Zápas mezi Českou republikou a Chorvatskem na letošním evropském šampionátu bude historicky teprve čtvrtým vzájemným duelem. Ale Češi se musí mít na pozoru. Tým od Jadranského moře ještě nikdy neporazili.
Vůbec první zápas proběhl 12. prosince 1996 na mezinárodním turnaji v Maroku. Ve finále jako první otevřel skóre Radek Drulák, který se trefil už ve čtvrté minutě. Chorvatsko ale vyrovnalo a následně zvítězilo na penalty 4:1.
Druhý zápas 9. února 2011 a jednalo se o přátelský zápas, který se hrát v Pule. Češi tehdy pod vedením Michala Bílka měli tragický vstup do zápasu, když už po 13. minutách ztráceli dvě branky.
Do poločasu bylo ale vyrovnáno po brankách Tomáše Sivoka a Tomáše Rosického. Nakonec ale český výběr padl vysoko 2:4.
Nejdůležitější zápas přišel na posledním mistrovství Evropy ve Francii. Ve druhém zápase ve skupině byl tým pod vedením Pavla Vrby po většinu času hoším týmem a po dvou brankách Ivana Perišiče prohrával ještě 76. minutě 0:2.
Jenže poté přišlo snížení od Milana Škody, následně chorvatští fanoušci v Saint-Étiienne začali šílet, házet světlice, navzájem se mlátit a na několik minut byl zápas přerušen.
A to se stalo osudným výběru trenéra Anteho Čačiče. Český tým si v samém závěru, konkrétně v nastaveném čase, vybojoval pokutový kop, který suverénním způsobem penaltu proměnil Tomáš Necid.
Pro Česko šlo o jediný bod, který na turnaji získal a nakonec ani nepostoupil ze skupiny. Z tehdejšího českého kádru je v aktuální nominaci Vladimír Darida, který tenkrát odehrál celý zápas a mezi gólmany byli mezi náhradníky jak Tomáš Vaclík, tak Tomáš Koubek.
Z chorvatských hráčů si pamatuje poslední duel obránce Domagoj Vida, záložníci Luka Modrič, Marcelo Borzovič, Milan Balelj a také Ivan Perišič.
Uvidíme, jak dopadne páteční duel s pro Čechy tolik oblíbeným Chorvatskem. Však už se rozjela opět sezóna dovolených a tisíce Čechů k Jadranu opět vyrazí. Spousta fanoušků jednoho i druhého národního týmu tak bude sledovat zápas pospolu.
Zápas začíná v Hampden Parku v pátek v 18 hodin.
První zápas se Skotskem okomentoval Jan Koller:
