Tak tyto pokusy o průlomový design se moc nepovedly. Vybrali jsme deset nejošklivějších aut historie. Které je podle vás vůbec nejhorší?
1. Aurora
Americké auto z roku 1957 postavil kněz z Connecticutu Alfred A. Julian. Chtěl představit nejbezpečnější vůz své doby, pracoval na něm pět let, ale trochu to přehnal. Hlavně po designové stránce. Jinak to opravdu bylo bezpečné auto – mělo bezpečnostní pásy, boční výztuhy, plastová okna, rezervu vpředu jako ochranu proti nárazu, lomený sloupek řízení, pěnovou vycpávku chránící chodce před nárazem a dokonce sedadla, která se v případě srážky otočila proti směru jízdy. Ale ten výsledek? Kněz předběhl svou dobu, ale i jakoukoliv další. Naštěstí vznikl jen jeden kousek. Kněz s ním splatil část dluhů a vůz nakonec dlouhé roky chátral. Zachránil ho až anglický sběratel, který Auroru zrekonstruoval a v roce 2005 znovu ukázal světu.
2. Citroën Ami.
Tento malý automobil byl ve své době nejprodávanější na francouzském trhu. Podle nás se ale slavnému designérovi Flaminio Bertonimu moc nepovedl. Ami je postaveno na základech vozu 2CV, vyrábělo se v letech 1961-1978. Na snímcích je verze Ami 6, kterou v roce 1969 nahradila mladší sestra Ami 8, o moc krásnější ale nebyla. Bertoni sestrojil i legendární “Kachnu“ Citroën 2CV, ze které Ami vycházelo, a dalšího “oškliváka“ Citroën DS.
3. Covini.
Covini Engineering je italský výrobce automobilů, který vznikl už v roce 1978, ale “proslavil“ ho až tenhle šílený šestikolový sporťák Covini C6W. Dvoumístné dvoudveřové sportovní kupé s odnímatelnou střechou mělo za vzor Tyrrell P34, jediný vůz historie Formule 1 se šesti koly. Italský konstruktér Ferruccio Covini na svém projektu pracoval už v 70. a 80. letech minulého století, ale nakonec ho dal k ledu.
V roce 2003 byl projekt bohužel oživen a v roce 2004 byl představen prototyp. V roce 2005 debutovala mírně revidovaná verze s novými koly, střešní konstrukcí a lepším interiérem. Ta šla i do velmi omezené produkce. Prapodivné vozidlo pohání vznětový osmiválec o objemu 4,2 litru s výkonem 440 koní, C6W s ním dosahuje maximální rychlosti přes 300 km/h. Výhodou dvou předních náprav má být větší bezpečí v případě defektu, lepší brzdný účinek, menší riziko aquaplaningu a pohodlnější jízda.
4. Marcos Mantis.
Další specialisti na ošklivá auta jsou z britské automobilky Marcos Engineering. Jejich sporťák Marcos Mantis je opravdu šílenost. Jen se nemůžeme rozhodnout, jestli je ošklivější ten původní z přelomu 60. a 70. let minulého století, nebo ten z konce devadesátek. Pro jistotu uvádíme oba.
5. Avanti.
Původní Studebaker Avanti měl trochu smutný výraz, ale nebylo to až tak ošklivé auto. Byl to první americký sériově vyráběný vůz s kotoučovými brzdami v základu. Měl bezpečnostní zámky dveří a na přání i pásy. Studebaker zanikl, ale Avanti žilo dál, po několika více či méně marných pokusech o oživení přišla na začátku tisíciletí druhá generace na platformě používané u modelů Camaro nebo Firebird. Tehdejší majitel měl velké plány, ale ty mu zhatilo obvinění z defraudace 400 milionů dolarů. Třetí generace se snad nedočkáme…
6. Chrysler PT Cruiser.
Retro vzhled snad mohl v roce 2000 někoho nadchnout, ale podle nás se tohle auto nepovedlo. Obzvlášť v kombinaci s bídnými jízdními vlastnostmi. V roce 2004 byl retro Chrysler představen i jako kabriolet. A to už je designový vrchol…
7. Pontiac Aztec.
Ne, ne, ne… to se fakt nepovedlo. Aztec vyhrává ankety o nejošklivější auto po celém světě a není divu. Měl to být nový typ auta, prostorný, variabilní, univerzální, plný odkládacích prostor. V nabídce byl držák na kola, stan i nafukovací matrace na spaní v autě. Prostě revoluce, která všechny ohromí. Jenže v General Motors se netrefili. Aztec sice ohromil, ale úplně jinak, než v GM zamýšleli. Ošklivé auto doplnily bídné jízdní vlastnosti a nespolehlivost. Korunu tomu nasadila poměrně vysoká cena. Propadák byl na světě. Auto se vyrábělo mezi lety 2001 a 2005.
8. Reliant Robin.
Známá anglická tříkolka, která už byla terčem mnoha vtípků. Společností Reliant Motor Company z Tamworthu jí vyráběla skoro třicet let v mnoha verzích a provedeních. První Robin Mk. 1 byl vyroben v roce 1973. Byla to spíš motorka s obsahem 750cc, později 850cc, 40 koní to umělo rozparádit až nad 130 km/h. V Británii byl laminátový Robin přijat překvapivě dobře, bylo to maličké a lehké autíčko na desetipalcových kolech s minimální spotřebou a nízkou cenou. Reliant Robin se stal jedním z nejslavnějších tříkolových vozů ve Velké Británii, byl vyroben v tisících a dodáván po celém světě až do roku 1981.
Následovala větší a vybavenější druhá generace (1989 až 1998) a pak dokonce třetí, která dostala i rádio s kazeťákem a vyráběla se do roku 2001. Pak ještě pod licencí vznikly verze BN-1 a BN-2 s elektrickými okny a CD přehrávačem, výroba byla pozastavena v roce 2002.
9. Nissan Cube.
Japonská krabice se vyráběla od roku 1998 na platformě maličké Micry původně jen na domácím trhu. O deset let později se ale její následující generace prosadila i do Evropy a do Severní Ameriky. V Evropě byla k mání od roku 2009 do roku 2011. Od roku 2014 se Cube opět prodávala pouze v Japonsku. Samotná automobilka Nissan jako cílovou skupinu viděla lidi, které ani tak nezajímají auta, ale dbají na osobitost a praktičnost. A krabice si své fanoušky našla. V roce 2009 Japonci na zkušebním Nissanu Cube prezentovali přechod k elektromobilitě, elektrický Cube ale přejmenovali na EV-02.
10. Fiat Multipla.
Multipla znamená italsky vícenásobný nebo několikanásobný. A tohle rodinné MPV tak nějak několikanásobné nebo několikapatrové je. Dostalo netradiční uspořádání sedaček po třech ve dvou řadách a vyrábělo se v letech 1998 až 2010. V roce 1999 Multiplu vystavili v muzeu moderního umění v New Yorku jako ukázku výjimečného designu, v letech 2001-2004 byla čtyřikrát po sobě zvolena jako nejlepší rodinný automobil časopisu Top Car Magazine a v roce 2002 dostala titul nejošklivějšího auta historie od prestižního Britského magazínu AutoCar.
Vy můžete o tom nejošklivějším hlasovat na následující stránce.
