Dva lidé zemřeli, desítky lidí utrpěly vážné zranění, celkem se stalo 12 394 nehod. Taková je loňská bilance srážek vozidel se zvěří. Za posledních pět let je nejhorší a nejtragičtější. Jak se vyhnout střetu a co dělat v případě, že je srážka už nevyhnutelná? Podívejte se, co doporučují odborníci.
Počet ohlášených srážek se zvěří každoročně roste. V roce 2014 jich bylo přes sedm tisíc, vloni už přes 12 tisíc. A trend pokračuje i letos: Centrum dopravního výzkumu (CDV) eviduje za únor 813 střetů, za prvních 10 dní března to bylo už přes 300 srážek.
Kolize se zvěří je tak čtvrtou nejčastější příčinou havárie v Česku!
Navíc jde jen o ohlášené nehody. Mnohé střety s ptáky, zajíci nebo domácími zvířaty většina řidičů vůbec nehlásí i vzhledem k malým škodám.
Střety se srnou nebo s divočákem mohou mít mnohem horší následky. Dokazují to i dvě loňské nehody, při kterých zemřel člověk.
Nejvíc srážek se zvěří se v minulém roce odehrálo ve Středočeském kraji (2 500 kolizí, 27 zraněných, 6 těžce). Následovaly Ústecký a Moravskoslezský kraj. Smrtelné případy se staly v Plzeňském a Jihočeském kraji.
Podle expertů nelze spolehlivě určit nejrizikovější roční období. Data CDV ale přece jen ukazují na větší počet střetů v jarním a podzimním období.
Nehody se stávají většinou za rozednění či za soumraku a večer, kdy je aktivita divoké zvěře největší a zároveň bývá na silnicích zhoršená viditelnost.
CDV střety se zvěři zaznamenává ve své aplikaci, která sbírá údaje od myslivců, policie, pojišťoven i od řidičů. Policejní data pak zobrazuje podrobná interaktivní mapa.
Jak se chovat za volantem?
Odborníci z ÚAMK doporučují pochopitelně hlavně obezřetnou jízdu zrána a v podvečer v lesních úsecích, tam kde silnice dělí les nebo kde je na jedné straně zelená plocha, tedy jasná pastvina pro zvěř. Tam se podle expertů vyplatí snížit rychlost z devadesátky aspoň na 80 km/h. “Za této rychlosti máme obvykle dostatek času na adekvátní reakci,“ vzkazuje ÚAMK.
Ve chvíli, kdy řidič tuší, že se střetu nedokáže vyhnout, neměl by podle expertů před zvěří strhávat volant a snažit se zvířeti za každou cenu vyhnout. Lepší je se za využití maximálního brzdného účinku vozu střetnout se zvěří čelně. “Vůz má v čelním směru nejvíce deformačních zón, největší čelní airbagy, a tudíž následky nebudou tak vážné,“ vysvětlují odborníci.
Naopak po stržení volantu může následovat srážka s jiným vozem, náraz do stromu, pád do příkopu a podobně. Podle německých statistik je taková reakce až 4 x nebezpečnější a následky 4 x horší než při čelním nárazu. “Samozřejmě to vyžaduje určitou míru sebezapření a odvahy narazit do zvířete čelně, ale je to často to nejlepší řešení,“ dodává ÚAMK.
Co dělat v případě nehody?
Pokud už řidič zvěř srazí, měl by si následky na místě zdokumentovat, ale zároveň nehodu nahlásit na policii, která se následně spojí se správcem revíru, aby zvěř dohledal a postaral se o zraněné či mrtvé zvíře. Rozhodně by řidič neměl ani v dobré víře sražené zvíře nakládat do vozu a někam odvážet. Jen za bažanta v takovém případě hrozí pokuta 2000 korun, jako by šlo o pytlačení.
Co brání srážkám?
Základní formou prevence je dopravní značení – známá výstražná značka s jelenem upozorňuje na místa, kde se divoká zvěř může vyskytovat. Na dálnicích brání zvěři ploty, které doplňují podchody nebo nadchody pro bezpečnou přirozenou migraci.
U silnic nižších tříd se občas objevují zvláštní opatření – vstupu zvěře na vozovku mají bránit zvukové plašičky či ohradníky se speciální pěnou napuštěnou pachem člověka či šelmy. Jejich účinnost je ale omezená, zvířata si časem zvyknou.
Modré odrazky a světla
Místy jsou podél silnic k vidění i zvláštní odrazky – nástavce na patníky nebo speciální modré pásky připevněné na patnících a na stromech. Ty odrážejí světla aut směrem od silnice do lesa nebo polí. Správně rozmístěné odražeče vytváří podél silnice optický výstražný plot a zvěř, která v noci přichází ke komunikaci, po které projíždí vozidlo, vidí řadu světel. Odražené modré světlo se v přírodě nevyskytuje a zvěř odrazuje od vstupu do silnice.
Na rozmístění odrazek spolupracují myslivecká sdružení, která mnohdy jejich výrobu i instalaci obstarávají sama. Odrazky by ale mělo schvalovat ministerstvo dopravy tak, aby plnily svou funkci a třeba neoslňovaly samotné řidiče. Při vytipování lokalit musí myslivci spolupracovat se správci komunikace a s policií. Obecně platí, že ohradníky se vyplatí tam, kde se na jednom kilometru během roku stanou dvě nehody spárkaté, nebo pět nehod jiné zvěře.
V posledních deseti letech odrazky postupně přibyly například podél silnic v jižních Čechách, kde rozmístění podpořil i kraj.
Někdy se ale instalace nepovede – například při nedávné rekonstrukci silnice mezi I/3 Mirošovicemi a Benešovem. Silničáři tam rozmístili moderní zařízení, které detekuje světla automobilu a poté spustí směrem k lesu či poli vysokofrekvenční zvuk i světelné signály.
Jenže některé speciální patníky byly osazeny obráceně a blikající LEDky oslňovaly řidiče, než je silničáři obrátili správně směrem do lesa.
