Driftuje v hale plné aut, dělá donuty kolem vysokozdvižného vozíku, jen těsně vybírá ostré zákruty kolem zdí. Tak takhle jezdí závodní speciál Škoda 130 LR. Přes třicet let staré auto, které málem skončilo jako hromada zrezivělého šrotu v rokli. Podívejte se, co umí…
Za volantem sedí Petr Šimurda. Jezdec z východočeské Trotiny, který tyhle stařičké speciály se zadním náhonem miluje a rozhodně to s nimi umí. “Občas uděláme nějaké podobné video. Škoda 130 LR je hodně zábavné auto a nás to s ní baví. Když podobná videa můžou dělat kdejaké gangy s bavoráky, tak proč ne my s elerkou?“ směje se Petr Šimurda.
V současnost má podobná auta ve stáji čtyři, první pořídil už před skoro dvaceti lety. Jezdí s nimi spolu s navigátorem a parťákem Milanem Dlouhým závody veteránů, rallyesprinty, autokros, občas je vyvezou jako raritu na nějakou akci, dětský den či sraz veteránů a občas se v nich jen tak pro zábavu prohání garážemi…
Hlavní hrdinka zběsilé jízdy je Škoda 130 LR vyrobená v roce 1986. Speciály byly původně stavěné pro rallye oblíbené kategorie B, která byla zrušena v roce 1987 po několika tragických nehodách.
Model 130 LR je založen na čtyřdveřové variantě "civilní" stotřicítky, kromě továrního týmu Škodovky s ní jezdilo i několik menších týmů. Postaveno jich bylo kolem 200 kusů, aby dostaly homologaci i pro běžný provoz. V sériový kusech samozřejmě chyběly skořepinové sedačky a ochranný rám. Řada nadšenců si pak auta ještě upravovala po svém.
"Tuhle elerku vlastním od roku 2000. Je to auto po Jozefu Bartošovi, který s ním jezdil mistrovství republiky a Evropy v autokrosu. Pak podle mých informací jezdila různé rodeocrossy a dokonce čakovickou plochou dráhu, kde naposledy jela v roce 1997. Já jsem ji objevil na Vysočině v dosti zuboženém stavu ve strži za jedním statkem, kam ji odnesla povodeň," popisuje Šimurda.
Spolu s kolegy auto repasovali. “Je to dost náročný koníček, při normální práci moc času nezbývá, takže se nám to povedlo až v roce 2002. Strávili jsme nad tím na 2000 hodin,“ popisuje jezdec, který s vozem pak čtyři roky jezdil Českomoravský pohár v autokrosu.
Raritou auta je motor, který má obsah přes 1.500 cm3 a 5x uloženou klikovou hřídel. Samozřejmě, jak už to u starých škodovek bývá, uložený vzadu. "Hodně si cením původní karoserie, přestože už se na ní podepsal zub času. A samozřejmě motoru. Je to tovární motor, kterých bylo vyrobeno jen asi 10 kusů. Převodovka je z dílen Kalmar motorsport ve škodováckém obalu," vysvětluje Šimurda. "Je to lehoučké auto, váží necelých 800 kilo, takže je strašně hravé," dodává.
Když o škodovkách vypráví, z hlasu je poznat, že je má v srdci. A amatérské závodění taky.
"V deseti letech mě otec přivedl k motokrosu, ze kterého jsem později přesedlal na autokros. Od roku 2006, jezdím s Milanem rallye. Náš první závod byl rallyesprint v Hořovicích s Favoritem 136LA. Ale vždycky mě to táhlo ke stotřicítkám. Jezdil jsem s ní na vojně, a elerky jsem vídával už jako malý, když jsem se jezdil dívat na závody rallye. Fandil jsem všem našim jezdcům na stotřicítkách, ale hlavně továrnímu jezdci Škody Johnu Hauglandovi," popisuje Petr Šimurda.
Za svou kariéru nasbíral řadu cenných trofejí, ale jezdí hlavně kvůli něčemu jinému. "Považujeme za úspěch, že jsme vždycky dojeli v pořádku do cíle. Jezdíme pro radost. A se škodou 130 LR je to pro mě nejzábavnější závodění. Dostupných vozů se zadním náhonem a motorem vzadu moc není," vysvětluje Šimurda.
"Elerky" mají ve stáji Petra Šimurdy celkem čtyři, dvě oranžové a dvě bílé. Poslední repasovali letos na jaře – kousek z roku 1985. Z trosky ji vyšperkovali tak, že vypadá jako nová. Trvalo jim to 1,5 roku, všechno si dělají sami, díly shánějí po inzerátech na internetu. “Nejnovější“ škodovka ve stáji má homologaci pro rallye historických automobilů a tým nadšenců kolem Petra Šimurdy ji taky hodlá na trati pořádně rozdráždit.
Do dílny a na závodní tratě s nimi můžete nahlédnout v galerii:
