Andy Green, pětapadesátiletý pilot britského válečného letectva je nejrychlejší řidič na světě, už ví, jaké to jet 1227 km/h. Nyní chce zrychlit na 1000 mil za hodinu, tedy na rychlost 1610 km/h! V Bloodhoundu, nejrychlejším autě na světě, by se mu to mohlo podařit...
Andy Green se na rodil v roce 1962 ve Velké Británii a jeho otec měl jasno - syn bude vojenský pilot. Nechal ho zapsat na pět set let starou prestižní chlapeckou základní školu Svatého Olafa, odkud si Andy namířil do Oxfordu na Worcester College. Byl to pilný a šikovný žák. V roce 1983 dokončil studium jako premiant v oboru matematiky a ze školní lavice se posadil rovnou do kokpitu vojenské stíhačky F-4 Phantom a F3 Tornado. I jako pilot si Andy Green vedl velmi dobře. Spousta vyznamení, letecké dny, denně ve vzduchu… Z Greena se stal velitel letecké základy RAF a jeden z nejlepších pilotů v Británii. Ale když ho oslovil Richard Noble, člověk, který stavěl nejrychlejší auta na světě, ukázalo se, že Green je sice skvělý pilot, ale úplně obyčejný řidič.
„Noble za mnou přišel když stavěl Thrust SSC, auto, které mělo být rychlejší než zvuk,‘ vzpomíná Green. „Nechtěl automobilového závodníka, chtěl vojenského pilota, snad proto, že potřeboval někoho, kdo bude mít přemýšlet a víc poslouchat,“ směje se. „Jenže ani deset let v kokpitu stíhačky mě nemohlo připravit na to, abych řídíl takovou věc jako byl Thrust SSC. A tak jsem se stal závodníkem. Učil jsem se řídit, trénoval jsem na speciálním počítačovém simulátoru, a taky jsem byl v řidičské škole na okruhu Silverstone, kde jsem se učil jezdit s obyčejným autem, pak se závodním a nakonec jsem řídil i monopost. Teprve pak Richard řekl, že to snad zvládnu. Říkal, že si myslí, že do rychlosti 500 km/h to bude o řízení auta, a pak že se to změní v pilotáž.“
DOPORUČUJEME: Šťastný motorkář dostal smyk v rychlosti 275 km/h. Ustál to!
15. října 1997, padesát let poté, co se člověk v letadle rozletěl nadzvukovou rychlostí, překonal Andy Green v Thrustu SSC na americké poušti Black Rock pozemní rychlost 1228 km/h. V knize rekordů stojí: „Během pokusu překonalo vozidlo rychlost zvuku a jelo 1227,986 km/h.“ Thrust měl výkon 110 000 koní a spálil osmnáct litrů paliva za vteřinu. „Auto nejelo naplno, nepodařilo se najít optimální pneumatiky, a také nešlo za jízdy přeřadit z pětky na šestku,“ řekl Green v jednom z četných rozhovorů. „Ą Noble měl pravdu, od 500 km/h už to bylo jako v letadle, jen s tím rozdílem, že jsem nemohl přitáhnout knipl k sobě. Nejde o nic jiného než držet auto v rovině, počítat s bočním větrem a být citlivý a důrazný při brzdícím manévru. Jinak to bylo vlastně docela v pohodě.“
MÁTE RÁDI AUTA A SVĚT KOLEM NICH? STAŇTE SE NAŠIMI FANOUŠKY NA FACEBOOKU!
Andy Green vždy prohlašoval, že jakmile odvede na zemi svou práci, rychle a rád se vrátí k létání, protože to je „ta nejlepší práce na zemi.“ Nyní se ale vrací do kokpitu projektu Bloudhound. A chce jet rychlostí 1610 kilometrů v hodině. „Samozřejmě, že je to výzva. V roce 1997 by nic podobného nebylo technicky možné, ale nyní máme techniku, která by to mohla dokázat. Bloodhound bude zrychlovat s přetížením 2G, což je rychlost 64 km/h za sekundu a při brždění to bude přetížení 3G. V rychlosti 480 km/h pojede proudový motor na maximum a připojím raketový pohon. Nemáme tady žádný aerodynamický přítlak, protože ten zpomaluje, a tak se můžu jen modlit a snažit se udržet tu věc aby jela rovně. Máme simulátor, zkoušíme to na něm, pořád to počítáme, ale teprve až se o to skutečně pokusíme, zjistíme, jaký je rozdíl mezi teorií a praxí.“
DOPORUČUJEME: Bouračky na Nordschleife jsou, budou a BYLY! Kompilace ze 70. let, u které nevíte, jestli se máte smát nebo plakat
Andy Green tvrdí, že se nebojí. Že život bez rizika by nebyl životem. „Nejtěžší na tom všem bude začít brzdit ve správný okamžik. Na zastavení mám jen 8,8 kilometru, ale když začnu brzdit jen o dvě vteřiny později než je třeba, připravím se tak o 800 metrů brzdné dráhy.“
