Vyplatí se mít na autě pohon všech kol? Nevýhody převládají, překvapuje expert

"Dneska je trend, že se automobilky snaží pohon všech kol nacpat kdekomu, pokud ho mají v portfoliu," rozohnil se ve Snídani redaktor Světa motorů Tomáš Dusil. Pohon 4×4 má však podle něj spoustu nevýhod.

"Rozdíl mezi autem, které má pohon 4×4 a které nemá, je samozřejmě značný," uvedl expert Světa motorů a časopisu Auto Tip Tomáš Dusil ve středeční Snídani. Zároveň ale populární "čtyřkolky" vůbec nešetřil. "Nevýhody pohonu 4×4 v kontextu skoro až převládají," překvapil.

Mezi negativy zmínil zvýšení hmotnosti vozidla, v některých případech i o stovky kilogramů.

S tím souvisí další nevýhoda – zvýšení spotřeby.

Nevýhodou můžou být i zvýšené nároky na údržbu a vyšší poruchovost u některých značek.

"Říká se, že pohon všech kol přináší více bezpečnosti. Teoreticky tomu tak být může, protože vozidlo s pohonem všech kol dokáže projet stejnou zatáčku rychleji než auto s poháněnou pouze jednou nápravou. To je prostě fyzikální princip," připomněl Dusil.

​"Ale zároveň je potřeba dodat, že o tom rozhoduje celá řada dalších faktorů, třeba stav pneumatik, naladění podvozku a samozřejmě taky řidič a jeho zkušenosti," dodal Tomáš Dusil.

​Jak funguje automatický systém v moderních autech? Kdy spíná náhon obou náprav a kdy naopak pohání jen přední kola? Které systémy jsou téměř bezporuchové a bezúdržbové? A kdy se vůbec poprvé objevily systém 4×4 na silničních autech? Podívejte se v úvodním videu.

Pohon všech kol má dnes skoro každé čtvrté nabízené auto. Za poslední tři roky jejich podíl výrazně vzrostl –  podle nejnovějších čísel portálu TipCars je aktuálně pohonem všech čtyř kol vybavených už 26 % ojetých a 30 % nových nabízených osobních vozů.

U většiny aut vybavených pohonem 4×4 se dnes tento pohon připojuje automaticky na základě aktuální potřeby, rozhoduje o tom speciální řídicí jednotka. Funguje to tak, že různé senzory neustále sledují parametry jako rychlost otáčení kol, aktuální úhel natočení předních kol, podélné i boční zrychlení auta, pozici pedálu akcelerátoru, otáčky motoru a točivý moment.

Na základě těchto dat dovede systém detekovat hrozící prokluz poháněné nápravy a v tom případě vydá mezinápravové spojce pokyn, aby připojila i druhou nápravu – a to v takové míře, v jaké je potřeba. K připojení a přenosu patřičné spočítané porce točivého momentu dochází během několika milisekund.

Související obsah

06:23

Technologie mění způsob, jakým auta svítí. Fungují chytré systémy spolehlivě?

22. 1. 2025

​"Výhodou systému je nejen velmi rychlá reakce, ale v poslední generaci také možnost torque-vectoringu a celkově vysoká efektivita, když není pohon 4×4 potřeba," podotýká vedoucí vývoje podvozku a agregátu Škoda Auto Martin Hrdlička.

Torque-vectoring je zjednodušeně dělení točivého momentu v potřebném poměru mezi jednotlivá kola pomocí převodů ovládaných spojkami.

Cílem pohonu všech kol je zajistit optimální trakci, a to nejen v zimním počasí při jízdě na sněhu nebo na zledovatělé vozovce. Díky stabilní trakci se pak zlepšuje ovladatelnost vozu a to by mělo mít pozitivní vliv na bezpečnost. "Vůz 4×4 poskytuje větší subjektivní pocit bezpečí, což ovšem může vést k rychlejší a riskantnější jízdě. Pohon jako takový ale není samospásný, fyziku neošálí a řidič by i s ním měl být ostražitý a nepřeceňovat jak možnosti své, tak možnosti auta," varuje ovšem i Martin Hrdlička.