Byl rok 1951 a Pragovka dostala politicko-vojenské zadání pro vývoj univerzálně využitelného středního terénního automobilu. Naftový motor s chlazením vzduchem a nízká pohotovostní hmotnost byly základní požadavky armády, stejně jako schopnost utáhnout 5,5 tuny těžký přívěs či stoupavost přes sto procent.
Od začátku bylo jasné, že pokuď má být prioritou schopnost jízdy v terénu, auto musí mát tři hnací náparvy, dvojmontáž na zadních kolech a extrémní světlou výšku čtyřicet centimetrů. Rám byl pružný, nýtovaný a umožnil montáž různých nástaveb armádního i civilního charakteru. Auto dostalo jméno Praga V3S (Vojenský 3tunový Speciál).
I dnes, po šedesáti letech, je V3S synonem pro nezničitelnost a schopnosti jízdy i v tom nejnáročnějším prostředí. Protože Praga tehdy neměla odpovídající motor, je pod kapotou V3S vzduchem chlazený naftový šestiválec s objemem 7,4 litru. Čtyřstupňová převodovka je doplněná dvoustupňovou přídavnou převodovkou, časem se pod kapotu dostal silnější a větší motor, a spojka dostala posilovač.
Výroba Pragy V3S probíhala na různých místech republiky a definitivně skončila až v roce 1990 v Bratislavských automobilových závodech. Vzniklo téměř 132 000 exemplářů a moho z nich funguje dodnes. Potkáte je na trialových závodech, na vesnicích, nebo u nadšených fanoušků. Škoda, že V3S nikdy nedostala nástupce, byť ty auta už existovala alespoň na výkresech.
