Hyundai přivezlo do Česka svoje vodíkové SUV Nexo. Tak jsme využili příležitosti a předvýrobní prototyp jsme prolezli a trochu se i svezli. Auto se povedlo, výkon je slušný, emise nulové, Hyundai slibuje dojezd až 800 kilometrů... To všechno je fajn. Ale “malý háček“ to pořád má, není kde tankovat.
Vývoj aut na vodíkový pohon táhnou hlavně asijské automobilky. Toyota nabízí futuristický model Mirai, Honda má Clarity a Hyundai v roce 2013 představila ix35 Fuel Cell.
Teď korejská automobilka představuje nástupce vodíkové ix35, SUV Nexo. To má nabídnout největší účinnost systému a nejdelší dojezd mezi vozidly s pohonem na vodík, který má být až 800 km. Spotřebu Hyundai udává 3,9 litru vodíku na 100 km.
Nexo vypadá jako klasické SUV. Technologie je dobře ukrytá, tři vodíkové nádrže o celkovém objemu 156,6 litrů díky novému systému propojení nevyžadují tolik prostoru. Dvě jsou umístěny před zadní nápravou, jedna za ní. I proto je uvnitř vozu dost místa pro posádku. Dokonce i kufr je slušně velký, má rovnou podlahu a celkový objem 461 litrů.
Je to v podstatě elektromobil, který má místo velkých baterií vlastní elektrárnu. Elektrický proud si Nexo vyrábí v palivovém článku prostřednictvím reakce vodíku se vzduchem. Jediným vedlejším produktem je čistá voda.
Pod podlahou kufru jsou ještě baterie nutné pro vyrovnávání výkonu vodíkových palivových článků. Články, které energii z chemické reakce mění na energii elektrickou, jsou umístěné vpředu s elektromotorem.
A jak se ve vodíkovém autě jede?
Nasedáte do moderního auta. Zpracování je kvalitní a čistý design sedadel a volantu vypadá skvěle. První co vás upoutá je široká černá přístrojová deska se dvěma velkými displeji. Ten větší slouží hlavně k navigaci. Menší, sedmipalcový ukazuje rychlost jízdy, množství paliva, hospodárnost provozu a po puštění blinkru vám zobrazí i zpětný pohled z kamery na straně, na kterou odbočujete.
Výrazný je i středový panel se spoustou tlačítek, které už tak jednoduše nevypadají. Aktivují provozní režimy poháněcího ústrojí, jízdní režimy a mění se zde i nastavení klimatizace. Nexo umí i autonomní dálkové parkování a autonomní jízdu po dálnici.
Svezení je i díky měkčímu podvozku velmi příjemné. Uvnitř je neuvěřitelně ticho. Motor jen trochu bzučí, jakoby hrál, aby byl alespoň trochu slyšitelný pro chodce a cyklisty.
Elektromotor dává výkon 163 koní a má překvapivě slušný zátah. Maximální točivý moment je 395 Nm. Auto je to opravdu docela dynamické, na 100 km/h zrychlí za devět sekund. Celkově působilo zábavným dojmem, alespoň za tu chvíli, co jsme ho mohli projet.
Co tomu chybí?
Nexo se od konce března prodává v Koreji. Ceny začínají v přepočtu na 1,3 milionu korun, tamní vláda ale uvažuje o dotacích na vodíkový pohon, které by mohly pokrýt přes polovinu ceny. Další variantou, jak si pořídit vodíkové auto, je dlouhodobý pronájem.
Budoucnost v Evropě je ale zatím dost vzdálená.
Nová generace vozidel s palivovými články ukazuje jeden ze směrů budoucnosti automobilové dopravy. Auto má nulové emise. Vzduch, který Nexo vypouští do ovzduší, je dokonce čistší než nasávaný. Díky lepšímu systému dokáže velmi rychle “tankovat“, což je velká výhoda oproti čistým elektromobilům. Vodík na 800 km doplníte za 5 minut!
Jenže jaksi není kde... Infrastruktura u nás i v celé Evropě chybí. V Česku funguje jediná vodíková stanice v Neratovicích, která ale slouží pro testy autobusu, pro systém v osobních autech nemá dostatečný tlak.
Další možnosti by se u nás měly objevit během roku. Konkrétně by mělo jít v první fázi o 2 plnicí stanice, pravděpodobně v Litvínově a v Praze.
V Česku je přitom hned několik podniků, které vodík vyrábějí jako hlavní či vedlejší produkt. Pod ministerstvem průmyslu vznikla pracovní skupina, která s petrochemickými závody i výrobci aut a autodílů úzce spolupracuje, aktivně se zapojují krajské samosprávy a využití vodíku v dopravě hodně podporuje třeba město Ostrava.
Síť vodíkových stanic se rozrůstá hlavně na západ od nás, ale třeba proti síti dobíjecích stanic elektromobilů zatím jen velmi pomalu. Takový výlet po Evropě by se musel hodně pečlivě plánovat. Infrastruktura je tak zatím největší překážkou pro to, abychom o autě na vodík mohli vůbec uvažovat.
