Nahradit klasickou rezervu lepicí sadou pro dojetí a ušetřit místo v kufru? Nebo raději vozit náhradní kolo? Klasickou rezervu každopádně v mnohých nových autech už ani nenajdete. Uměli byste si ale poradit s opravnou sadou? Podívejte se, jak na to.
Pokud máte speciální pneumatiky s konstrukcí umožňující nouzové dojetí po defektu nebo lepicí sadu, rezervu v autě vozit nemusíte. Finální výběr je na vás. Každopádně než vyjedete bez rezervy, měli byste vědět, jak s lepicí sadou zacházet.
Defekt pneumatiky je vždycky hodně nepříjemná věc, ale díky lepicí sadě pneumatik zvládne propíchnutou pneumatiku opravit během pěti minut téměř každý. Nepotřebujete k tomu velkou sílu jako u klasické výměny rezervy za použití heveru.
"Výhodou opravné sady pneumatik je mimo jiné i to, že na rozdíl od rezervy nezabírá téměř žádné místo, a tak získáváte větší prostor v kufru. Auto má díky tomu i nižší váhu, což se pozitivně projevuje lepšími jízdními vlastnostmi i nižší spotřebou a emisemi," říká David Vyhnánek, specialista pro příslušenství značky Toyota.
Na druhou stranu je dobré vědět, že lepicí sada opraví jen menší defekty pneumatik, jako je třeba zaražený hřebík, ovšem při závažnějším problému, jako je například proražení bočnice o obrubník, lepení nepomůže.
V takovém případě je lepší se do opravy s lepicí sadou raději nepouštět, mohli byste nadělat ještě více škody. Pokud nemáte rezervu, rovnou zavolejte asistenční službu, která vám vůz odtáhne a případně i půjčí náhradní vůz.
"I s pneumatikou opravenou lepicí sadou je ideální navštívit nejbližší servis a jezdit byste s ní měli jen maximální rychlostí 80 km/h. Naopak rezerva je prostě jistota. Kolo vyměníte a můžete bez dalších omezení pokračovat v cestě," upozorňuje Vyhnánek.
Součástí automatické lepicí sady, kterou bývá auto bez rezervy vybaveno už z výroby, je kompresor a samozřejmě lepidlo (těsnící hmota). K ventilku připojíte hadičku, kompresor propojíte s lahvičkou plnou těsnící hmoty, zapojíte do auto zásuvky (v některých případech k autobaterii) a zapnete spínač. Během zhruba pěti minut se lepidlo vyprázdní do pneumatiky –- díra je zalepena.
U některých typů se lahvička s těsnící hmotou připojuje přímo na kompresor, u jiných hadičkou mezi kompresor a pneumatiku – dejte pozor, aby byla v rovné svislé poloze, možná tedy budete muset s vozem lehce popojet. Podívejte se na návod v úvodním videu.
Pomocí kompresoru pak pneumatiky znovu dohustíte na doporučený tlak a můžete vyrazit.
Vedle tovární výbavy existují i poloautomatické sady, kdy těsnící hmotu nepřipojujete ke kompresoru, ale přes ventilek ji vlijete (nebo spíš vymáčknete) do pneumatiky. Takové sady stojí kolem tisícovky a za zhruba 400 korun se dají dokoupit náhradní náplně.
Nejdříve z konce černé čepičky na lepidle odšroubujete nástavec a s jeho pomocí vyjmete vložku z ventilu děravé pneumatiky. Pak hadičkou připojíte lahvičku a vymáčknete do pneumatiky těsnící hmotu. Pozor, místo kompresoru tu pracuje gravitace, takže poškozené místo na pneumatice by v tu chvíli mělo být dole. Následně namontujete zpátky vložku ventilku a přiloženým kompresorem pneumatiku jen dohustíte.
Další možností jsou ruční opravné spreje za pár stovek, které by si měly umět poradit s drobným poškozením, jako je vpich od hřebíku. Poškozené místo by mělo být při aplikaci opět dole a očištěné.
Koncovku hadičky spreje našroubujete na ventilek, celý obsah vstříknete do pneumatiky a čekáte zhruba 20 minut na zaschnutí, teprve pak pneumatiku dofouknete. Kompresor nebo pumpičku ale musíte mít vlastní.
Nejlevnější a taky nejpracnější řešení je opravný kit s knotem. Lepicí směs a knot, který je jakousi záplatou, musíte v takovém případě nacpat do očištěné trhliny speciálními přiloženými nástroji. Navíc budete muset ve většině případů sundat celé kolo.