukům gratuluji. I když to samozřejmě zní divně, protože prohráli dvakrát 1:2 na zápasy, ale jeli tam v pozici papírově jednoho z nejslabších týmů. A dokázali hrát vyrovnané bitvy s týmy, které mohou být favority celého turnaje. Tomáš Macháč a Jirka Lehečka jsou mladí kluci, kterým to sedlo. Samozřejmě neměli co ztratit, ale hráli vynikající utkání, tak škoda, že alespoň jeden zápas nedotáhli do vítězného konce.

Myslíte si, že tito dva kluci mají potenciál, aby se časem dostali do nejlepší dvacítky?

Určitě potenciál mají, ale bude velmi záležet, jak se jim to všechno sejde. Důležité je, že v těchto utkáních zjistili, že se dá hrát s těmi nejlepšími hráči. Tomáš Macháč porazil bývalého hráče top světové desítky Gasqueta a Evanse, který je 25. na světě. Samozřejmě nemá tolik bodů, aby na těch umístěních byl, ale podstatné je sebevědomí, které získal.

Od konce Tomáše Berdycha a Radka Štěpánka se ale českému mužskému tenisu příliš nedaří. Nejlépe umístěným Čechem je aktuálně Jiří Veselý, který figuruje na 83. místě. Čím to podle vás je?

Na to se špatně odpovídá takhle z fleku, to je na širší rozbor. Ale důležité je, že máme mladé kluky, kteří se tam derou. Ještě kromě nich bych zmínil Zdendu Koláře, který se dlouho motal kolem 200. místa, ale dneska už je asi 140. (Zdeněk Kolář je aktuálně na 142., nejlépe byl 136. – pozn. red.), tak snad se mu podaří prolomit stovku. Do toho máme Víťu Kopřivu, Forejtka (vítěz juniorského US Open – pozn. red.) Ze zadních řad se žene Svrčina. Takže tam máme pět nebo šest kluků, kteří by se to mohli naučit a bylo by super, kdyby se dostali co nejvíce ke stovce nebo rovnou do stovky, aby měli možnost se utkávat s těmi nejlepšími hráči, protože to je nejlepší škola, když zjistí, že se s nimi dá hrát.

Související obsah

Vám osobně se v Davis Cupu také nesmírně dařilo, ale když v roce 2005 Česká republika sestoupila ze Světové skupiny proti Německu, nemohl jste u toho kvůli zranění být. Mrzelo vás hodně, že jste týmu nemohl pomoci?

Strašně mě to mrzelo. Nemohl jsem hrát, protože mi začínaly problémy s patou a já potom půl roku nehrál tenis. Měl jsem nohu v sádře. Bylo to dáno tím, že jsem Davis Cup miloval. Byla to pro mě srdcová záležitost. Byl jsem zvyklý hrát ve světové skupině a bavilo mě to. Bohužel proti Německu jsem seděl jen na lavičce a nemohl to ovlivnit. Ale jsem rád, že jsem o rok později mohl pomoci týmu přejít přes Nizozemsko.

Tenkrát v Německu uhrál oba české body Tomáš Berdych, kterému bylo devatenáct let. Co jste říkal na jeho výkonnost?

Tomášův tenisový zrod si moc dobře pamatuji. Když mu bylo sedmnáct a mně sedmadvacet, tak jsme spolu odtrénovali strašně moc hodin. Já jsem sledoval jeho výkonnostní posun od úplného počátku. V Davis Cupu měl premiéru v Thajsku. S Davidem Riklem, se kterým jsme byli jeden z nejlepších párů světa, jsme měli hrát čtyřhru. Ale David se zranil, a tak nastoupil Tomáš. A hrál úplně neskutečný zápas. To jsem si říkal, že může být budoucí tahoun týmu a těšil jsem se, že si v Davis Cupu nějakou dobu spolu zahrajeme. Ale já už toho pak bohužel moc neodehrál.

Související obsah

Berdych se Štěpánkem pak byli hlavními tahouny českého týmu, když dovedli reprezentaci k výhře dvou Davis Cupů. Jak jste to prožíval?

Strašně jsem jim fandil. Navíc při finále v Praze jsem byl hostem v televizním studiu, když hráli proti Španělsku. Já jsem srdcař. Když hraje reprezentace, tak fandím jakémukoli sportu. Pro mě neuvěřitelný zážitek. Na druhou stranu mě ale mrzelo, že mně se to nepovedlo. Nejlepší umístění jsme hráli tuším v 96. roce v Praze, kde jsme v semifinále prohráli se Švédskem, kde proti nám ještě hráli Stefan Edberg a Thomas Enqvist, výborní singlisté a deblisté. Ale jinak to bylo nahoru dolů.

NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY MÁM NA DAVIS CUP

Vám osobně se ale v Davis Cupu dařilo. Ve dvouhře jste měl bilanci 17:5 a ve čtyřhře 10:2.

Přesně tak, já to měl strašně rád. Dokázal jsem se vybičovat k extrémním výkonům. Je to něco jiného než na turnaji, kde se vždycky říká "Jirko, do toho!", ale na Davis Cupu "Češi, do toho!", když za vámi stojí plná hala, zní úplně jinak. Je to něco mimořádného.

Co říkáte na nový formát Davis Cupu, že se celý turnaj odehraje během pár dní?

Víte co, jsou na to rozpolcené názory. Já tento formát nemám rád. Abych pravdu řekl, tak nejkrásnější vzpomínky z celé kariéry mám na Davis Cup nebo olympiádu. Davis Cupy byly pro mě unikátní, že během 48 hodin jsem hrával tři zápasy na tři vítězné sety. Byly plné haly a fanoušci nás tlačili, a když jsme hráli venku, tak zase tlačili soupeře. To bylo něco úžasného. A když se to utkání prohrálo, tak byl konec. Teď se hrají dva zápasy na dva vítězné sety. Ten duel je dohraný za nějakých šest sedm hodin. Je to nešťastné. Ale já s tím nic neudělám a sleduji to už jen jako divák. A samozřejmě fandím.

Související obsah

Co si myslíte ohledně kauzy okolo Lukáše Rosola, který údajně odmítl reprezentovat kvůli tomu, že mu tenisový svaz nabídl 1,2 milionu korun místo 2 milionů, které požadoval?

Já samozřejmě nevím, kde je pravda. Mám informace jen z médií. Ale údajně to potvrdil i prezident svazu Ivo Kaderka a Jarda Navrátil. Takže pokud je to pravda, tak je to úplně absurdní. Naprosto směšné. Jak si může pátý český hráč na žebříčku diktovat podmínky? Za mě nepochopitelné. My jsme hráli za nula nula nic a hráči za sezení na lavičce teď nabízí takový balík peněz a on se hádá, že chce víc.

Oproti mužům se daleko více daří českým tenistkám, kterým se kontinuálně daří navazovat na své předchůdkyně. Co jste říkal na jejich výkony? A především na nečekaný vzestup Barbory Krejčíkové?

Je to neskutečné. V porovnání s ostatními velmocemi jsme malá zemička a je neuvěřitelné, kolik plodíme skvělých hráček. Jako bychom na to měli patent, což samozřejmě nemáme. Dříve byly doby Navrátilové, Sukové, Mandlíkové, Novotné a teď tam máme posledních deset let Kvitovou, Plíškovou a tak dále. Takže to není jen Bára Krejčíková. Ale abych pravdu řekl, tak před dvěma roky bych vůbec neřekl, že Bára Krejčíková to dotáhne takhle daleko. Já jsem věděl, že má šikovnou ruku a je dobrá hráčka, ale moc dvouhru nehrávala a věnovala se více čtyřhře, kde má výborné pojetí a přechod na síť. Pak se to ale nějak sešlo a poslední rok a půl vstoupila více do dvouhry a najednou zjistila, že je schopna hrát s těmi nejlepšími hráčkami. V letošním roce vyhrála Paříž, ve dvouhře i ve čtyřhře, a je najednou TOP 3 na světě, a to je neskutečné.

Na Turnaji mistryň už ale bylo znát, že jí docházejí síly, což sama několikrát přiznala, že hrát dvouhru a čtyřhru naráz je vyčerpávající. Prospělo by jí směrem ke dvouhře, kdyby si od deblu trochu odpočinula?

To je spíš otázka pro ni. Já mám jen pohled zvenku. Já jsem byl také tenista, který hrál dvouhru a čtyřhru, ale když jsem se dostal do první světové desítky a předváděl nejlepší tenis svého života, tak čtyřhra šla malinko stranou. Takže by bylo možná potřeba hrát čtyřhru jen na těch největších turnajích, a ne na těch menších. Úplně bych ale čtyřhru nezatracoval, protože to funguje perfektně, že když ve dvouhře prohrajete v prvním nebo druhém kole, tak nemáte zápasovou praxi a je třeba se udržovat v nějakém rytmu. A nejlepší trénink je zápas, k čemuž čtyřhra pomůže. A co se týče těch sil, tak ona v letošní sezoně hodně rychle vyletěla a najednou hrála moc zápasů, tak to na ni trochu dolehlo. Ale určitě bych čtyřhru nezatracoval.

Související obsah

Výkonnostně vyletěla hodně rychle nahoru. Nemůže se stát, že se forma, kterou měla, zase vytratí?

To se samozřejmě všechno může stát. Ale já vám to řeknu úplně na rovinu. Když někdo vyhraje grandslam ve dvouhře, ve čtyřhře a je třetí na světě, tak to není náhoda. Takže ona určitě tu výkonnost má a záleží na tom, aby zůstala zdravá, aby ji to bavilo, a když bude mít chuť, tak do té nejužší špičky absolutně patří, tak bych to neviděl skepticky.

FEDERER DJOKOVIČ A NADAL JEDOU BRUTÁLNÍ ZÁVOD

Vy jste během kariéry došel na grandslamu nejdále na Australian Open, kde jste uhrál semifinále a po tuhé bitvě prohrál se Švédem Johanssenem. Dá se říct, že to byl váš nejoblíbenější turnaj velké čtyřky?

To je těžké říct. Samozřejmě, uhrál jsem v Austrálii semifinále, tak se to nabízí, ale já jsem byl ve finále čtyřhry ve Wimbledonu a US Open a dvouhře jsem byl třeba v nejlepší šestnáctce. Každý grandslam má něco. Nejméně mi asi seděl Wimbledon.

Jak to?

Protože jsem neuměl hrát na trávě. Za nás to bylo strašně rychlé. Nebyly tam vůbec žádné výměny. V dnešní době to dost zpomalili a na trávě se hraje betonový nebo skoro antukový tenis. Když se na to podíváte, tak to jsou výměny desetkrát přes síť. To tenkrát bylo skoro nemožné. Hrálo se mi dobře v Paříži, New Yorku a Melbourne. Tam jsem to měl rád.

Během kariéry jste si měl možnost zahrát s dnešními tenisovými velikány, Rogerem Federerem, Novakem Djokovičem a Rafaelem Nadalem. Co říkáte na to, že ještě pořád takovým způsobem válí na okruhu?

Je to neuvěřitelné. Já v zásadě už patnáct let nehraji. Třikrát jsem hrál proti Nadalovi, devětkrát proti Federerovi a jednou proti Djokovičovi, sice jenom čtyřhru, ale také jsem ho během mé kariéry zažil. A ti kluci patří pořád mezi nejlepší na světě, to je něco neskutečného. Pro světový tenis je to jenom dobře, protože tím, jak mají všichni tři dvacet grandslamových titulů, tak proti sobě jedou brutální závod, kdo získá ten jedenadvacátý a osamostatní se. To je drží nad vodou. Já věřím tomu, že kdyby Federer měl o deset grandslamů více než ostatní, tak by už kvůli těm zraněním skončil. Ale on podle mě se snaží dokázat, že on bude ten nejlepší.

Vy Djokoviče pamatujete jako hodně mladého kluka. Napadlo vás, že by z něj mohla být světová jednička?

To určitě ne, ale věděl jsem, že je hrozně šikovný. Tak jak byli šikovní i Nadal s Federerem, ale já vám to řeknu z jinačího pohledu. Já jsem hrál proti Federerovi na Wimbledonu, kde on byl sedmnáctiletý junior, a já ho porazil v pěti setech (6:3, 3:6, 4:6, 6:3 a 6:4 – pozn. red.). A já jsem si říkal: "Sakra, s nějakým juniorem v pěti setech? Ale nehrál ten kluk vůbec špatně." V té době za nás dominoval Pete Sampras, který měl čtrnáct grandslamových titulů a my si říkali, že toho nemůže nikdy nikdo překonat. Uplynulo dvacet let a najednou tři borci mají dvacet grandslamových titulů. My jsme v té době vůbec netušili, že tito tři borci se stanou velikány světového tenisu.

Související obsah

Vy jste jediným tenistou, který dokázal porazit Rafaela Nadala v Davis Cupu. Co to pro vás znamená?

(Zamyslí se) Upřímně to pro mě neznamená nic. Musím brát v potaz, že on hrál svůj první Davis Cup a já v té době hrál nejlepší tenis svého života, byť je pravda, že měsíc před tím Davis Cupem jsem s ním prohrál. Samozřejmě po tom, co dokázal, že vyhrál dvacet grandslamových titulů, si toho vážím daleko více. Ale v té době jsem si více cenil toho, že se mi podařilo v Davis Cupu porazit Petea Samprase, který byl první na světě. Zatímco Nadalovi bylo sedmnáct a pohyboval se okolo padesátého místa.

Když zmiňujete zápas proti Samprasovi, tak tenkrát v Los Angeles jste platili za jasné outsidery, ale po dvou dnech jste vedli 2:1 na zápasy. Jak na to vzpomínáte?

To byl asi jeden z největších zážitků mé kariéry. My jsme hráli proti nejsilnějšímu týmu v historii Davis Cupu. Za USA nastoupil první a druhý hráč dvouhry, což byli Sampras a Agassi, a první pár čtyřhry Palmer/O'Brien. K tomu je trénoval legendární John McEnroe. Nikdo lepší už nemohl nastoupit. První den jsem porazil Samprase a pak jsme s Davidem Riklem vyhráli čtyřhru. Sice jsme vedli 2:1, ale byli jsme strašně daleko od vítězství. Navíc se hrálo v bývalé hale Los Angeles Kings a Los Angeles Lakers. Bylo úplně plno. Obrovská show.

ŠANGHAJ PRO MĚ BYLA VRCHOLEM KARIÉRY

Vy jste se pak s Andrém Aggasim utkal i na dalším velkém podniku, Turnaji mistrů v Šanghaji, kde jste ho už dokázal porazit. Jak na ten turnaj vzpomínáte?

To byl můj vrchol kariéry. Dostat se na Masters, kde hraje osm nejlepších tenistů v sezoně, byl pro mě obrovský úspěch. Já jsem v prvním utkání porazil Aggasiho, který měl ještě možnost se po turnaji stát světovou jedničkou, ale pod podmínkou, že všechny zápasy vyhraje. Já jsem ho porazil hned v tom prvním zápase, což ho velmi zklamalo. Pro mě jedno z největších vítězství, navíc na tak důležitém turnaji. Obrovský zážitek.

Jak probíhala organizace turnaje a servis pro tenisty? Dá se to srovnat třeba s běžným grandslamem?

Je to úplně něco jinačího. Organizuje se to jen pro osm nejlepších hráčů, a v té době to navíc bylo bez čtyřhry. Hlavně v té době to byla největší sportovní událost v historii Číny. Šanghaj je obrovské město, které šlo neskutečně dopředu. Dali si na tom záležet a mělo to skutečnou odezvu, narvané hlediště lidmi a fakt se starali neskutečně.

Poté, co se vám podařilo dostat do nejlepší světové desítky, změnilo se ve vašem životě něco?

Myslím, že ne. Ten režim je pořád stejný. Jediné, co se asi změnilo, tak to, že když člověk jde furt nahoru, tak to jde relativně dobře. Neměl jsem co ztratit. Ale když se dostanete takhle nahoru, zase ti ostatní proti vám nemají co ztratit a hraje se jim trochu uvolněněji. O to těžší je pak potvrzovat ty výsledky. To byla jediná změna. Já jsem hrál vždycky s pokorou a všeho jsem si vážil. Já si ještě pamatuji starý režim, kdy jsme nemohli nikam cestovat. Takže nehrozilo, že bych nechtěl tolik trénovat. Já si to všechno vydobyl sám.

Související obsah

Jaká mezi těmi top hráči panovala atmosféra? Byli jste spíše kamarádi, nebo rivalové?

Já musím říct, že v první stovce jsou všichni v podstatě kamarádi. Samozřejmě na jednu stranu jsme soupeři, každý chce být lepší než ten druhý, ale na tu druhou s těmi hráči celý rok trénujete, cestujete ve stejném letadle. Navíc jsem i s některými hrával čtyřhry. Soupeři jsme byli při zápase, ale podáním ruky po utkání to šlo všechno stranou a šli jsme na večeři.

Byl na okruhu nějaký hráč, proti kterému jste nerad hrál, protože vás pojilo silné kamarádské pouto?

To ne. S českými hráči jsem se utkával neustále. V té době nás ve stovce bylo hrozně moc, asi osm nebo devět kluků. Takže se stalo několikrát do roka, že jsme se utkali mezi sebou a vycházeli spolu bezvadně.

Jak se po sportovní kariéře udržujete ve formě? Hrajete třeba nějaké veteránské turnaje?

Veteránských turnajů se neúčastním. Udržuji se, mám na starosti mládež. Dělám trenéra v Prostějově. Pracuji i pro Český tenisový svaz. V létě jezdím s reprezentací na juniorský Davis Cup, takzvaný Galeův pohár, pak na mistrovství Evropy do 18 let. Pořád pracuji v tenisovém prostředí a předávám zkušenosti mladým hráčům. Sem tam si zahraji taky fotbal, basket. Já jsem sportovec tělem a duší.

Měl jste nějaké nabídky na trénování od profesionálních hráčů?

Nabídky jsem měl, ale zatím jsem je nevyslyšel, protože v Prostějově bydlím a jsem spokojený. Nemám důvod to měnit. Nevylučuji to, ale cestoval jsem dvacet let v kuse, kdy jsem byl deset měsíců ročně pryč, takže tohle je pro mě příjemná změna.

Podívejte se na rozhovor s Janem Kodešem při křtu knihy o Rogeru Federerovi.

TN.cz
Voyo

Sledujte Nova Sport ve full HD na Voyo.cz

Důležité Události