Je to jen jeden ze stovek malých příběhů, které se v posledních dnech dějí na zasněžených českých silnicích. Přesto zní skoro neuvěřitelně. Šofér kamionu, kterému pomohla hlídka městské policie, byl tak překvapený z přístupu strážníků, že neváhal napsat děkovný dopis.
Sněhová kalamita s sebou přináší nadávky na silničáře, vztek i bezmoc. V závějích a příkopech v posledních dnech uvázly stovky kamionů i osobních aut, jejichž řidiči se mnohdy pomoci nedočkají dlouhé hodiny. Zároveň se ale každý den odehrávají pozitivní příběhy, kdy si řidiči naprosto přirozeně vzájemně pomáhají s vyproštěním a nebo se pomoci dočkají, tam, kde by ji ani nečekali.
Tohle je jeden z nich, sepsal ho řidič kamionu, který v úterý ve vydatném sněžení zapadl v kopci na silnici z Kobylnice do Šlapanic nedaleko Brna. Kamion zůstal stát přes dva pruhy, dál se nehnul.
Během čtvrt hodiny byla na místě hlídka strážníků ze Šlapanic. “K mému úžasu zastavila dopravu, abych mohl nasadit řetězy a nikdo mne tak nemohl přizabít. Poté se mi podařilo narovnat kamion a odcouvat dolů pod kopec,“ popisuje řidič.
Strážník objednal sypač, který byl na místě během pár dalších minut. “Opět úsek uzavřeli na 20 minut, aby mi dali možnost pokusit se kopec vyjet. Po marných pokusech zajistili radlici, která do 30 minut dorazila a kopec čtyřikrát projela,“ pokračuje překvapený kamioňák.
Strážníci znovu zastavili provoz, aby mu dali možnost kopec vyjet. Bohužel marně. Kamion se podařilo vyprostit až po dvou hodinách, kdy sníh povolil.
“V opačném směru jsem na konci Šlapanic potkal odstavené kolegy v kamionech, kteří mi sdělili, že ještě počkají, protože viděli to riziko sjezdu dolů,“ dodává řidič. Pak přišel další šok: “Strážníci totiž zmíněné řidiče naložili do svého auta, aby se jeli podívat, jestli to zvládnou či nikoliv!“
Kamioňák napsal děkovný dopis oběma strážníkům na šlapanickou radnici. “Jelikož vím, že náš národ exceluje v šíření pomluv a lží, rozhodl jsem se napsat pár pochvalných řádků,“ vysvětluje a dodává: “Tímto bych chtěl vzkázat velký dík zmíněné hlídce za lidský a ochotný přístup a místním silničářům. Kdyby i takhle fungovala koordinace pod správou ŘSD, dostali bychom se k úrovni západních zemí.“
Někde to funguje naprosto přirozeně a pomoc řidičům v nouzi je samozřejmostí, byť při tom ostatní riskují vlastní auta nebo dokonce zdraví. Tak jako v Božím Daru v Krušných Horách, kde kalamita uvěznila desítky aut. Místní je pomáhali do úmoru vyprošťovat, přestože řada řidičů do města najela naprosto nesmyslně a dlouho po varování radnice, aby do hor raději nejezdili.
Mnohdy člověk jen nevěřícně kroutí hlavou, co ostatní dokážou, když bezhlavě vjedou tam, kde v kalamitě nemají šanci projet, nebo když zbytečně ohrozí ostatní. Nezbývá doufat, že těch pozitivních příkladů bude víc.
