Slavný žlutý cirkus Dana Přibáně absolvuje další dobrodružnou cestu v nových autech. Tradiční trabanty vyměnil za malé sovětské obojživelníky značky Luaz, se kterými chce dojet až do Mongolska. Do Snídaně se Přibáň přihlásil ze zastávky v Istanbulu a hlásí, že už jen dojet do Turecka byla velká výzva.
Luaz je obojživelné vozidlo, které pro sovětskou armádu vyráběl závod v ukrajinském městě Luck. Vývoj probíhal už od korejské války a malá plovoucí čtyřkolka měla být sovětskou odpovědí na americký Jeep.
Luaz 967 váží 950 kilo, měří 3,68 metru na délku, 1,71 metru na šířku a 1,58 metru na výšku. Karoserie je ze sklolaminátu a pod kapotou jsou čtyřválce s výkonem pouhých 27 kW, takže vozítko vytlačí maximální rychlost kolem 75 km/h.
První prototyp byl dokončen v roce 1958, ale sériová výroba probíhala až v letech 1975 až 1991. Celkově bylo vyrobeno jen okolo osmi tisíc kusů, část z nich využívaly i armády Maďarska a NDR. Později vznikla i civilní verze Luaz 969.
Dva stroje se teď převlékly do žluté barvy a vyrazily na cesty se žlutým cirkusem Dana Přibáně.
Luazy dostaly přezdívku "žlutá žába" a nahradily tradiční trabanty, kterými se parta cestovatelů proslavila. "Chtěli jsme, aby to zase byla výzva. Trabanty už jsme znali, věděli jsme, co od nich čekat. Teď zase všechno zjišťujeme až během cesty," vysvětlil výměnu principál žlutého cirkusu Dan Přibáň v páteční Snídani.
Do vysílání se přihlásil z tureckého Istanbulu, odkud potvrzuje: "Už jen dojet do Istanbulu byla výzva. Trabant je proti luazu zlatej."
Vozítko nemá střechu, cestovatelé si nechali ušít plachty, aby byli alespoň trošku schovaní před případnou nepřízní počasí. Ani sedačky nejsou moc pohodlné – řidič sedí uprostřed, dva spolujezdci na bocích.
Sedadlo řidiče i sloupek řízení se dá ve vojenském autíčku sklopit, aby bylo pod palbou možno řídit vleže na břiše a ovládat spojku, plyn i brzdu ručně.
"Auto, které sice plave, ale nemá lodní šroub. Auto, proti kterému je Trabant luxusní limuzína," popisuje "žábu" skupina cestovatelů.
Z Prahy výprava vyrazila na začátku dubna, cílem je dojet až do Mongolska – trasa měří přes 20 tisíc kilometrů a vede přes Turecko do Íránu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a dál napříč Kazachstánem. "Je super, že je to znovu výzva," dodává Přibáň.
Jak se k neznámým ukrajinským obojživelníkům dostal? Proč je v nich tříčlenným posádkám pořád horko? A kdy se vůbec zrodil nápad vyrazit v podivných off-roadech? Podívejte se na rozhovor v úvodním videu.