Razdvatrojka, dvanáctsettrojka, dvanda, ale taky dvanáctsettroska, žízeň nebo mtrvobus. Všechno to jsou lidová označení pro legendu české a československé automobilové produkce. Škoda 1203 slaví kulaté výročí, vyrábět se začala v roce 1968.
V zimě chladí v létě topí a častěji než za volantem, jste s ní byli v servisu. Takhle se vzpomíná na kultovní Škodu 1203, která se začala vyrábět před padesáti lety.
Ve své době to ale bylo jediné malé užitkové auto na československém trhu, takže se v “dvanáctsettrojce“ přepravovalo všechno - jezdili v nich policisté, hasiči, údržbáři, řemeslníci, záchranná služba ale i pohřebáci s nebožtíky.
Stala se zní legenda a dodnes ji opečovává řada pyšných majitelů, sběratelů a fanoušků. Libor Kucharski jich má ve sbírce hned šest. “Tady jsou vozidla, jak my říkáme, od narození po smrt - od sanitky po pohřební vůz. Dvanáctsettrojka nás v podstatě provázela celým životem,“ ukazuje svou sbírku.
První série se do roku 1981 vyrobilo 70 tisíc kusů. Už tehdy šlo v některých směrech o zastaralé a nebezpečné auto. Řazení vyžadovalo tvrdou přípravu a oproti dnešním užitkovým vozům měla Škoda 1203 i poměrně malý užitkový prostor.
“Nevýhod to mělo spoustu: slabý motor, nemělo to výkon. Když sanitka dýchala do kopce, tak jí předjel i trabant,“ popisuje sběratel. Brzdy byly slabé, motor nebyl spolehlivý, ale zase se velmi snadno opravoval, mnohdy stačilo dolít vodu.
I tak se na legendu vzpomíná v dobrém. Třeba kvůli kempinkové úpravě. Ta se dělala částečně i sériově, ale zlaté české (a československé) ručičky sestrojily spoustu verzí po svém. Na řadu z nich se můžete podívat v naší galerii:
Na sanitní vozy zase nedá dopustit nejeden záchranář, přestože s nimi zažili i krušné chvíle.
O výrobě dodávky se v Československu uvažovalo už po konci války, ale přesvědčit tehdejší pohlaváry nebylo jednoduché. První Škoda 1203 tak z výrobní linky ve Vrchlabí sjela až v roce 1968.
Výroba se po pěti letech částečně přesunula na Slovensko, po roce 1981 ji pak převzali kompletně v Trnavě, kde se vůz vyráběl dalších dlouhých 18 let pod jménem tamního závodu TAZ .
Ani pak ale výroba úplně neskončila. Licenci, stroje, podvozky a jiné díly a vybavení získal další nadšenec - Roman Jirouš ze Žacléře.
Ten na výrobu navázal, vybudoval síť dodavatelů a “dvandu“ dál dodával na trh. Vyráběl alespoň v malém a v podstatě na koleně. Nabízel dokonce úplně nový model pod názvem své firmy Ocelot. Přední část dostala světla ze Škody Favorit a zadní z pickupu Felicia.
Ještě na začátku 21. století legenda žila, ročně se prodávalo kolem pěti kusů v Česku a do dvaceti na Slovensko. Čekací doba byla přibližně tři měsíce a cena nové Škody 1203 přesahovala 200 tisíc korun.
Teď už nejsou dostupné některé díly a výroba se nevyplatí, běží v podstatě mimořádně jen na zákázku. Přesto se "dvanáctsettrojky" pořád opravují, přestavují a opečovávají. Díky podobným nadšencům, jako je Roman Jirouš.
A pyšní majitelé se stále sjíždějí na tradičních srazech. Ti nejodvážnější dokonce ve Škodě 1203 občas vyrazí i do světa.
