Zrak je pro řidiče tím nejdůležitějším smyslem a pokud ho nemá v pořádku, ohrožuje sebe i ostatní. Na to, jak naše oči zvládají vnímat, co se děje na silnici i v autě, má vliv a přístrojová deska, resp. její barva. Pro některé lidi může být i smrtelně nebezpečná.
Ať chceme nebo ne, my řidiči dáváme svým očím co proto a chceme po nich, aby střídavě ostřily do dálky na silnici, rozlišovaly značky, periferně vnímaly, co se děje stranou, a naopak stejně rychle sledovaly, co je blízko – přístroje a ukazatele na palubní desce. Zvládnou to oči a my s nimi? Vůbec ne, zvláště pokud jsme krátkozrací, to pak běžně jedeme i desítky metrů poslepu. Ústřední automotoklub odpověděl na otázku, proč to tak je.
Řidič potřebuje na to, aby sklonil hlavu například k rychloměru a zase zpět k dění na silnici, v průměru 0,5 - 3 vteřiny. Záleží to na mnoha faktorech - věku, kondici, pozornosti ale také zkušenostech řidiče. Za tuto dobu ujede auto při rychlosti 100 km/h až 86 m, při 160 km/h pak dokonce 132 m. Během této doby řidič nic nevidí a vozidlo jakoby řídil slepý.
Dvě procenta řidičů nerozeznají červenou
Účastník silničního provozu by měl mít normální barvocit (rozlišování barev). Poruchou barevného vidění jsou postiženi převážně muži (8 %) a jen asi 0,4 % žen. Asi 80 % barvoslepců má lehčí poruchu vnímání zelené barvy a 25 % poruchu těžší. Lehkou poruchu vnímání červené barvy má 10 % lidí a 15 % trpí poruchou těžší. Podle nových výzkumů je asi 1,5 - 2,0 % účastníků silničního provozu postiženo poruchou vnímání červené barvy.
Neznamená to přitom, že by takový řidič například nepoznal červenou na semaforu. Vada může mít mnohem zákeřnější následky. U těchto lidí musíme předpokládat, že zvláště znečištěné brzdové a obrysové svítilny poznají později, nebo vůbec ne.
Barva přístrojů je důležitá
Barva přístrojové desky není jen otázkou estetiky, pro lidi, kteří mají s rozeznáváním barev potíže, hraje zásadní roli. Různé automobilky využívají na přístrojové desce různé barvy. Automobilka Saab preferovala za své existence zelenou, Ferrari prošla cestou od bílé přes červeno-oranžovou k zelené. V Porsche využívají žluté. Koncern Fiat preferuje zelenou a oranžovou barvu. Ford považuje za uklidňující zelenou, zatímco Opel upřednostňuje neutrální bílou.
Mercedes-Benz využívá žlutou, ale pro počet najetých kilometrů a vnější teplotu modrou. BMW používá od roku 1987 oranžovou, protože se mylně domnívá, že vhodná směs červené a zelené kompenzuje obě nejčastější poruchy barevného vidění. Audi má bílé pozadí se šedými nebo namodralým číslicemi a VW modré diody.
Jak barvy působí?
Obecně podle odborníků platí tyto zásady:
U poruchy vnímání červené barvy je výrazně zkráceno spektrum na dlouhovlnném konci. Při této poruše je lépe vnímána žlutá a modrá barva. Červená sice neruší adaptaci na tmu, ale zhoršuje vidění u presbyopů do blízka (porucha zraku související s vyšším věkem, neschopnost zaostřit na blízko).
Zelené plochy jsou vhodné pro presbyopy. Umožňují jim dlouhé dostatečné vidění do blízka i s brýlemi do dálky.
Modrá barva je u starších řidičů nejméně vhodná. Jejich stárnoucí nitrooční čočka ztrácí elasticitu a stává se nažloutlou nebo nahnědlou. Dopadající světlo je pak silně absorbováno a rozptylováno. Modré světlo způsobuje také snadnou myopizaci (oko se stává krátkozrakým, nevidíme do dálky).
Bílé světlo může oslňovat. Světlé znaky na tmavém podkladě však zlepšují kontrast.
